Share |

Rozumbrada Brouk Pytlík českým králem, alespoň na obrazech Romana Franty

B. B. král český, olej na plátně, 150 x 140 cm
foto pořadatel

Galerie UFFO, Trutnov 19. 12. 2012 – 22. 1. 2013

BB na obrazech Romana Franty (50), který má v Galerii Uffo výstavu „Co nám zbývá“, je Bad Bug čili špatný brouk. Je to vlastně ve skutečnosti legendární popleta a rozumbrada Brouk Pytlík, který defiluje na velkoformátových obrazech v rozmanitých situacích. Franta ho například vypodobnil jako českého krále.

Tento ryzí český vtip má ale svoji logiku. „Má to souvislost s blížící se volbou prezidenta republiky, proto jsem Brouka Pytlíka udělal králem,“ vysvětluje malíř, který musel českého „hrdinu“ ze stejnojmenné knihy Ondřeje Sekory přejmenovat. „Na jméno Brouk Pytlík jsou uvalena autorská práva a hrozily potíže, proto jsem ho nazval Bad Bug, špatný brouk a trochu mu poupravil visáž,“ uvedl Franta.

Patnáct obrazů finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého tvoří jakýsi filmový pás, který by podle autora měl divák tímto způsobem vnímat. Tematicky se Franta zaměřil na zvětšené detaily rostlin, zvířat, přírody, kterými jako průvodce prochází BB – špatný brouk. Dvě třetiny obrazů malíř vytvořil v posledním roce. Úplně poslední, který nazval Parlament, dokončil den před vernisáží. „Je ještě mokrý, tak pozor, ať se neumažete,“ varoval návštěvníky vernisáže. Parlament nabízí dva regály plné lihovin, kde uprostřed obrazu jsou zavěšeny kulaté hodiny, na nichž je čas deset hodin sedm minut. „Může to být ranní čas i večerní. Každopádně mám dojem, že právě v deset ráno se otevírá parlamentní bufet,“ usmívá se Franta. Přestože se tento absolvent Akademie výtvarných umění v Praze proslavil malováním brouků v různých podobách, už toto téma pomalu opouští.

„Dělal jsem je deset let. Téma se pomalu začalo vyčerpávat a tvůrčí dobrodružství se vytrácelo. Teď se vracím k tomu, co jsem dělal ještě ve škole a snažím se to rozpracovávat,“ říká umělec. Opuštění tématu je však asi nelehký proces, protože brouci jsou na několika obrazech zastoupeni i na trutnovské výstavě. Většina obrazů se však zabývá zvětšeným detailem s typickou výraznou barevností.

„Mám tady například obraz nazvaný Čekání na velké H… s pozadím slona. Pracoval jsem v detailu se strukturou jeho vysušené a zkrabacené kůže. Fascinuje mě ta hmota, kdy lze vytvořit iluzi tíhy a mohutnosti,“ ukazuje na obraz Franta. Jinak lze na rozměrných obrazech vidět detail nosorožce, ovoce a zeleniny. Ale Brouk Pytlík je skutečně všudypřítomný. Výstavu, která potrvá do 22. ledna, lze podle autora číst jako filmový příběh.

OPOUŠTÍM BROUKY A CHYSTÁM SE MALOVAT ZÁTIŠÍ, ŘÍKÁ MALÍŘ

Výrazná barevnost, smysl pro detail, vytváření iluzí a cyklů. To je charakteristika tvorby významného českého malíře Romana Franty, který před zahájením své výstavy Co nám zbývá v Galerii Uffo poskytl krátký rozhovor.

Proč jste opustil broučí tematiku, vyčerpala se?
Je fakt, že jsem to téma vyčerpal, věnoval jsem mu kromě jiného deset let. Práce na těchto obrazech trvala dlouho a navíc už jsem věděl, jak ten obraz dopadne. Ze začátku to pro mě bylo velké dobrodružství, jak brouky a barvy seskládám, co to bude dělat, jak se to bude chvět. Bylo to hledání nové formy. Dnes už to všechno vím, tak to překvapení odpadá a začal jsem se opakovat. Proto jsem začal dělat něco jiného. Hledal jsem nová témata a vrátil jsem se i k těm starým, které jsem rozpracoval.

Čemu jste se věnoval v letošním roce?
Letos jsem se obloukem vrátil ke zvětšeninám rostlin, zvířat, přírody, které jsem už dělal na akademii. Vrátil jsem se ve velkých formách k detailům.

Co návštěvníci Galerie Uffo uvidí na vaší výstavě?
Uvidí sérii patnácti velkoformátových obrazů. Jsou tam zachycené prvky přírody, detaily rostlin, pohledy na zvířata rovněž v detailu, věci, k nimž se může člověk na poslední chvíli obrátit. Jsou tady nové věci nebo malby inspirované starými obrazy.

Jaký význam má název Co nám zbývá?
Je to pro tuto dobu trochu symbolický název. Blíží se „konec světa“, je před volbou prezidenta, je neradostná ekonomická situace. Tak to všechno nám zbývá. Ale nedělal jsem ty obrazy, aby byly depresivní, skeptické, zase se toho názvu až tak doslovně netýkají. Možná, že název není pro vystavené obrazy úplně typický, ale možná, že v celkovém příběhu vyskládaném z jednotlivých obrazů si divák s názvem souvislosti najde.

Tvoříte asi raději v cyklech, že?
Když začnu dělat jednu věc, většinou mě napadne další tematicky příbuzná varianta. Když připravuji výstavu, raději obrazy držím v nějakém tematickém celku. Cykly mám rád.

Vyhovují vám prostory Galerie Uffo?
Když jsem viděl fotografie galerie a dostal jsem plánek prostor, tak jsem neměl představu, jak tam obrazy budou fungovat. Je to prostorná budova s vysokými stropy, stěna na obrazy je půlkruhová a plášť objektu je ze skla. Pak mě to ale začalo zajímat a věděl jsem, že výstava potřebuje velké formáty. Není to instalováno klasickým, strohým způsobem, a když jde divák kolem obrazů, měl by je vnímat jako filmový pás, což byl můj záměr.

Kdysi jste mi řekl, že vás fascinuje, když je ve vašich obrazech všeho moc. Platí to stále?
Platí to stále. Mě velké množství něčeho nebo dav lidí vždycky fascinovaly. Je to takový adrenalin. V malbě jsem to mnohokrát uplatnil a využil. Teď mě ale fascinují spíše zvětšená hmota, předimenzování detailů a podobně.

Tvoříte obrazy, objekty, práce na papíře, fotíte. Jsou to pro vás rovnocenné disciplíny nebo něco preferujete?
Prvořadá je pochopitelně malba. Jeden čas mě hrozně chytla i fotografie. Potom jsem skládal takové minikoláže dvou snímků, které analogicky tvořily jeden celek. To mě bavilo, mám jich přes stovku adjustovaných, ale vystavil jsem je pouze jednou a navíc v Irsku.

S čím vstoupíte do nového roku, máte nějakou výtvarnou vizi?
Mám. Chci se vrátit úplně k těm nejstarším tématům, kterými jsem se zabýval ve škole. Na akademii jsem tvořil zátiší, učil se u prof. Dlouhého vyjádřit různé materiály a hmotné věci. Když jsem si ale uvědomil, že se dnes malba ubírá spíše experimentálním směrem, tak jsem se rozhodl vrátit zpět ke klasice, kterou už dnes skoro nikdo nedělá a nemaluje se ani zátiší….ale samozřejmě trochu jinak.

Hynek Šnajdar


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.