Zvířata a jejich lidi: Fukušima a Sičák

Anketa o zvířatech a jejich lidech. Tentokrát kočka Fukušima a Pavel Wilhelm Přibyl aka Sičák z kapely The Pooh.
 
Jak jste se dali dohromady?
Zrovna, když jsem se nacházel v určitém kočičím rozpoložení, zjevila se mi nabídka od kamarádky, jejíž kolega nabízel omylem vyvržená koťata zatoulané kočky. Vidět ten chodící uzlík v kompletně bílém provedení mě zasáhlo natolik, že jsem ani vteřinu neváhal. Pak mi ještě další tři vteřiny trvalo, než jsem přesvědčil mojí holku.
Jak přišla ke svému jménu?
Jako slepá k houslím. Přes zánět v očíčku totiž téměř neviděla. A navíc krom toho, že svítí ve tmě, ráda rozbíjí atom v jakékoli formě. 
Cos od ní nečekal?
Dvě věci. Tou první je, že nebude umět mňoukat. Zvuky, které vydává, připomínají spíše vrkání. Občas se v noci budím v domnění, že máme v pokoji holuba.
A pak jednoznačně tvrdost jejího spánku. Jednou to vypadalo, že se kompletně vypařila z uzamčeného pokoje. Nereagovala ani na plácání salámu o pytlík s granulemi. Našli jsme jí až po kompletní lustraci prostoru, kdy ležela v limbu v zavřeném šuplíku pod sbírku časopisů Svět poznání, které si šetřím, až vypnou Google. 
Co jste spolu prožili nejzásadnějšího?
Když pominu svrab, chlamydie, horečku, první koupání, druhé koupání, třetí koupání, cestu z města, hladový oběd, zjizvenou tvář, pšíkání, výplach očí,  pravidelnou insomnii, noční lovení palců u nohy, bubnování tlapek o cokoli, co je skleněné, chození po hlavách, kočkování, očkování, vrnění, tulení, mrouskání, tak mi nic zásadního na povrch nevyplývá. Prostě kočka, která žije obyčejnej kočičí život, stejně jako ty dvě divný velký kočky s deseti prstama, co jí dávaj každý ráno kapsičku s jakoby masem.