Share |

Trutnoff 2014: Energie nemusí chybět ani v domově důchodců

foto: Jiří Janda

Trutnov to má ve srovnání s ostatními českými festivaly vždycky trochu těžké – dobře to zná každý třicátník, který zabrousí na mejdan, kde je ostatním něco zhruba mezi patnácti a dvaceti lety. Každý se na něj pokradmu kouká a zjišťuje, co má ten divnej týpek v lehce zastaralým ohozu za sebou. No a jemu samotnému nezbývá, než zapracovat na tom, aby byl na jedné straně „v obraze“, ale na druhé přitom nevypadal směšně tím, že by si ještě s rostoucí pleškou hrál na teenagera. Letošní ročník prokázal, že Trutnoff  na svou konkurenci neztrácí ani ve zralém věku.
 
Přitom trutnovský festival své pomyslné „první krůčky“ zažil už přesně před (na zdejší poměry) dávnými třiceti lety. Právě tehdy se ještě ani ne dvacetiletý Martin „Geronimo“ Věchet pokoušel po svém (již tehdy indiánském způsobu) uspořádat první koncert.  Zásah komunistické policie tomu sice tehdy zabránil, ovšem po obdobném pokusu o tři roky později žije od počátku 90. let nejstarší česká rocková open air přehlídka přes obvyklé šarvátky s místními úřady svým životem a veterán Geronimo nevypadá, že by ztrácel sílu a dodnes si s chlapeckým úsměvem dokáže plnit (navzdory přibývajícím letům) své dětské sny.
 
Rozhodně ani tentokrát nezklamala festivalová dramaturgie, v níž se i po letech skládají zdánlivě nespojitelné ingredience do chutného a výživného koktejlu, po kterém ráno nebolí hlava. A to přesto, že to zde chvílemi vypadalo jako v domově důchodců. Dávná jiskra ovšem na stará kolena rozhodně nechyběla hlavní hvězdě, sedmašedesátileté nezdolné vlčici Patti Smith, ani Jiřímu Suchému, který ve svých bezmála třiaosmdesáti letech poprvé v životě přijel na velký rockový open air festival. O tom, jaký dojem na něj festivalová atmosféra udělala, svědčí, že při děkovačce nelenil dát zabrat svým stařičkým kloubům, poklekl před publikum a hlavou se téměř dotkl země. Do dalšího života vykročil chráněn darovanou stavařskou helmou vyzdobenou hippies znaky a nápisy i indiánskými ornamenty a péry.
 
Ještě předtím si ovšem střihl pár duetů se svým hostem – čerstvě pětasedmdesátiletou „královnou festivalu“ Evou Pilarovou. A letos svou trutnovskou premiéru zažil i další veterán domácího hudebního světa Petr Spálený. Ovšem nezadržitelně stárne i generace někdejších nezávislých muzikantů, kteří vždy tvořili základ trutnovského programu – penzista je i Vlastislav Matoušek z rockově-minimalistické Mámy Bubo, která festival symbolicky zahájila ve stejné sestavě, v níž měla hrát před třiceti lety na Geronimově prvním zamýšleném koncertě (kdyby ovšem v té době neseděla v policejní cele spolu s vlasatým organizátorem, zatímco na Hrádečku v chalupě budoucího prezidenta Václava Havla se v té chvíli rozjížděla neplánovaná, leč o to důkladnější pařba).
 
Nemá cenu vyjmenovávat kapely, které si letos umazaly nohy od pověstné červené hlíny v „podhorském ležení spiklenců“. Trutnov (letos tedy vlastně Trutnoff) především zůstává místem neobvyklých zážitků a setkání. Jiří Lábus s Oldřichem Kaiserem předčítají Magorovy verše. Cestou do cukrárny v centru města lze potkat Patti Smith a dostat od ní trsátko na památku. Biskup Václav Malý slouží bohoslužbu, kterou zakončí Muchomůrky bílé. Světoznámý filmový „hobit Frodo“ Elijah Wood dostane na scéně před tisícovkami lidí lekci z historie českého samizdatu, aby po svém DJ setu odjel vyzbrojen do dalších dobrodružství dýmkou na kouření těch nejlepších trav z celé Středozemě. Ale hlavně zůstává místem setkání se známými, na které jindy v roce nebývá čas a tady se vždy „vyloupnou“ na koncertech těch správných kapel. A místem, kde se večery pod majestátnými horami nezřídka protáhnou až do samého rána, aniž by si toho člověk všiml.


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.