Share |

Robert Vlach proti předsudkům a pro volnou nohu

foto archiv Roberta Vlacha

Robert Vlach pomáhá lidem, kteří se vydávají na volnou nohu. Radí ale i firmám, rozjel pro nás všechny web na prodej domácího harampádí, zabývá se investováním a propaguje digitální nomádství - tedy práci třeba z pláže. Jeho nejslavnější projekt, web www.navolnenoze.cz, právě slaví 10 let. Dobrý důvod pro zevrubnější interview!
 
Lidé vás znají z Na volné noze či jako poradce. Čím jste se ale vlastně živil před založením toho webu?
V 90. letech jsem pracoval v zahraničí jako webdesignér. Měl jsem na starosti kompletní vývoj a správu webového portálu pro inženýry z HVAC průmyslu (tedy vytápění, ventilace, klimatizace). Překládalo se tam velké množství odborných textů z francouzštiny do španělštiny, přičemž já v té době neovládal ani jeden z těchto jazyků a můj šéf neuměl anglicky, takže komunikace byla složitá. Ale moc nás to bavilo a měli jsme vynikající výsledky, protože španělský internet byl ještě v plenkách. Jsem rád, že jsem ty dřevní doby před Googlem zažil.
Po návratu do Česka jsem si rok větral hlavu na vinařské škole ve Valticích a dál se pak živil jako nezávislý webdesignér. Přitom jsem ale pomáhal ostatním kolegům na volnou nohu, což vedlo až zpět k tomu, co jsem dříve studoval, tedy k ekonomice a podnikání. Takové návraty oklikou jsou ostatně u lidí na volné noze běžné — po čase se vracíme znovu ke stejným tématům, i když jsme si mezi tím mysleli, že už se tak nikdy nestane. Z mého pohledu je kariérní vývoj profesionála spíše spirála než úsečka.

Měl jste i jiné webové podnikatelské aktivity? Jaké?
Webů jsem udělal spoustu, ale co se podnikání týče, jsem spíše zastáncem kvality než kvantity. Snažím se dělat jednu věc pořádně, a tou je projekt Na volné noze, který sdružuje obrovskou komunitu profesionálů, ať už registrovaných v našem katalogu, nebo těch, kteří se účastní našich školení a dalších akcí. Jako konzultant jsme se podílel na další asi stovce webových projektů — od korporátních po ty čistě osobní, které mám nejraději, protože s jejich zadavateli mě váže opravdové přátelství. Velice úspěšné je třeba portfolio webů výživářky a preventistky Margit Slimákové (Margit.cz, Zdravý talíř, Zdravá kuchyň, Margit.TV) nebo videoblog Přírodní bydlení Jakuba Gajdy, který má mimořádný ohlas, byl nominován na Křišťálovou Lupu a dělá firmě miliónové obraty, což sice nebylo přímo naším záměrem, ale samozřejmě jsme za to rádi. Baví mě spolupracovat s výjimečnými profesionály a pomáhat jim dotvářet jejich veřejnou image, weby samotné v tom hrají už jen dílčí roli.
 
Jak se stalo, že jste se stal v dosti mladém věku poradcem a jak jste získával zakázky na konzultace? Čím jste své zákazníky přesvědčil?
Především jsem si na začátku neřekl, že budu poradce. Naopak, dlouho jsem se tomu označení vyhýbal, protože jsem spíše praktik než čistý konzultant. Rád dlouho na něčem dělám, sbírám zkušenosti, testuji různé hypotézy, dělám si názory a teprve dlouho poté někomu radím.
Víte, já si obrovsky vážím práce konzultantů na plný úvazek, která je velmi náročná na pozornost, analytické dovednosti a nepřetržité vzdělávání. Ale sám si nedovedu představit, že bych poradenství dělal víc než čtvrtinu svého pracovního času. Jsem zkrátka „doer“ a poradenství jsem začal dělat jedině proto, že se na mně obracela řada lidí s prosbou o radu či pomoc, musel jsem tomu dát nějaký formální rámec. To bylo před 10 lety. Dnes mám za sebou nějakých 300 poradenských případů, ale můj výchozí postoj se v zásadě nezměnil — rád věci dělám, přímo vytvářím, a poradenství vnímám především jako službu pomoci klientům.

