Krok stranou s Pedestrianem, jehož den začíná kafem a sprchou

Představujeme vám britského Pedestriana v krátkém rozhovoru, který zahraje tento pátek 30. 5. 2014 v Café Neustadt v Praze v rámci dvoudenního audio-vizuálního projektu Krok Stranou.
 
Ahoj Jacku, doufám, že se máš dobře. Co zrovna teď děláš? Jsi ve studiu? Jak vypadá tvůj typický den?
Ahoj Natálie! Ano, zrovna jsem ve studiu a pracuju hned na několika projektech. Můj pracovní den většinou začíná kafem a sprchou, pak si vyrazím do Kentish Townu v Londýně, napřed si zaplavat do bazénu, který je kousek od mého studia. Pokud je víkend, většinou hraju tady v Anglii nebo v zahraničí. No a když náhodou ne, poflakuju se s kamarády, popíjíme na nějaké house party a nebo taky rád trávím čas se svojí rodinou v Hertfordshiru.
 
Jak ses vůbec dostal k hudbě? Ovlivnila tě nějaká hudební scéna nebo třeba konkrétní umělec?
K hudbě mě dostal táta. U nás doma vždycky něco hrálo, táta měl rád skutečně různorodou muziku. Já se chytal nejvíc na ty soulful, bluesové a rockové záležitosti. První scéna, do které jsem se více dostal, byla ta hip hopová. Věci z druhé poloviny 90. let, jména jako Guru, Dilla, Pete Rock, Dr Dre a tak podobně.
 
Tak to máš fakt silný hudební základ! Proč si vlastně říkáš Pedestrian?
Začal jsem tenhle nick používat v době, kdy se mi začala líbit hudba kolem 120 BPM. V té době jsem žil v Cambridge, všude jsem chodil pěšky a všiml jsem si, že je to perfektní tempo pro chůzi. Druhý důvod je to, že když produkuju, většinou ta věc ve výsledku dopadne úplně jinak, než začala. Jako kdybych při tvorbě ušel kus cesty, nerad se točím v kruzích. Poslední důvod pro “Pedestriana”je jednoduše to, že i když hudbu jen poslouchám rád cestuju skrz různé nálady, styly, producenty a DJ sety podle toho, jak se zrovna cítím.
 
Pro všechny ty, kdo neznají tvou hudbu, jak bys ji popsal v třech slovech?
Upřímná, emotivní, experimentální.
 
Procházela jsem tvojí Facebookovou stránkou a všimla jsem si, že často sdílíš hodně zajímavá videa a vůbec věci týkající se hudby. Je tohle taky pro tebe inspirace?
Jsem moc rád, že ti moje příspěvky přijdou zajímavé! Jsem až posedlý dokumenty a filmy o hudbě a ano, je to pro mě velká inspirace. Jeden z těch posledních, které jsem si hodně oblíbil, se jmenuje “Muscle Shoals”. Je o malém městě v Alabamě, které mělo velký vliv na svět hudby, protože se tam natočily ty nejlepší soulové desky. Doporučuju!
 
Jasně, určitě se na něj podívám. Uměl bys vybrat některý z tvých posledních tracků a říct nám, jak vznikal? A také by mě zajímalo, jestli pozoruješ nějaký rozdíl od postupů, které jsi používal dříve.
Poslední track, který jsem právě dokončil, se jmenuje “Drop Bear” a je to součást nadcházejícího EP, které vyjde na značce Born Electric (značka Jamese Zabiely, pozn. ed.). Vznikal opravdu hodně odlišně od toho, co jsem dosud dělal. Začal jsem na něm pracovat v hotelovém pokoji v Austrálii, kde jsme byli v únoru s Jamesem Zabielou a Drew Hill na turné. Pustil jsem Jamesovi krátký loop a on hned řekl, že to prostě musím dokončit. Udělal jsem tedy rychle na hrubo strukturu celého tracku a protože jsem bydlel v pokoji č. 303, řekl jsem si, že bych tomu měl dát nějakou acidovou linku. Zašli jsme tedy za Jamesovým kamarádem Philem K a nahráli pár acidových smyček. Bylo to fakt rychlé, stačilo pak už jenom zaběhnout do klubu ještě než otevřel a poslechnout track na místním sound systému. Já potom na hotelu ještě upravil pár detailů a udělal rychlý mixdown. Samozřejmě to ještě potřebovalo uzrát, takže jsem poslední úpravy nechal až na návrat do Londýna. Takže jo, takhle obvykle neprodukuju a bylo to o dost jiné, než obvykle! Tenhle track je taky o poznání tanečnější a parketovější, než je mým zvykem.
 
Když jsme u těch záležitostí “na parket”, kluci z Kroku Stranou říkali, že máš hodně rád drum’n’bass. Jak to, že jsi ještě neudělal žádný polámaný track?
Drum’n’bass je vlastně důvod, proč jsem se původně dostal k taneční hudbě. Když jsem byl mladší, pořádal jsem ve svém rodném městě drum’n’bassové akce. Seznámil jsem se tak s různými lidmi, kteří mi pak pomohli dostat se tam, kde jsem teď. A co se produkce týče, zkoušel jsem to, ne že ne. Ale prostě to nebylo ono, tak uvidíme, jestli se to někdy povede.
 
Co považuješ za největší moment tvé dosavadní kariéry?
To je fakt těžké říct. Zažil jsem spoustu skvělých momentů. Třeba to australské turné bylo parádní, každá akce byla povedená a už teď se těším, až se tam někdy vrátím. Minulé léto jsem měl možnost zahrát na hlavní stage v klubu Space na Ibize, což bylo samozřejmě taky super. Mám taky ale rád menší mejdany, kde se všichni potí, je vedro a cítíš ten “vibe”. A že jsem jich takových v posledních pár letech zažil celkem dost! Nesmím zapomenout na všechny ty hudební hrdiny, se kterými jsem se měl možnost setkat osobně. Na to, že jsem se svým loňským singlem Hoyle Road dosáhl 1 milion přehrání na YouTube. Na všechny ty festivaly, cestování a poznávání různých zemí. Mám obrovské štěstí, že toho můžu být součástí.
 
Jaká je budoucnost Pedestriana?
Chci pokračovat s experimentováním s různými zvuky a styly, ať už ve studiu nebo při hraní. Budu prostě pokračovat v tom, co dělám a uvidíme, co z toho bude.
 
Už se fakt těšíme, až se poprvé ukážeš v Praze. Co můžeme čekat od tvého setu?
Taky se moc těším! Hlavně jsem v Praze nikdy nebyl, takže jsem hodně zvědavý na město a lidi. A co budu hrát? To nikdy neplánuju dopředu, většinou se rozhodnu na místě po příchodu doklubu na základě atmosféry. Dokážu si ale představit, že pustím nějaké bass záležitosti a možná přijde řada i na ten drum’n’bass.
 
- - -
 
Sleduj předchozí část příběhu:
Krok Stranou Třetí
Krok Stranou Druhý
Krok Stranou První