Share |

Štěpán Suchochleb: Vytříděný odpad se zpracuje na místě

foto: Jiří Janda

Jaký smysl má, třídit odpad po velkém rockovém festivalu? Zeptali jsme se Štěpána Suchochleba z Rock for People, kterého omrzela léta práce na bookingu zahraničních hvězd a místo v backstagi vyměnil za nepříliš vábnou a rozhodně nikterak voňavou třídičku odpadu v nenápadném stanu na samém okraji festivalového dění. Jeho dobře sehraný tým zde třídí každý papírek a každou třísku. Proč a jak?
 
Jak se na Rock for People třídí odpad?
Snažíme se vytřídit prakticky všechen odpad z festivalu. Začíná to u takzvaných green pointů, což jsou sestavy tří nebo čtyř košů, které jsou rozmístěné po celém areálu. V nich se vytřídí papír, plasty, hliník a taky sklo – to tedy jen venku na parkovištích a v kempech, protože v areálu už sklo být nemůže. Právě flašek přitom vždy bývá hrozně moc. Navíc jsme letos poprvé začali třídit taky dřevo, které se potom sdělává na štěpku – jsou to třeba různé knihovny a další věci, které tady nechávají stánkaři.
Důležitý je i gastroodpad. Každý stánkař na festivalu dostává plastový soudek, který je vystlaný speciálním pytlem z biologicky odbouratelného plastu, potom se zapáskuje a rovnou celý může jít do kompostárny. Když ho stánkař naplní, tak zavolá na naši hot linku, a my mu ho hned přijedeme vyměnit. Součástí zpracování gastroodpadu je i recyklace oleje z friťáků, toho bývají litry. Olej se přefiltruje speciálním mikrofiltrem, čímž se z něj odstraní různé hmoty, třeba mouka a další zbytky potravin, a potom se používá do spalovacích motorů.
Máme i popelnici na baterky, kterých na stagích bývá spousta. Některé hloupé kapely mívají v rideru požadavek na nové baterky v přístrojích i krabičkách a mění si je všechny každý den, i když by jim klidně vydržely třeba dalších 14 dní. Baterek bývá hodně, občas zbude i nějaká ta zářivka.
 
Třídíte všechen odpad?
Ano, veškerý obsah green pointů přijede na třídicí linku do našeho stanu, která je posledním článkem systému třídění. Žádná věc z areálu nejde přímo do sběrného dvora nebo na skládku. Třídíme ovšem i již roztříděné věci z green pointů, protože to nikdy nebývá vytříděné úplně přesně a nějakých 15 procent různého bordelu tam obvykle zůstává. A kromě toho přetřiďujeme i klasické koše na směsný odpad, kterých je v areálu 180. To bývá pochopitelně ještě obtížnější.
Sem přicházejí i pytle, které povinně dostávají všichni lidi, kteří u nás zůstávají v kempech. Je to pro usnadnění úklidu po festivalu. Musím říct, že když jim dáme pytle, tak je docela disciplinovaně naplní a při odjezdu odevzdají a my místo toho, abychom tady sbírali odpadky po letišti, loukách a polích, tak máme odpad ze 70 procent nacpaný v pytlích. Samozřejmě, že po lidech v kempech zůstávají stany a různý bordel, ale stejně je to už pro nás daleko jednodušší.
Na téhle lince všechno končí už čtyři roky a vycházejí nám zajímavá čísla. Za celý festival se vyprodukuje a protřídí zhruba 50 až 70 tun odpadu a přes 50 procent se ho vždy zrecykluje – záleží ovšem i na dalších faktorech. Roli hraje samozřejmě počasí i počet lidí -letos jich je málo, takže 70 tun to jistě nebude. Promítají se do toho ovšem i jiné faktory, třeba jaký zvolí partneři packaging – víc odpadu je třeba tehdy, když mají vody obalené v dalších plastech. Třeba loni se nám podařilo zrecyklovat 67 procent odpadu, což je číslo, kterého nikdo na jiných festivalech v Evropě nedosahuje. Značnou část toho, co zbylo ve směsném odpadu, přitom v minulosti tvořilo právě dřevo – různé stavební materiály na stánky a také palety. Proto věřím, že se letos dostaneme na ještě lepší číslo. Do směsného odpadu přesto stále jdou různé zbytky jídla, boty a oblečení, které lidi zahazují.
 
Spolupráce s městem funguje
Co se s odpadem děje po roztřídění?
Kontejnery nám na základě barteru poskytují městské komunální služby z Hradce Králové. My jim za to nic neplatíme, takže ušetříme řádově statisíce – běžně se totiž platí za přistavení kontejneru a kromě toho za každou tunu odpadu, který jde na skládku. Takže počty jsou jednoduché - čím lépe se to vytřídí a čím méně směsného odpadu zůstane, tím je to levnější. Ale na druhou stranu ani oni nám nic za to, co vytřídíme, neplatí. Třeba za roztříděný hliník, za který nám třeba i nějací návštěvníci nabízeli slušné peníze, takhle nedostaneme nic, ale zase nás vůbec nic nestojí přistavení kontejnerů. A protože tady jedeme nonstop 24 hodin denně, tak potřebujeme někoho, kdo je nám schopen poslat auto na zavolání třeba ve dvě ráno.
Vytříděný odpad se snažíme právě spolu s hradeckými službami dávat místním zpracovatelům. Třeba plasty, kterých je tady opravdu moc, teď dáváme do Lázní Bohdaneč. Místní výrobce z nich dělá zatravňovací dlaždice. Snažíme se, aby to nešlo někam do Číny, čímž bychom popřeli celý ekologický základ tohoto systému. Vždycky chceme, aby se to zpracovávalo tady v místě.
 