Pochopila jsem z vašich příspěvků na sociálních sítích, že se živě zajímáte o investování. V čem je pro vás lákavé? Co vás na něm baví?
Ano, o investování se zajímám, ale nikoli obecně. Hlásím se k tzv. hodnotové investiční filozofii, kterou zpopularizoval Warren Buffett a jeho mentor Benjamin Graham, u nás pak vynikající Daniel Gladiš.
Předmětem mého zájmu jsou tedy podhodnocené akcie s dobrou perspektivou pro další růst, resp. jejichž vzestup je mnohem pravděpodobnější než pád. Myslím si, že investor, pokud chce být úspěšný, by měl investovat přednostně do toho, čemu rozumí, co leží v kruhu jeho kompetencí. No a já nerozumím ani zlatu, ani komoditám, ani nemovitostem, takže ty rád přenechávám jiným investorům, v mém případě by se jednalo o čirou spekulaci. Čemu rozumím, nebo se o to alespoň celý život snažím, je podnikání. Hodnotová investiční filozofie je tedy jediná oblast tržních investic, v níž mohu plně zúročit své zkušenosti poradce a klidně pak spát s vědomím, že touto činností svá rizika snižuji a rozkládám, nikoli naopak. Baví mě také debaty s jinými hodnotovými investory, jejich přátelskost a kolegialita, podobně jako je tomu mezi jinými nezávislými profesionály.

Pokud se o investování zajímám, ale nic o něm nevím, co je dobrý start stran vzdělávání se v této oblasti?
Investování je obrovsky rozsáhlá problematika a já sám se zajímám jen o jednu z jeho oblastí, tedy o zmíněné hodnotové investování. Pokud byste to chtěla vzít víc zeširoka, tak vám nejspíš moc neporadím a odkážu vás na stránky Klubu investorů, nebo podobné. Pokud bychom se bavili o hodnotových investorech, určitě doporučuji Gladišovy knihy Naučte se investovat a novinku Akciové investice, případně knihy Joela Greenblatta, který je velmi úspěšný jako akciový investor, ale zároveň se snaží psát jednoduše a srozumitelně. Bestseller The Little Book That Still Beats the Market dokonce napsal pro své děti.
Nemyslete si ale, že tím budete mít vystaráno, vůbec ne. Jak píše Gladiš, investor by měl nejdříve hodně číst, pak o tom dlouho přemýšlet a teprve poté investovat. Přesně v tomto pořadí, nikoli naopak.
(Doporučujeme interview s Danem Gladišem: https://www.youtube.com/watch?v=bfVwVnVR_c4)
 

Zpátky k portálu Na volné noze: Jak jste získával první platící klienty?
Projekt Na volné noze nebyl mým prvním pokusem o prezentaci práce nezávislých profesionálů široké veřejnosti. Už předtím jsem udělal dva podobné, které měly velmi dobrý ohlas a pomáhaly mně i mým přátelům k zakázkám. To mě přivedlo k nápadu postavit větší službu a začít se podpoře freelancerů systematicky věnovat. Byl to tehdy první pokus v Česku něco takového udělat, protože být na volné noze nebylo ani zdaleka tak cool jako dnes. Skutečně jsem tou misí žil (a stále žiju) a kam jsem přišel, tam jsem o svém záměru vyprávěl. Muselo to být, uznávám, občas otravné, ale spoustu lidí to zase nakoplo a zaujalo. První dva roky se zdánlivě nic moc nedělo a měl jsem spoustu času projekt vylepšovat a dále promýšlet. Pak se dostavil efekt sněhové koule a od té doby jsme se nezastavili. Prvními uživateli Na volné noze tedy byli mí přátelé a kolegové freelanceři, nebo další, které jsem přímo oslovil a nadchl je pro svou vizi spolupracující komunity profesionálů. Pro mě je tahle práce především poslání, nikdy jsem se na ni nedíval jen jako na byznys. A doufám, že tak to i zůstane.

S čím se potýkáte, když prosazujete myšlenku nezávislého podnikání?
Neřekl bych, že drobnému podnikání se tady hází klacky pod nohy, větší zátěž nesou firmy. Potýkáme se ovšem s řadou mýtů či předsudků o podnikání a snažíme se je vyvracet trpělivou osvětou. Některé názory nevymizí přes noc, to je přirozené.

Na podnikání někteří lidé nahlížejí jako na cosi nepěkného a hned vidí vykořisťujícího kapitalistu — jaká je vaše odpověď na takové hlasy?
Tak v prvé řadě asi žádná. V tom je určitě krása svobodné moderní společnosti, že i takovéto extremistické hlasy mohou zaznívat, aniž by kdo cítil potřebu to komentovat. Tahle optika byla běžná v 90. letech, ale soudobé vnímání podnikatelů už je převážně pozitivní, což je určitě dáno i tím, že lidé mají s podnikáním často vlastní nebo zprostředkovanou zkušenost a vidí, kolik práce a starostí to obnáší. V tomto jsme jako společnost ušli obrovský kus cesty. Takže pokud vnímání podnikatelů coby parazitů skutečně ještě někde přežívá, je to spíš politická póza, jako jsme o tom mluvili s Martinem Veselovským na DVTV.

