Share |

Anketa o módě a stylu: Martin Červený, člen sdružení Zprávy z Chebu

foto: archiv sdružení

Našli jsme na youtube.com Zprávy z Chebu, konkrétně na téma Lavička za půl milionu a další klenoty v chebském Poohří. A protože se nám obsah videa líbil, oslovili jsme tuto skupinu mladých lidí z Chebu a zeptali se jich na to, co dělají proti šedi. Odpovídal nám Martin Červený, autor zmíněné reportáže.
 
 
Zprávy z Chebu je neformální sdružení mladých lidí, převážně vysokoškolských studentů, kteří na Facebooku i vlastním webu sdílí a tvoří články o dění ve městě, především jde o informace z radnice a veřejného prostoru. V průběhu téměř 4 let se jim podařilo podnítit veřejnou diskusi občanů i některých politiků o řadě témat. To předtím bylo za celou dobu polistopadové demokracie v Chebu nevídané. Cílem je povzbudit zájem občanů o dění ve městě a podnítit svobodnou diskusi. Letos bylo jejich úsilí oceněno umístěním se v soutěži Gratias Tibi (Ceny za občanskou aktivitu, občanský postoj či počin mladých lidí pozitivně ovlivňující život v komunitě či celé společnosti., pozn. red.)
 
 
Vaše definice módy a stylu?
Ačkoliv móda a styl jdou často ruku v ruce, podle mne se jedná o zásadně odlišné věci. Zatímco slovo móda vychází z latinského modus, což představuje nějaké dané pravidlo, a tudíž jde o exogenní vliv, který určují momentální trendy, módní časopisy nebo guru, styl je něco úplně odlišného. Věřím, že se stylem se člověk musí narodit. Podle mého názoru styl zahrnuje víc předpokladů – cit na líbivé věci, umění rozhodování a umění se prodat. To poslední je nejdůležitější, protože když se umíte prodat, můžete vypadat jako úplný osel, ale pořád máte styl. Móda je pomíjivá. Musí se neustále měnit z její podstaty, kolekce se mění s ročními obdobími a byznys se roztáčí. Styl zůstává. Elvis, Michael, Marylin už možná dávno vyšli z módy, ale pořád mají styl.
 
Co máte nejraději na své práci?
Spíš co na své práci, rozuměj zaměstnání, rádi nemáme. :-) Zprávy z Chebu děláme jako dobrovolnou činnost. Někteří z nás studují, jiní pracují. K novinařině a investigativní žurnalistice nás všechny svedl osud. Jednak protože věříme, že bez inteligentní kontroly a konstruktivní kritiky by si ti chytří lidé v politice dělali cokoliv by si zamanuli, a tak působíme na zlepšování celkové životní úrovně a politické kultury v našem městě, ale také abychom unikli od každodenní rutiny našich primárních povolání. Děláme to především proto, že nás to baví. Vybíráme si zajímavá témata, o kterých si myslíme, že by lidé měli diskutovat, mělo by se o nich mluvit, ale také témata atraktivní, pozitivní, aby lidé nezapomínali, že žijeme v krásné zemi. Za úspěch pak považujeme, když nám lidé píší pozitivní ohlasy, čtou naše články a sdílejí je mezi sebou. Protože pocit z dobře odvedené práce, to máme na sobě nejraději.
 
Jak si dobíjíte baterky?
Vždycky jsem říkal, že cokoliv je na baterky, tak nestojí za nic. Baterky se musí pořád nabíjet. Lidské tělo bohužel není dokonalé, a tak i ono se musí dobíjet. A to poměrně často. Jak jsem výše naznačil, ona ta žurnalistika je pro nás tak trochu dobíjením baterek. Protože člověka nesmírně obohacuje, když se věnuje něčemu, co ho baví a co má rád. Klasický aktivní odpočinek. Jenomže i to je náročná aktivita a někdy se naše čistě pracovní schůzky zvrhnou a probíráme celkem obyčejná témata, třeba i nad sklenkou dobrého pití. Nejlépe se podle mne dobíjejí baterky, když šíříte nějaké pozitivní  zprávy nebo novinky a sledujete, že lidé mají radost.
 
A pokud opravdu potřebujete vypnout, tak cestujte! Opravdu, do jiného města, do jiného kraje nebo úplně vzdáleného státu. Ta naše zemička je sice krásná a plná historie, ale celý svět je úžasný a člověk by neměl sedět jen na zadku na jednom místě.
 
Co vás zaručeně potěší?
Čokoláda v jakékoliv podobě, kompliment, nabídka k sňatku, třináctá výplata... :-) I když popravdě, to jsou vnější vlivy, a to nikdy moc nefunguje. Nebo jen na chvíli, a pak jste zase tam, kde jste byli. To je takový ten efekt horské dráhy. Člověk by se spíš měl snažit o pozitivní náhled na svět a nenechat se ničím rozhodit. Pokud nejde o život, tak přece víte o co jde. :-) A když vás přepadne chmurná, zavolejte přátelům, jděte na koncert, vypněte telefon a počítač nebo zmizte na chvíli někam hodně daleko. Náhoda zařídí ten zbytek.
 
Co děláte proti šedi?
Oblékáme si trička s růžovými srdíčky a jdeme na věc.... Ale skutečně, byť mám šedivou barvu moc rád, tak ona šeď je nehezkým fenoménem v našich životech. Představuji si ji jako tu chmurnou rutinu spojenou s nespokojeností. Nespokojenost není špatná, koneckonců je to naše přirozenost a také hnacím motorem všech úspěšných lidí. Pokud ale chcete být dlouhodobě šťastní, nesmíte zůstávat v té šedi. Spousta lidí zůstává v nefunkčních partnerstvích, ve špatné práci, na špatném místě. Chce to nebát se změny. Změny k lepšímu.
 
My třeba děláme změny pořád. Snažíme se měnit komunální politiku. Šokujeme, reptáme, jsme nespokojení. Chceme měnit. Jsme mladí a máme na to energii. Také měníme způsoby, jakým podáváme informace. Nechceme být fádní, nudní a příliš formální. Preferujeme zábavu, protože věříme, že to je atraktivnější forma i pro naše diváky. I vážné věci se dají říkat zábavně, skutečně. Takže co děláme proti šedi? Měníme...
 
FACEBOOK ZPRÁVY Z CHEBU
 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.