Share |

Za kulturní vrstvou

Uvažujme o sobě na chvíli jako o bytostech složených z různých vrstev. Tímhle způsobem nás například vnímá jogínské učení nebo vědomostní tradice Vedānta. Věřím, že je taková úvaha dobrým prostředkem k tomu, jak si uvědomit, že všechny možné vrstvy, které v sobě máme, jsou v podstatě povrchové. Pojďme se bavit o vrstvě kulturní. Do jaké míry nás ovlivňují kulturní statky, kterými jsme v našem životě vystaveni? A kolik z nich je pro nás skutečně hodnotných? Jako cizincovi se mi odpovědi na tyto otázky zjevují samy, protože když se vzdálíme z naší přirozené oblasti, uvidíme, co je pravé a co ne. Ne u ostatních, ale u sebe samých. A tenhle “způsob vidění” se dá naučit.
 
Cizinec – to je jenom způsob, jakým označujeme někoho, kdo může vidět, co je realita, což jinak není nijak jednoduché. Naše kulturní vrstva je samozřejmě součástí naší reality, ale je taky možné říct, že je to poslední vrstva, kterou máme. V důsledku se často označujeme právě prostřednictvím této kulturní vrstvy. Ale kým jsme ve skutečnosti? Můžeme říct, že nás utváří chování nebo zvyky, které vycházejí z této vrstvy? Jakmile se pohneme z místa, ve kterém jsme zvyklí žít a vnímat projevy typického místního chování a zvyků, uvědomíme si úžasný rozdíl mezi tím, jaké je toto chování a zvyky a kdo jsme skutečně my sami. Některé zvyky a projevy chování můžeme přizpůsobit pravidlům kultury, kterou přijímáme za svou, i když nikdy neopustíme místo naší původní kultury. Ale ne všechno lze změnit.
 
Uvědomění může přijít, když se dostaneme do pozice, ve které vidíme, co se může měnit a co ne, když čelíme něčemu většímu, než jsme my samotní. Naše vědomí nás prosí, abychom se nezbavovali zodpovědnosti, kterou máme za vědění, za poznání toho, co je dobré a co ne – a to je přesně ten moment, kdy si uvědomíme, na čem skutečně záleží. A nebo jinak: kdy si uvědomíme, co je náhodné a co je zásadní.
 
Každý kulturní vliv je náhodný, můžeme ho měnit podle toho, kde a kdy se  nalézáme. Jestliže je to tak, naše kulturní vrstva dostatečně nevypovídá o tom, kým jsme. Na druhou stranu ale existuje něco jako charakter, který je individuální a nezávisí jenom na kultuře; můžeme se nacházet v určité kultuře, se specifickými zvyky a chováním, ale i tak nás samotné utváří především charakter, který s touto konkrétní kulturou nemá nic společného. Charakter tedy můžeme označit za zásadnější, protože závisí na tom naučit se vynikat, být vynikající.
 
Na základě charakteru, který je vymezený rozumem, si vybíráme druh kultury (zvyky a chování), kterou chceme pro náš život, ve které chceme žít. Když se potom představujeme druhým, označujeme se spoustou kulturních nálepek, abychom ukázali, kým jsme; ale je to právě charakter, neviditelný na první pohled, který nakonec ukáže, kým jsme doopravdy. V důsledku tedy nezávisí na tom, jestli jste Čech nebo Brazilec, jestli jste příznivci punku, rock’n’rollu nebo klasické hudby, jestli máte takový nebo takový vkus, jestli jste cestovali tam nebo někam jinam nebo jestli žijete tímhle nebo jiným způsobem: určuje vás nakonec jenom to, co zůstává – váš charakter. Je to jako dobře upevněná osa kola (charakter, zásadní), protože jedině tak se kolo otáčí bez zastavení (kulturní vlivy, náhodné). Kolo s neupevněnou osou se netočí dobře. Každý den se utvrzuji v tom, že charakter nemá nic společného s místem, odkud pocházíme, jak jsme se narodili, s kulturami, které si osvojujeme, se společenským nebo fyzickým prostředím, s tradicí nebo čímkoliv podobným: charakter souvisí jenom s naší odpovědností stát se lepšími lidmi, spočívá ve způsobu, jakým se stáváme vynikajícími.
 
 
Dodatek:
Při jednom z nejdůležitějších cvičení v tradici jógy nazvaném svādhyāya, samo meditace (samoučení) – které spočívá v učení se tomu, kým skutečně jsme – se začíná u charakteru.
 


jádu
view counter