Čím si vysvětlujete, že nezávislé podnikání tolik roste, tedy kromě technologického pokroku?
Myslím, že jako řada celospolečenských fenoménů nemá ani tento, podle všeho globální, trend jednu hlavní příčinu. Jaká je příčina globalizace? Co pohání technologický pokrok? Kdo mění postoje lidí a celých generací k práci a životu? Jsem si jistý, že může existovat tucet dobrých a vzrušujících vysvětlení. To mé by asi vycházelo z názoru, že globalizovaná společnost bohatne a emancipuje se směrem k větší pracovní nezávislosti.

Co byly v historii navolnenoze.cz největší milníky?
Klíčové bylo vždy spuštění nových aktivit či služeb — katalogu, blogu, školení, výročních srazů, našeho think-tanku, který je 1. svého druhu v Evropě. Z veřejných ocenění bylo velkým posunem mé vítězství v Živnostníkovi roku a postup do evropského finále soutěže European Business Awards po boku firem jako Škoda Auto, Seznam aj.
 
Co vás na provozování této platformy baví? Co naopak není příjemné, ale pak to přináší nějaký užitek či posun?
Baví mě setkávání se všemi těmi úžasnými lidmi na volné noze. Baví mě také jim pomáhat, ať už přímo, anebo prostřednictvím služeb, které vyvíjíme. Nepříjemná je na druhou stranu spousta tvrdé práce, která k poskytování prozákaznických služeb nevyhnutelně patří.

Máte nějaké údaje o tom, jak se podnikání na volné noze podílí na české ekonomice? Jsou zde signály o významnějším růstu?
Podnikání na volné noze je definováno více přístupem nežli formou podnikání, která se může dost různit. Takže statisticky se zkoumá spíše pomocí dotazovacích průzkumů, z nichž ovšem podíl na české ekonomice přímo nevyčtu. Přikláním se však k názoru, který je rozšířený v anglosaském prostředí, a to, že freelanceři možná netvoří většinu HDP, ale jsou motorem zdravé ekonomiky, jako to psal ve výročním dopise ke dni freelancerů britský ministerský předseda David Cameron. Zní to možná přehnaně, ale chápu, co má na mysli. Samostatní a pracovití lidé jsou motorem každé svobodné společnosti a její ekonomiky, bez ohledu na reálný podíl na jejím HDP. V tomto smyslu je tedy podíl freelancerů na české ekonomice významný a bezpochyby roste, přinejmenším ve srovnání s předchozími dekádami.

Co jsou podle vás největší rizika podnikání, když se někdo dá na volnou nohu? Co je vhodné udělat, než dá potenciální volnonožec vale zaměstnavateli? Co byste doporučoval zvážit, zajistit, přečíst, dělat, nedělat?
To je poměrně častý dotaz, nicméně nesmírně komplexní. Řekněme ale, že největší část rizik se bude týkat negativního cashflow, tj. že vaše výdaje budou dlouhodobě vyšší než příjmy, i když pominu zbytné položky jako třeba investice nebo budování finanční rezervy. Určitě je tedy dobré udělat maximum pro to, abyste nebyli v mínusu. Na jedné straně můžete seškrtat náklady a pokud máte rodinu a vysoké fixní výdaje, tak si určitě vytvořte tučnou finanční rezervu. To ale třeba moc neplatí pro studenty, kteří jsou zajištěni rodiči a začínají obvykle na volné noze podnikat z nuly. Na druhé straně musíte zajistit dostatečné příjmy, což je mnohem náročnější úkol.
Přikláním se k názoru, že ve většině případů je lepší zkusit si nejdřív udělat ve volném čase pár bokovek a ověřit si, jakou má vaše práce na volném trhu cenu. Znám dokonce případy zodpovědných rodičů, kteří šli zcela na volnou nohu až v okamžiku, kdy příjmy z bokovek dvojnásobně převýšily ty ze zaměstnání.
Jinak určitě zvažte registraci u nás Na volné noze, nejen kvůli prezentaci v našem katalogu freelancerů, ale také kvůli výhodám členství v nezávislé komunitě. Zapojení do profesní komunity se v literatuře pro freelancery často uvádí jako klíčový faktor úspěšnosti a já s tím jednoznačně souhlasím. Izolovaní freelanceři to mají mnohem těžší. Jinak tipy na dobré knihy, podnikatelské i jiné, dávám pravidelně na svůj čtenářský blog Co čtu.

