Share |

Jakub Masker má od čtvrtka výstavu

Ve středu večer to vypukne. Vernisáž výstavy Jakub Matuška aka Masker | Rudý gentleman odchází po vodě a ďábel nosí pádla.
 

Výstava se bude konat opět v galerii Dvorak Sec Contemporary. " Autor v posledních dvou letech vystavoval v Londýně, Paříži i Římě a nyní přináší do DSC Gallery to nejnovější a nejprogresivnější. Maskerovy obrazy jsou originální a fenomenálně propracované do detailu, tradičně propletené osobními zážitky, mystikou a domácími i zahraničními událostmi," uvádí organizančí tým.

Slavnostní vernisáž se uskuteční ve středu 14. 10. 2015 od 18:00 v DSC Gallery, Dlouhá 5. zahraje berlínská DJ Joie Iacono.
Slovo odborníka michala nanoru:
Voda, Bůh a baseball. Limity poznání na YouTube, Jágr, Merkelová, co mi řek táta sládek a co rád dělám ve vaně. Po dvou letech první samostatná pražská výstava představuje klasickou Maskerovskou dialektiku – popis pokroucené situace, její okamžité relativizování a syntéza ve formálním experimentu s pozitivem i negativem. Jenže Masker je v kristových letech, tentokrát jsme se na Wikipedii proklikali o něco dál a všechno se začíná zamotávat. 
 
Rudý gentleman odchází po vodě a ďábel nosí pádla uzavírá etapu hledání stability, období, kdy se existenciální nerovnováhou vytržený malíř utíkal k surfování, chození po vodě. Periodu rozplétání a rekonstrukce identity po velkém životním vyprázdnění (návratu z života v Londýně, rozpadu dlouhodobého vztahu a psycho-spirituální krizi) a současně i čas hledání univerzálního způsobu zobrazování. Základem výstavy je fakt, který se snadno vysloví, ale hůř se s ním vyrovnává, totiž, že svět je chaos a šum a jen naše mysl, případně společenská konvence, z nekonečného přelévání vydělují věci a fenomény, které víceméně libovolně konceptualizujeme/pojmenováváme. Symbolem toho nekonečného vlnění, zrcadlení, absence hranic a strukturalistického obsažení velkého v malém, je pro Matušku právě voda, oceán dr. Kelvina na planetě Solaris. „Nejdřív jsem plaval, pak se pokoušel jezdit na windsurfu, skateboardu i snowboardu, ale netušil jsem jak intenzivní prožitek pro mě bude naučit se surfovat. Po týdnu ve vlnách mi došlo, že to je případná paralela života. Že prostředí, které mě obklopuje je neustále v pohybu, co platilo včera už neplatí, že s velkými vlnami se nedá bojovat, ale je potřeba pokusit se chytit tu správnou, nabrat síly a konečně se trochu potěšit splynutím s živlem, který jaksi vůbec nezajímám... Proto jsem chtěl nakreslit svět a vztahy v něm jako tekuté prostředí, které se neustále mění,“ vyjevil umělec.
 
Když nesurfoval na moři, surfoval na elektromagnetických vlnách matrixu, ale třiatřicetiletý autor víc než rok především ve dne spal a v noci maloval. Přitom měl dost času na spekulativní matematiku jedniček a nul, koulí a lebek, světla a smrti. Absence hierarchie a autorit, hypertextová neukončenost věčného odkazování, otevřená nevzdělanost a argumenty na vodě – všechny rysy světa, které se nafukují do zvlášť zbytnělých tvarů, pokud ho konzumujeme skrz divočinu média internetu, intenzivně, osaměle, bez korekce sociálního zázemí, vyvolávají adekvátně svobodné vize. A potřebu příběhu s jasným dobrem a zlem, který by pomohl se zorientovat. 
 
