Share |

Egon Schiele Art Centrum: Výstavy zdarma, rozhovor s ředitelkou a Váchalovy úvahy

Loňská sezóna českokrumlovského Egon Schiele Art Centra byla výjimečná. Více v rozhovoru s ředitelkou Hanou Jirmusovou Lazarowitz. 
 
Jaká a čím byla zvláštní sezóna 2015, která přinesla unikátní expozice pod názvem Mysterium Šumava?
Když jsme loni v dubnu otvírali pět rozsáhlých výstav, jež se různými způsoby dotýkaly „mysteria Šumavy“, tušili jsme jen matně (ovšem doufali), že by to mohlo být téma pro veřejnost zajímavé. Letošní návštěvníci nám ovšem doslova vyrazili dech! Ne, že by jich bylo o tolik více (i když i zde jsme zaznamenali téměř desetiprocentní nárůst), ale trávili ve výstavních prostorách výrazně více času, než kdykoliv dříve v posledních třiadvaceti letech, tedy od otevření první výstavy v roce 1993. Žádnou výjimkou nebyly tříhodinové pobyty a nebylo málo těch, kteří zde pobývali i více než pět hodin. Zaznamenali jsme mnoho opakovaných návštěv a stávalo se, že si návštěvníci odbíhali pro poznámkové bloky či lupy. Hodně se v sálech diskutovalo. 
Zcela nová a příjemná pro nás byla i zpětná vazba, kdy návštěvníci měli velmi často potřebu svůj zážitek komentovat, a tak při odchodu z výstavních sálů - na pokladně nebo v obchodu - sdělovali našim zaměstnancům své pocity, kladli otázky a srovnávali právě prožité s prožitky dřívějšími.
 
Přestože dílo Josefa Váchala (1884-1969) představovaly před vámi i některé další galerie, můžete říct, že za vaší rekordní sezónou stojí právě rozsáhlá Váchalova retrospektiva? 
Je nepochybné, že hlavní zásluhu na této „proměně“ našeho návštěvníka má nebývale obsáhlá výstava Josefa Váchala. Rozsah sbírky, její kvalita a především hloubka Váchalových úvah o tajemstvích života, předurčenosti, hříchu a trestu, o Bohu a Ďáblu, o vzdoru, zanikání a vzkříšení a stejně tak jejich ojedinělý způsob zpracování v textech, ilustracích, malbě, v mnohabarevných dřevorytech tištěných vlastní rukou umělce na ručním papíru, stejně jako úchvatné vlastnoruční vazby kodexů jsou tak viditelně odlišné svojí náročností na vědomosti, znalosti i čas, že omračují návštěvníky výstavy bez ohledu na jejich původ a jazykové znalosti.
Fantasticky Váchalovu výstavu o tisíci originálech pak doplňovala i výstava 250 fotografií ze sbírek českokrumlovského Musea Fotoateliér Seidel - úžasný projekt, za který je třeba Městu Český Krumlov a Českokrumlovskému rozvojovému fondu opakovaně děkovat.
 
Současně s expozicí Josefa Váchala jste také představili další čtyři výstavy, můžete je připomenout?
Byla to už zmíněná výstava Josefa Seidela (1859-1935) a jeho syna Františka (1908-1997); krásná práce - velmi silný příběh rodiny Seidelovy a možnost vybrat pár stovek úžasných fotografií se šumavskými motivy z archivu čítajícího téměř 140 000 skleněných desek, negativů i pozitivů, pohlednicových alb, ale i rodinné archiválie, fotoaparáty atd. Pevně doufám, že se k rodině Seidelů ještě v budoucnu vrátíme a dostaneme možnost představit i jiná témata.
Nešlo ale jen tak projít ani okolo dalších třech výstav, tentokrát současných umělců, těch, kteří se dlouhodobě zabývají tématem přírody a Šumavy obzvláště. Velkoformátové obrazy Rakušanky Karin Pliem vtahovaly návštěvníky do změti rostlin a květů; vtipné i smutné příběhy vztahů lidí a přírody německé výtvarnice Kathariny Dietlinger oslovily mnoho návštěvníků až tak, že během výstavy kontaktovalo umělkyni nejvíc lidí za celou dobu jejích veřejných prezentací; a český výtvarník Ondřej Maleček – z výše uvedených snad nejvíce ovlivněný Šumavou a Váchalem – představil svoje šumavské postavy v nadživotní velikosti pokryté listím i bahnem, ale i plno drobných šumavských živočichů, kameny ze šumavských cest i dravce, jež se vznášeli nad hlavami návštěvníků. Ondřej Maleček, velmi talentovaný mladý muž, se ostatně do Krumlova letos vrací. Celý březen bude pobývat v zahradním ateliéru Egona Schieleho a něco z výsledku jeho letošní tvorby pak ještě uvidíme právě v tomto ateliéru u Vltavy v létě.
 
