Share |

Venezuela: Když je ráj v pekle

My Středoevropané víme, že ekonomika centrálního plánování není nikde snesitelná, jenže pod karibským nebem je ještě tragičtější.
foto Martina Moudrá

Zejména, když by Venezuela mohla díky nerostnému bohatství hodit nohy na stůl, a ládovat se od rána do večera papájou. Kdyby neposílala zadarmo ropu na Kubu a zbytek nerozdala lidu za dvě padesát. Je to pech. Představte si, že žijete v zemi, kde se válí několik posledních míst s přívlastkem ráj na zemi. Vodopád Santo Angel, karibské mikroostrůvky Los Roques, prehistorické stolové hory a nejznámější z nich, Roraima, která posloužila jako předloha ve filmu Up, Amazonský prales a taky nepřekonatelná gastronomie. Mohli byste jíst od rána do večera humry a zapíjet je rumem Legendario, který stojí v přepočtu 120 korun. Jenže místo toho stojíte obden ráno frontu před obchodem, protože mají konečně prodávat nedostatkové cukr a mléko. Ve Venezuele se podařilo dovést socialismus ještě o krok dál než v celém východním bloku. Země kolabuje, protože vládou garantované pevné ceny potravin nepokryjí skutečné náklady na produkci, a tak se povedlo zlikvidovat všechny domácí zemědělce. A co hůř – dochází dvě nejzákladnější suroviny. Toaleťák a novinový papír. To se ale místní vládě vojenských předáků a bývalého řidiče autobusu aka prezidentovi Nicolásu Madurovi celkem zamlouvá. Když nevyjdou noviny, nevadí. Nebude prostor pro kritické opoziční hlasy. Nebo pro zprávy o protivládních nepokojích, zavražděné královně krásy nebo extrémní kriminalitě. Zůstanou jen propagandistické graffiti v ulicích se zatnutou pěstí zesnulého národního hrdiny Hugo Cháveze a jeho oči, které na zdevastovanou zemi hledí ve stylu popartových plakátů z každého rohu.
 
Ačkoliv podpora socialistické vlády je ve společnosti pořád celkem vysoká, mnoho lidí už ztratilo trpělivost s věčnými sliby a pochopilo, že se nic nezmění, dokud se systém nezhroutí sám. O zhoršující se bezpečnostní situaci a protivládních demonstracích v jihoamerické zemi se čas od času píše i v českých médiích. Země, která by mohla dosahovat životní úrovně Saudské Arábie, vyhrává mistrovství světa ve čtyřboji - korupci, propagandě, likvidaci trhu a exodu inteligence. Oficiální počet venezuelských emigrantů je okolo dvou milionů. V karibském státě vládne napětí, které už na letišti profackuje všechny přiletivší turisty. Je celkem dost lidí, kteří se do Caracasu vypravili po vlastní ose, bez cestovky. A přežili. To nic nemění na faktu, že výlet do Bolívarovské republiky Venezuela není zrovna sázka na jistotu bezstarostné dovolené. Pokud máte venezuelské kamarády, kdož vás zemí protáhnou, je situace ideální. Nejde jen o bezpečnost, ale i o takové banality jako směnu peněz. Ve Venezuele je totiž pevný kurz eura a dolaru, a tudíž velmi čilý a objemný černý trh, kde venezuelské bolívary směníte za celkem rozumné peníze; pokud tam máte svého člověka. A ano, všechno je ve Venezuele bolívar, i když Chávez ze zdí hlásá, že jsme všichni Chávez.
 
Ale konec reálií. Nejbezpečnější varianta návštěvy Venezuely jsou v tuto chvíli pláže, ideálně pak ostrovy, kde je kriminalita nižší a zážitky větší. Známá Isla Margarita je ze všech stran obsypaná plážemi, stačí jen vybírat (a nezůstávat po setmění, což je obecné pravidlo pro návštěvu země). Na mnoha z nich jsou fantastické (a strašně levné) restaurace, kde ochutnáte při západu slunce šafránovou polévku, která vypadá a chutná jako polévka z paelly, a žádný další venezuelský chuťový zážitek ji nepřekoná. Nebo místní lahůdky tequeňos (smažené sýrové prsty) a arepy (malé kukuřičné placky plněné rybou, masem, sýrem, avokádem, humrem a tak vůbec, čím chcete). Taky se podává utřený rejnok s fazolemi a rýží, margaritská to specialita. Úžasnější než všichni humři světa je ale přírodní rezervace Los Roques, atolové souostroví půl hodiny letu severně od Caracasu, které jako by z oka vypadlo Tahiti. Nebo naopak? Místo, kde z odstínů modři oči přechází, a nocování v rybářském domku na pláži, jediném z pěti obydlí na ostrově, je díky vědomí odříznutí od světa úžasné a děsivé zároveň. Protože jediné zvuky, které v noci slyšíte, je Karibik, krabi, co za sebou vlečou svoje škeble, a generátor, jenž po půlnoci utichá.


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.