Share |

Andy Warhol, lidský stroj

Blogger Martin Synek představuje své oblíbené osobnosti.
Warhol v roce 1977 s Jimmym Carterem (Kightlinger, Jack E., White House photo)

Výtvarník, filmový režisér, hudební manažér, mezinárodní umělecká celebrita a v neposlední řadě, vůdčí osobnost Pop-artoveho hnutí. To všechno byl Andy Warhol, celým jménem Andrew Warhola. Narodil se 6. srpna 1928 do rodiny rusínských přistehovalců. Jeho rodiče pocházeli z vesničky Miková, což je dnešní severovýchodní Slovensko. 
 
Andy byl již od malička velmi plachý. Trpěl kožní nemocí, jež mu v podstatě bránila vycházet na přímé slunce, okamžitě se mu pak totiž na pleti začaly objevovat bílé fleky. Hned první den jeho školní docházky ho udeřila dívka a on ze školy utekl. Od té doby se údajně školy bál. Vyrůstal v pensylvánském dělnickém městečku. Neměl žádné předpoklady k tomu, aby se z něho stal světově uznávaný umělec. Doma neměli jedinou knihu. Andyho otec zemřel, když mladému výtvarníkovi bylo teprve třináct let. Tentýž rok Andy nakreslil svůj veliký autoportrét, na němž plakal.
 
K výtvarné činnosti se dostal v podstatě náhodou, objevil se u něj tanec svatého Víta a on tak často ležel doma v posteli. Jeho maminka, která pro něho byla v životě skutečně důležitá, mu dávala omalovánky, aby si vybarvoval. Za každou jednu, kterou vybarvil, dostal čokoládu.
 
Veliká část rodinného mění byla vložena do uměleckého vzdělání mladého Warhola – ten byl poslán na střední školu do Pittsburghu, tam ale plachý homosexuální blonďák s bledou pletí vyčníval. Po ukončení studia se v roce 1949 Warhol přestěhoval do New Yorku. A tam to všechno začalo.

V New Yorku začal kariéru úspěšného ilustrátora časopisů a reklamního designera. To mu ale nestačilo. Chtěl být skutečný umělec. Malíř. Jenomže tehdejší umělecká smetánka byla již několikátá generace abstraktních expresionistů – povětšinou dobře rostlých chlapů. A to nejsou pro hubeného homosexuála, jenž o sobě pochybuje, úplně ty nejlepší podmínky. A navíc, Andy byl jiný, toužil po změně, chtěl celý svět šokovat, aby i on měl, dle svých slov, patnáct minut slávy, avšak on těch svých patnáct minut chtěl prodloužit na celý život. A povedlo se mu to – se vší pompézností.
 
Během šedesátých let se z ošklivého káčátka stal suverénní a světově známý umělec v černých slunečních brýlích. Jeho jednoduché obrazy polévkových konzerv šly nadračku, svět už byl unaven abstraktním uměním. I když to Andy neměl lehké. Jeho první výstava obrazů, na kterých byly pouze polévkové konzervy, jedno to dílo stálo 100 dolárů, nesklidila příliš velký úspěch. Jiná galerie ve stejné ulici si totiž vyvěsila do výlohy nápis: ,,Nač si kupovat obrázek polévky za sto dolarů, když můžete mít za sedmdesát centů celou polévku". 
 
Andy miloval moderní technologie a toužil po tom, aby se z něho stal stroj. Proto přišel s množením uměleckých děl. Založil si svou proslulou feťáckou továrnu, ,,The Factory", kde z vás na počkání udělali celebritu. Bylo to centrum tehdejší New Yorské výstřední mládeže. V továrně se za pomocí sítotisku množily Warholovy díla, Elvise, Marilyn Monroe, Coca-Cola.
 
Koncem šedesátých let už Warhola výtvarno nudilo, tak se rozhodl přejít na nizkorozpočtové avantgardní filmy. Když se ho později ptali, proč to udělal, odpověděl stroze: ,,Je to lehčí." Andy točil jeden film za druhým. Nerežíroval. Prostě postavil kameru na stativ. Mezi jeho nejznámnější snímky patří třeba Empire. Dvanáct hodin nechal, bez hnutí, snímat monumentální new yorskou budovu. Ptáte se, v čem, že je to tak geniální? Tyto filmy byly ideální pro promítání na různých večírcích, které v té době zažívaly obrovský rozmach, někdo zaujatě sledoval, co se na snímku děje, všiml si, když třeba v záběru zhaslo světlo. Jiný mu na to odpověděl, ,,ani jsem si nevšiml, zrovnal jsem tančil." I když se to nezdá, Andyho díla byly tak trochu psychologického ražení. Jako příklad si dovolím dát slavné dílo, na němž je hromada lahví Coca-Coly. Můžete být prezident nebo miliardář, ale stejně si nekoupíte lepší Coca-Colu, než kdejaký bezdomovec. 
 
Mezi další Warholovy úspěšné filmy patří kamerové zkoušky slavných. Opět je nerežíroval, prostě si sedl a třeba četl noviny. ,,Dělejte si, co chcete," větu podobného znění slyšel snad každý lidský objekt ve Warholově kamerové zkoušce. Před objektivem mu sedělo mnoho slavných, včetně Salvádora Dalího či Boba Dylana.

Z Warholových filmů pocházely i jeho hvězdy, Warholky – často dívky z lepších rodin, které se toužily vymanit ze svých prostých životů. Asi nejslavnější Warholovou hvězdou byla Edie Sedgwick. Pocházela z dobře situované rodiny, bohužel její rodiče, ji v dětství umístili na psychiatrii. Edie totiž otce nachytala, jak souloží s cizí ženou, otec se to snažil zamaskovat, tak řekl, že si to mladinká dívka vymyslela. Edie byla herečka, modelka, malířka, módní ikona a feťačka. Ke vší smůle, to poslední zastínilo všechno ostatní a ona zemřela na předávkování ve věku teprve osmadvaceti let. Andy Warhol svoje Warholky často jen finančně využíval. Udělal z nich hvězdy a až o ně nebyl zájem, odkopl je. Andyho chování zaregistroval Bob Dylan, který randil s Edie Sedgwickovou. Traduje se historka, že když Edie zemřela, Bob Dylan zaklepal na dveře továrny a Warholovy natáhl jednu mezi oči.
 
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Andy dostal k avantgardní hudební skupině The Velvet Underground, v níž byl i slavný hudebník Lou Reed, prakticky ze dne na den jim začal Warhol dělat manažéra. A do kapely přivedl zpěvačku Nico. Andy vytvořil i přebal na jejich první album, The Velvet Underground & Nico. Ale netrvalo dlouho a skupina Wahola vyhodila.
 
Ve zbytku života se Andy Warhol dál věnoval výtvarné činnosti. Také často fotografoval celebrity na svůj polaroid. Zemřel ve věku padesátiosmi let, a to 22. února 1987. Jeho majetek činil po finanční stránce zhruba šestset miliónů dolarů. Byl to vášnivý sběratel odpadů a dámských bot. Celou svou uměleckou kariéru nosil blonďaté paruky, měl všechny možné druhy. Několikrát si nechal operovat svůj nos, přišel mu totiž obrovský.

 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.