Aktivně také prosazujete myšlenku digitálního nomádství. Právě teď vám možná píšu někam pod palmu. Jaká je geneze tohoto druhu podnikání a dovolenkování? Pro koho se hodí? Co má za úskalí?
Digitální nomádství neboli spojení práce a cestování je obrovský trend a fenomén, který se týká nejen podnikání na volné noze. Digitálním nomádem se totiž může stát i zaměstnanec, který má povolený home-office s volným výběrem místa práce.
Vnímání nomádství je v podstatě dvojí. Jedno, konzervativní, říká, že jde o přechodnou hipsterskou módu a hype, který velice brzy pomine, protože ty lidi to jednak přestane bavit a také skupina profesí, které se takto dají vykonávat, je relativně malá. Druhý pohled, vizionářský, naopak říká, že jde o důsledek transformace trhu práce 21. století, de-lokalizace práce a jejího pronikání či splývání s veškerým dostupným veřejným prostorem, viz třeba relativní novinka práce v přírodě. Úskalí digitálního nomádství jsou zdánlivě minimální, tedy kromě toho, že takové perpetuální cestování může poznamenat vaši osobnost a schopnost udržovat vztahy, případně zatížit místní ekonomiky jako například v Thajsku tím, že nomádi sice lokálně podnikají a využívají k tomu místní infrastrukturu, ale daně platí jinde. Osobně se přikláním spíše k tomu vizionářskému pohledu, tzv. location independent professionals (místně-nezávislí profesionálové) možná budou v budoucnu patřit mezi nejvýraznější skupiny na globálním trhu práce.

Provozujete také individi.cz coby server na jednoduchý prodej mnoha věcí. Naplnil vaše očekávání? Jaký byl vývoj tohoto projektu a jak funguje nyní?
Vývoj individi byl poměrně spletitý. Od prvního nápadu k první verzi online to trvalo přes dva roky. Původně jsem to chtěl rozjet s kamarády, ale neměli na to při jiných povinnostech moc čas, takže to nakonec zůstalo na mně a mém týmu, se kterým spolupracuji dlouhodobě. Pro čtenáře Proti šedi je to, myslím, užitečná služba — pokud se vám doma válejí nepotřebné knihy, filmy, CD, LP, co já vím, můžete je velice rychle přes individi rozprodat. Vystavení jedné položky vám zabere jen pár vteřin a celé je to postavené tak, aby se dala prodat třeba celá knihovna kus po kuse. Třeba Adam Zbiejczuk na individi vystavil přes 1000 knih z pozůstalosti své maminky a dobrou třetinu už prodal v ceně kolem 100 Kč za kus, což by rozhodně nikde v antikvariátu nedostal. Právě na takovéto velké kolekce předmětů, sbírky, domácí knihovny apod. bychom se chtěli v nejbližší budoucnosti zaměřit. Pokud si chcete www.individi.cz vyzkoušet, zaregistrujte se s kódem PROTISEDI a dostanete zdarma 300 kreditů v hodnotě 300 Kč na vyzkoušení.

Máte i další aktivity, podnikatelské, autorské i jiné. Co jste naopak třeba dělat přestal kromě toho, že jdete hodně dopředu v online aktivitách?
Nemyslím si, že bych svým současným aktivitám musel něco významného obětovat. To, co dnes dělám, jsem v nějaké podobě dělal i dříve, takže spíš se mění ty formy, nežli těžiště mých zájmů.

Jak to všechno stíháte? Čím relaxujete?
Svou práci zvládám asi hlavně díky dobré organizaci práce a důslednému zavádění procesů do podnikání, bez procesního a vlastně i projektového řízení bych se v podnikání určitě neobešel. Vypadá to, že zvládám hodně práce, ale ve skutečnosti věnuji hodně pozornosti pravidlům delegování a automatizace činností s následnou evaluací a reportováním, takže mám volné ruce pro to, co mě skutečně baví, což je podnikatelské poradenství a rozvojové projekty. Relaxuji sportem, cestováním, časem s rodinou, snažím se hrát aktivně tenis.

Jaké máte další plány s navolnenoze.cz a jinými projekty? A kde trávíte letní nomádskou dovolenou a kam se chystáte na příští chladnou zimu?
Na volné noze právě rozjíždíme videoblog, respektive video rozhovory se zajímavými profesionály na YouTube a dalších novinek chystáme celou řadu, třeba na to přijde řeč příště. Tento rozhovor dopisuji na naší nomádské dovolené mezi vinicemi jižní Francie, v malebném Bize-Minervois, a na zimu se nejspíše opět vydáme do Las Palmas de Gran Canaria, což je nejlepší zimoviště digitálních nomádů v Evropě. Třeba se tam potkáme?
 
 


jádu
view counter