Jak ses vlastně z role úspěšného promotéra přeorientoval na odpad?
Nebylo to rozhodně tak, že by mě něco osvítilo shůry a já zčistajasna začal třídit odpadky na festivalu. Geneze byla taková, že po dlouhých letech práce s kapelami jsem byl stále unavenější a znechucenější z jejich požadavků. Čím větší kapela byla, tím absurdnější požadavky na servis obvykle měla, a mně to už vyčerpávalo.
Pomohly mi i návštěvy festivalů ve světě, které jsem viděl – třeba jsem se před lety přes British Council a jeho speciální program pro lidi v hudebním byznysu dostal na exkurzi do zákulisí v Glastonbury. Všechno jsem tam prolezl, prošmejdil a zjistil jsem třeba, že tam mají třídičku odpadu. Potom jsme to začali podle nich zkoušet sami.
Samozřejmě se bookingem kapel stále živím, protože tohle mně peníze nevydělá, ale na Rock for People už kapely nedělám a tohle mně naplňuje daleko víc. Je to konkrétní příspěvek k tomu, aby festival za sebou nenechal žádnou spoušť. Pro srovnání - 70 tun odpadu vyprodukuje malé okresní město.
 
Za čtyři dny je čisto
Kolik lidí máš k ruce?
Brigádníků zde pracuje po 250 na směnu po osm dní. Stavíme to pár dní předem a tři dny trvá úklid po festivalu. Když lidi odejdou z kempu, tak to, co po nich zbude, natáhneme sem, a už čtvrtý den už je po nás úplně čisto.
Když jsme začínali, tak jsme nevěděli, kolik budeme potřebovat lidí, takže jsme jejich počty raději nadsadili. Děláme to už čtyři roky a rozpočet na třídění se pořád snižuje, takže jsme se dostali na částku, která je pro nás lepší, než kdybychom to dělali standardním způsobem, kterému já říkám „varianta bagr“. To se nechají pytle v nějakých trojnožkách, pak to po festivalu shrabe buldozer do směsného odpadu a celé se to odveze na skládku. V technických službách mi říkali, že třeba na Hip Hop Kempu, který je ve stejném areálu, to radši vůbec nijak neřeší – přistaví se kontejnery a odpad odveze.
Pro pochopení ekonomického kontextu je potřeba zdůraznit, že my sice utratíme hodně peněz za lidi, které musíme platit, i když využíváme také dobrovolníky. Je mnohem dražší zaplatit lidi, než když to shrábnou dva bagry. Kdybychom to dělali tímto „klasickým“ způsobem, tak by nás jenom vyvezení odpadu na skládku přišlo na nějakých 200 tisíc, zatímco takhle za to neplatíme nic. Takže v tom mám „polštář“ na zaplacení lidí.
Hrozně důležitý aspekt je navíc v publicitě. To musím říct otevřeně, že publicita třeba i tohoto směru je pro festival hrozně důležitá. Když sem přijdou novináři, tak jdou samozřejmě nejdřív za kapelami a taky se ptají, co má headliner na rideru – jestli hnědý lentilky nebo speciální borůvky, ale hned potom jdou televizní štáby sem k téhle lince do stanu, kde to zrovna moc nevoní. Protože dneska jsou vlastně všechny festivaly stejné – mají kapely, nějaké ty nafukovací hrady a potom se chtějí nějak odlišit, což nejde jinak než atmosférou nebo nějakou inovací. A tohle je jednoznačně něco, co nás od jiných festivalů odlišuje, a v kontextu České republiky je to naprosto unikátní, třídicí linku tu nemá nikdo jiný a dokonce i v celoevropském rozměru jich je na festivalech jenom pár. Pro nás je proto publicita důležitá, protože se dostaneme do médií, i když její význam nelze vyčíslit.
 
Lidi je třeba motivovat
O Češích se říká, že jim je všechno fuk, a přitom prý ve statistikách třídění vedou. Jak si to vysvětluješ?
Já se domnívám, že je to hlavně šikovnou reklamou a propagací. Třeba v Anglii třídění není zdaleka tak dobře propagované. A hlavně tady lidi mají v tomhle směru kvalitní servis, nesrovnatelný s většinou zemí – samozřejmě i zde jsou výjimky, jako třeba Holandsko, kde je taky tak kvalitní infrastruktura.
U nás je pomalu norma na to, že každých pár set metrů musí být na ulicích ty barevné „zvonečky“ na odpad. I my jsme důležité věci okoukali právě na zahraničních festivalech, kde nám říkali: ‚My máme pravidlo, že člověk musí do 30 až 40 metrů od místa, kde se rozhodne, že chce něco vyhodit, najít koš nebo Green Point. Když ho vidí, tak je to v pohodě, ale jakmile ho nevidí, jakmile mu nejdeme vstříc, tak to hodí na zem nebo přinejlepším do koše s netříděným odpadem‘. A my se podle toho řídíme.
Třeba letos se areál nezměnil už třetím rokem, jenom se v něm mění umístění stánkařů. Máme standardní mapu a víme, kam který green point dát, ale stejně si před začátkem festivalu musíme projít, kde je jaký stánek s jídlem, a podle toho jít lidem vstříc a oni jsou potom disciplinovaní. Když jim člověk vysvětlí, proč a jak to mají třídit, jaký je kontext, čeho jsou součástí, tak jsou překvapivě disciplinovaní. Třídí a skvěle. A to nám říkali, když jsme začínali s koši na tříděný odpad, že nikdo nic třídit nebude a návštěvníci nám do nich budou tak nanejvýš blít. Ale neměli pravdu. Když lidi motivujete a poskytnete jim informaci, že jsou součástí nějakého systému, tak jsou disciplinovaní a perfektně to přijmou.
 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.