Konečně, když neležel ve vaně, nekoukal na svůj plující penis a nepodroboval se introspekci řádu Vnitřního vesmíru, Matuška hrál baseball. A sport, tvorba a filozofie, jak každý divák iniciačního kung-fu filmu ví, jsou plné paralel, od soustředění a relaxace po zákony interakce s okolím, vztahu individua a společnosti, bytí ve vztahu nebo kolektivu. „Vždycky když vylézám z vany připadám si jako bych se jaksi narodil nebo aspoň ten nápad se tam narodil. Ty nelepší chci nakreslit hned, poněvadž představa to je jasná a intenzivní, stejně jako když jsem viděl ten basebalový míč letět, jak ve zpomaleném záběru jsem ho nabral pálkou a on skončil za plotem. Nejlepší výkony se daří v momentě maximálního uvolnění a zároveň maximální koncentrace. Někdy ten pocit tunelového vidění, kdy odstíníte všechno kolem, mívám i při kresbě, ale v baseballu se nedá počkat, opravovat, přestat, když se nedaří. Nejlíp jsou na tom ti, kdo minimalizují svoje výkyvy a dobře vstřebávají vlny úspěchu a neúspěchu. Ale nejpodstatnější na baseballu je to, že tam nejste sami. Uplatní se tam jakýkoli tělesný typ a spoluhráč může napravit vaši slabou chvilku. A vzorem týmového hráče byl v poslední době kapitán Yankees Derek Jeter.“ 
 
Jetera fanoušci najdou v kresbě Vzkaz od Havla II: Ideál, která je královnou matkou výstavy a obsahuje zdroje a rané verze motivů většiny děl. Symboly hustě pokrytá plocha dvou a půl metrů čtverečních představuje nakumulovaný diagram Maskerova světonázoru, jako už tradičně propleteného osobními zážitky, esoterickými vzory i domácími a zahraničně politickými událostmi někde mezi sarkastickým a sakrálním, mezi intenzitou insitního umění a animovaným seriálem autorů, kteří jsou podezřele chytří na to, jak působí nevzdělaně. Středobodem je „kunda“ Miloše Zemana, „pussy“, symbol zrození, ale podle Zemanovy vysočinské výslovnosti zároveň „posse“, parta, zde znamenající lidstvo coby kvasinkovou infekci dokonale sterilního vesmíru. „Táta má malý pivovar. Je velice technicky zdatný a dbá na čistotu. Ale přesto na podzim, když všude okolo padá listí, všechno tleje a jsou příhodné teplené podmínky, i přes investice do UV lampy a ochranných atmosfér, se mu do toho skvělého piva občas dostanou divoké kvasinky, které se spontánně namnoží. A když je to hodně špatný, tak to pivo táta musí někdy prostě pustit na kanál,” popsal to umělec. 
 
V pivovaru, pomocí pivního tácku ho otec taky naučil nakreslit cokoliv: „Když mi bylo maximálně pět let, seděl jsem na šalandě a on musel odejít zkontrolovat jak to kvasí. Dal mi do ruky tácek, a ukázal mi ten hospodskej trik jak do tácku zespodu pinknete on se otočí a chytnete ho. Zkoušel jsem to nějakou chvíli a když se táta vrátil, nějak se mi to povedlo chytit. A on řek, tak vidíš kluku, tohle je trénink, když budeš chtít něco umět, takhle se dá všechno natrénovat. A ten samej den v pivovaře mi ukázal jak se kreslí krychle. Pamatuju si dodnes jak sem čuměl na tu iluzi 3D krychle, když se propojí dva čtverce šikmejma čarama. Dal mi do ruky tužku, kterou se dá oddělit černá od bílé a vědomí toho, že to co se nepovedlo, se da zkoušet znovu, do té doby než se to povede.“ Nakreslit vlastního otce pro slavně zručného kreslíře není takový problém, ale co otce všehomíra? „Otce té kundy, toho prostředí pro kvasinky, oné pussy, toho jsem si představit nedokázal. Tak jsem nakreslil lebku, kterou máme spojenou se smrtí a poznáním toho, co je nebo není po ní. Omlouvám se za svoji slabou imaginaci, ale nakreslit otce Země a vesmíru je trochu nadlidský úkol. Zvlášť pokud je to gay černoška,“ uvádí autor odjakživa zvědavý, toužící po poznání, snad dokonce po pravdě. „Na střední mi říkali, že člověk by měl být schopen pravdu, teda, svoje vidění světa, předvést komukoliv jakýmikoli prostředky. To mi přijde jako docela zajímavej úkol.“ 
 