Zaznamenala jste i mezi dalšími současnými umělci jejich vztah k Váchalovi?
Myslím, že by Váchala potěšilo, jak moc nyní ovlivňuje umělce. Tematicky, technikou tvorby, způsobem urputného hledání vlastní cesty. Celá řada z mladých výtvarníků si uvědomila, jak moc znamená pro umělce „umět“, znát historii, techniku, mít trpělivost pracovat na „svém“ tématu a třeba i na jednom díle celé roky a často na úkor jiných radostí života... Pod dojmem z Váchalovy výstavy se mnoho výtvarníků vrátilo k technikám, které naposledy praktikovali na škole nebo dokonce nikdy ani nevyzkoušeli.
 
Co Váchal znamená pro vás osobně?
Všem bych doporučila přečíst si Váchalův životopis. Je to osud, který by vydal na skvělý film – drama nemanželského dítěte, narozeného v roce 1884, kdy to nemohlo být lehké. Ale ani později, na gymnáziu v Písku, v učení v Praze, v letech hledání uměleckých cest a velké touhy dostudovat a doučit se všechno, co mu neposkytla škola, si to sám sobě neusnadňoval. Jak jeho život ovlivnil slavný příbuzný Mikoláš Aleš, shledání s maminkou, vztah s otcem, smrt ženy na Štědrý den, vztah s Annou Mackovou, stěhování z Prahy, válka, sledování v přímém přenosu zabavování rodového majetku Mackových, hledání motivace žít a pracovat, pocty posledního roku života...
Stále se vracím k prorockým i dojemným citátům Arna Sáňky z 20. let 20. století: 
„Budete zatracen, ó Váchale, mistře vzácný několika bláznům, není pro vás souzvuku a není pro vás umístění!“
 
Je naprosto jisto, že Váchal za svého života a hlavně u této generace úspěchu nedosáhne. Je příliš mimo smečku, je příliš mimo dnešní život a je příliš obsáhlý a hluboký, aby náhodný normální divák nebyl brzy unaven. Tím čestnější bude zmrtvýchvstání jeho dočasně (závojem mlčení a umlčování) zahalené tvorby.“ 
 
A jeden z těchto Sáňkových citátů dám možná příště, až budeme někde Váchalovu výstavu znovu  instalovat, nad vstupní dveře:
Kdo vstupuješ, vzdej se naděje, že plně pochopíš!“
 
Ještě jsme ani Váchalovu výstavu nezačali balit a už se těším, na tu příští.
 
A je něco, o čem už dnes víte, že další Váchalovu výstavu obohatí?
Další Váchalovu velkou výstavu budeme, doufám, už instalovat na zámku v Týnci u Klatov. Zámek je národní kulturní památkou, architektonický Alliprandiho vrcholně barokní skvost, kde Váchal ve 20. a 30. letech 20. století opakovaně pobýval a kde vytvořil celou řadu úchvatných děl. Chybí nám však jediné – dokončit opravu tohoto paláce. Snad nám konečně po letech proseb a žádostí o pomoc z evropských fondů bude štěstí nakloněno, zasloužili by si to všichni, kdo na tomto projektu už léta usilovně pracují.
 
 
Jako poděkování všem, kdo nás letos jakkoliv podpořili, kdo s námi spolupracovali, kdo si přišli výstavy prohlédnout a neváhali svoje nadšení sdělovat dál, otevřeme poslední den výstav - tj. v neděli 31.1.2016, od 10 do 18 hodin - zdarma
www.schieleartcentrum.cz
 
 
 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.