Metronome Festival očima Jiřího Jandy

Premiérový ročník nového festivalu na pražském Výstavišti začal pořádně: koncertem legendy (byť již odkvétající) - Iggyho Popa - i pořádným deštěm zarývajícím se až pod kůži, jak se na správné letní festivaly patří.
 
Iggy Pop se v sobotu vrátil téměř na místo činu – hlavní scéna nového Metronome Festivalu na pražském Výstavišti se totiž rozkládá jen pár kroků od Průmyslového paláce, kde v létě 1993 zažil svou českou premiéru. Mistrovi sice chuti do života zřejmě od těch dob příliš neubylo, sil však bohužel očividně ano. 
Rozhodně tedy nepřijel žádný vetchý důchodce, ale jeho někdejší až neuvěřitelné akrobatické kejkle a skoky vysoké, které předváděl ještě před pěti lety na turné s tehdy dočasně obnovenými The Stooges, byly již tytam. Tentokrát na scéně chvílemi lehce pokulhával a místo zběsilých skoků na hlavy fanoušků si už vystačil s potřesením rukou s lidmi v prvních řadách doprovázeným patřičnou dávkou láskyplných sprosťáren.
Zatímco Iggyho pódiová prezentace se logicky po létech změnila, zvukově na něm devětašedesát divokých let, která za sebou má, příliš znát nebylo, a mrazení po zádech se při poslechu (nejen) jeho  Passengera dostaví spolehlivě. A nemusí přitom zrovna temnou oblohu nad obzorem křižovat blesky, jak tomu v tomto případě bylo. Iggy stačil naservírovat necelých dvacet fláků, než jeho set přervala po celý večer mlčky očekávaná průtrž mračen.
Jinak Metronome Festival, který slibuje zahájení nové festivalové tradice, začal za doprovodu obvyklých kiksů a dětských nemocí, které se podobným akcím za patřičné nepřízně počasí stávají. Takže v začínajícím odpoledni se první účastníci na Výstaviště trousili za doprovodu deště, který způsobil trable a kiksy organizátorům i prvním účinkujícím. 
Barboře Polákové, která zahajovala program na menší scéně v parku, se vystoupení opožděné kvůli technickým potížím smrsklo na pár písniček a s opakovanými výpadky proudu zase musela statečně bojovat britská zpěvačka Ella Eyre se svou kapelou. Šla do toho s nasazením, takže nepříjemné chvíle ticha zaplňovala se svým kytaristou vcelku zábavnou pantomimou.
Na hlavní scéně hráli i The Kooks a Prague Film Orchestra, na menší se vytsřídali Richard Müller s Michalem Ambrožem a novou inkarnací jeho Hudby Prahy, v níž z bývalé rozhádané sestavy nezůstal kámen na kameni. Kromě letitých hitů Ambrož zahrál i písničky ze svého nového sólového alba Srdeční příběh. Jeho dávný kamarád a producent novinky David Koller, který je přišel na scénu s šampíčkem pokřtít, ho charakterizoval jako „exhumační desku“.
Metronome Festival po svém úvodu vypadá celkem nadějně, otázkou ovšem zůstává „co na to řeknou lidi“. Vcelku rozsáhlý areál (o dost větší, než měl před deseti lety na stejném místě obdobný a hned po premiérovém ročníku zkrachovavší Love Planet – hráli na něm třeba Franz Ferdinand, Ministry, Body Count či Pet Shop Boys) po většinu dne působil ani ne poloprázdně, což vyniklo o to víc ve srovnání s dobře známou matějskou poutí, která na stejném místě překypuje davy lidí. Na Iggyho ovšem večer bylo lidí dost.
A také zůstává otázkou, jak se organizátoři - někdejší bouřliváci, kteří už léta stojí za souběžným bezplatně přístupným festivalem United Islands of Prague a byli podepsáni třeba pod slavnou pankáčskou schwarzenberskou prezidentskou kampaní nebo různými protikomunistickými koncerty k 17. listopadu – poperou se svým aktuálně se hlásícím vstupem do středního věku. Zdá se mi totiž, že nám zvolna začínají fotrovatět, když třeba ve facebookové debatě o protestu letenských sprejerů, kteří jim zprznili obří billboard visící nad městem z podstavce někdejšího Stalinova pomníku, z jejich klávesnic padají úvahy o trestním oznámení na výtržníky, kteří nemají patřičnou úctu k legendám a zásluhám. Každopádně je třeba Metronome Festivalu držet palce a věřit, že zanedbanému Výstavišti pomůže k životu.
/FB galerie/