Ontologické zkoumání tak souvisí s ovládnutím techniky, tendencí namalovat barevný vesmír a zase se vrátit k černé lince. „Na výstavě se objevuje několik rovin, to, co je vidět okem, co je člověk schopen myslet a pak jakýsi platónský ideální svět, který je tomu předobrazem. Představy o těch věcech se rozvíjely se schopností používat techniky malování. Postupně odpadal strach, že se něco pokazí a nahrazoval ho pocit, že se všechno dá vždycky dodělat, nebo obejít. Analogicky se zvětšovala schopnost vidět věci z více stran, jako to viděl třeba kubismus.“ Na výstavě se proto najdou jak známé Maskerovy motivy (autoportrét, jablko, lebka, vagina, světlo, čísla, trnový cyklista), tak techniky (malba, sprej, airbrush, recyklace), ale taky testování, jak by jeho způsobům uvažovaní, pozorování vlastního myšlenkového i uměleckého vývoje, mohly odpovídat formální postupy: linka kresby, airbrush + barevné plochy a uvolněný, dětsky nepřesný styl. „Učitel kresby mi pořád řikal, že nebudu moct pořádně malovat, protože vidim jen tvary ohraničené linkou, oddělené černou od bílé, ale že ve skutečnosti žádné linky neexistují, jen se překrývají nějaké barevné plochy a vůbec, černá barva není a bílá je světlo v celém spektru a všechno mezi tím jsou barvy... V naší kultuře si často spojujeme černou se zlem a bílou naopak, prostě černobílé vidění světa... Ale pokud všechno obsahuje černou a bílou, šachovnici, a vám se podaří dostat do středu dění a všechny body do zákrytu, splyne všechno v jednotu.“ Myšlenka spektra, nekonečného mutujícího kontinua a transcendentální jednoty se prolíná celou výstavou. „Do rukou onoho vzdáleného otce jsem nakreslil dvě květiny. Kdyby se kresba mohla hýbat, ty květiny by neustále procházely ročními obdobími, vadly a umíraly a znovu rašily, až by rozkvétaly do podoby nových a nových černých a bílých květů a vůbec květů všech barev a konotací mezi tím. Jejich krása by se přelévala z východu na západ a zase zpět a jak by se křížily, nabíraly by nových forem. Ale protože se kresba nehýbe, začal jsem jednoduše, napravo černý květ v podobě prezidenta Obamy. Nalevo bílý květ v podobě prezidenta Putina. Až jednou uvadnou, na jejich místě vybují jiný květ, v podobě zajíce a vlka. Někdy může vyrašit vlk i zajíc najednou v jedné z těch květin a v druhé může vyrašit svět původních indiánů... Mimochodem, k tomu jsem dospěl když jsem smíchal obličej Merkelové jako zástupce země, odkud pocházel Karel May, a Obamy.“ 
 
Výřad motivů charakteristických pro náboženství a filozofie, světlo, láska, nekonečno, singularita, je jedna věc, ale jaké je nakonec Matuškovo přesvědčení? „Ale co s tim? Nic právě.“ Malíř maloval sebe sama, aby si porozuměl a už se mohl věnovat svému okolí. „Doufám, že se to tady nakonec nevyleje na kanál. Jediný, co s tím teď můžu dělat, je nakreslit sebe a svoje vidění světa a o tom by snad výstava mohla být. Měl bych věci vnímat pozitivně, vytěžit negativních podnětů zkušenost pro budoucnost, umět propojit cokoliv s čímkoliv a nevidět svět černobíle. Udělat si z toho legraci a celý to narafičit tak, aby to ve výsledku zapadalo do mého vnímaní a toho jak bych svět chtěl vidět... A celý se to odehrává na vybuchujícím ohňostroji, kterej letí prostorem.“
 
 

 
 


jádu
view counter