Share |

Kočičí jezero (balet)

ilustrace Anna Ruth

Kočičí jezero
(balet)
 
rákosí
zleva zní reprodukovaná hudba, cover verze LCD Soundsystem "Drunk Cats"
 
"Na to ty slyšíš.
Na to jseš chytrá jako tři psi."
"Jako čtyři psi," řekla Audrey
"A taky za to platím."
 
Jenže
Velký černý kocour se odmlčel a odešel.
Po zadních, pochopitelně.
Co jiného byste taky čekali.
 
Za zrcadlem na druhé straně zátoky byl zřejmý pohyb.
"Aby se tak dostali až sem," vypískla Audrey.
Ale hned se opravila a otřela si bílý čumáček.
Tahle holčička byla malá šelmička.
 
Nicméně byla nucena rychle uskočit z cesty a v poslední možné chvíli se skrýt za hustým hlohovým houštím. Bílé okvětní lístky jí pokryly srst, ale teď nebyl čas je setřást. Nepřirozeně velká kočka v podivném koženém obleku připomínajícím brnění se blížila na koni od nedalekého lesa. Projela úvozem, na chvili se zastavila na rozcestí a poblíž tří velkých balvanů se líně vypnula proti černající obloze. Aha, teď seskočí a bude čichat k zemi, jestli neucítí moje stopy, řekla si Audrey, ale nic takového se nestalo.
 
A pak
Jak to v podobných situacích, kdy se čas jakoby zastaví bývá
Vše zmizelo
Audrey seděla na jednom z balvanů, které před chvilkou míjel jezdec a zamyšleně se sebe snímala bílé lístečky.
"Taky by si s tím zrcadlem už mohli dát pokoj," ulevovala si. "Jednou to opravdu přeženou. Dost na tom, že přitáhli Martovu hlídku až k jezeru. Jako kdyby tady o ni někdo stál."
 
Právě na tomhle místě je ovšem potřeba zavčas připomenout, že Audrey jako jediná z koček z Údolí (a ty byly na svůj původ patřičně hrdé) pronikla za zrcadlo. Ne že by o to nějak zvlášť usilovala, bylo to vlastně nedopatření, ale spatřila se tam. Tím se pro ni už nejednalo pouze a jenom o hájemství Černých koček, které budí strach, a proto se o nich mluví jen šeptem, pokud vůbec. Audrey věděla své. Natolik dobře, aby si pečlivě vybírala s kým na tohle téma vůbec promluví. A teď ještě aby se bála, aby Martova hlídka nezajala Staršího.
 
Samozřejmě se jednalo o závist. Ti, kterých bylo opravdu potřeba se obávat, nedokázali unést, že jejich svět nebude nikdy tak krásný jako Jezerní údolí. Audrey si pomalu čistila drápky na levé tlapce. A přitom jí zbývá jen čekat, říkala si. Věděla, že to stojí sílu. 
 
 
 
ostrůvek, úplňkovitý měsíc je ještě vysoko nad obzorem, ale sluneční záře už stačila vysušit dno loďky opatrně ukryté pod větvičkami
hudba Fever Ray "Keep The Streets Empty For Me"
 
"Setkala ses s ním?"
"Ano a taky za to platím."
"Nemyslím, že bys jej mohla zmást. Už jste se přece viděli víckrát."
Starší se pomalu protáhl. "Tentokrát jsem měl opravdu namále. Martova hlídka mě chce dostat už dlouho. Reagují na zrcadlové proměny, podle kterých se orientují. Naštěstí jsem byl rychlejší a tentokrát ji mohl využít ve svůj prospěch. Ale ještě teď se necítím úplně v bezpečí."
 
Na chvíli se odmlčel. "Pamatuj, že štěstí je vedlejším produktem cílevědomého smysluplného usilování a konfliktu. Ti, kdo hledají štěstí pro štěstí samotné, touží po vítězství bez války."
"Starouš Bill, já vím. Vítr mu věř," pronesla Audrey téměř netečně. Byla ráda, že Starší nezmínil nehodu, díky níž pronikla za zrcadlo.
Ale měla ještě něco na srdci.
"A co kdyby se mu přestalo o mně zdát? Přece nejsem jen něčím v jeho snu..."
"Pak už se neuvidíte."
 
Poprvé jej spatřila jen zpovzdálí, míjeli se. Po chvíli již o jejich lásce nepochyboval ani zpravidla velmi zaneprázdněný sbor žab, hrající v nedaleké měsíční zátoce pneumatické luminiscenční domino. Zprvu kladla jeho zmizení na vrub Martovým vojákům, sektě divokých bojovných koček, před nimiž se naštěstí stále dařilo Jezerní údolí chránit, ale zahlédla jej za zrcadlem poté, když… (ehm, nebudeme o tom raději mluvit, prosím)… a od té chvíle byla prostoupena jedním jediným směřováním.
 
Změnil její život. V jeho náruči byla poprvé schopna plakat. Poprvé zahlédla v jeho očích záři, jakou se projevuje jen to, co je skutečně živé. Sdílela s ním svoji depresi a zoufalství a teď s ním chtěla sdílet svoji radost. Byla přesvědčena, že se jí ho podaří zachránit.
 
Z trávy na břehu již zmizela rosa. Luční kobylky jen zvolna rozcházely svoji kocovinu. Nechala se oslňovat sluncem a opakovala si, každým ránem se k tobě blížím, dny ubíhají směrem k tobě. 
 
Měla nový kalendář.
 
 
 
červený plyš, nad balustrádami se vznášejí štukové cypřiše, motýli a asi byste odečetli i některé symboly, kterým by kdosi přisuzoval i hlubší význam, ale ty ponechme teď stranou...
 
"No to by mě zajímalo, kdo k tomuhle spektáklu vybírá muziku," prohlásila Audrey a ohrnula nos. "Cat Power. Jak předvídatelné."
Posadila se na kraj jeviště a pobaveně pozorovala obecenstvo v první řadě. "Předpokládám, že byste chtěli vědět jak tohle dopadne. A co vlastně čekáte, že udělám?"
 
Navzdory očekávání valné části netrpělivého publika se ocitla kdesi stranou toho všeho. Pozorovala probleskující světlo mezi větvičkami bříz v neurčité hodině, kdy noc už se blížila k ránu.
 
Stál před ní.
 
Svět, který stvořila, začaly její smysly zvolna propouštět.
 
 


jádu
view counter