view counter
Share |

V Boskovicích je krásně

Boskovice je městečko nedaleko Brna, kde se každoročně koná Festival pro židovskou čtvrť. Letos se  uskutečnil již podevatenácté.  A úspěšně. Atmosféra malebného městečka a (zejména jeho židovské čtvrti) dokreslila nezapomenutelnou atmosféru během všech 4 dnů, kdy se festival konal.

Festival byl zahájen velmi neformální vernisáží několika výstav v Muzeu Boskovicka. Hlavní vystavující, Milan Cais, jenž je kromě výtvarníka a sochaře i bubeníkem a zpěvákem kapely Tata bojs a projektu Kašpárek v rohlíku, ve svých instalacích (například Nemocná socha mumlající mantru: "...laskavost pro laskavost, laskavý, ale ne zamilovaný..." nebo sbírka magnetofonových kazet vyrobených ze starého peřiňáku) citlivě dokázal propojit obě dvě své vášně – tu hudební i výtvarnou. Kromě něj v muzeu vystavovala i mladá slovenská dvojice Ladislav Babuščák a Milica Fischerová. Jejich společný projekt byl propojením Miliciny vizuální poezie a textů a černobílá poetika fotografií Laca Babuščáka. Velmi citlivě zvoleným hudebním podkladem bylo vystoupení maďarského dua Ruach, které později vystoupilo v Synagoze.

Zahajovacím koncertem celého festivalu bylo vystoupení slovenských Pressburger Klezmer Band. Hudební smršť, která přímo vyzývala posluchače k tanci, bohužel v nepříliš vhodně zvoleném prostředí koncertního sálu Skleník moc tanečníků nenalákala. I přesto byl jejich koncert skvěle namíchaným koktejlem slovenského temperamentu spolu s lichými rytmy a melancholií Balkánu a s k tanci svádějícím klezmerovým skladbám.

Ze Skleníku se většina osazenstva přesunula do synagogy, kde hrálo maďarské duo Ruach. Jelikož už jejich minivystoupení na vernisáží bylo natolik opravdové a plné energie, byla synagoga brzy plná. Začal koncert, jehož setlist se skládal z židovských písní a melodií z různých koutů světa. Perkusionista a zpěvák Miklós Vincze a kytarista a akordeonista Péter Somogyi předvedli naprosto profesionální vystoupení, plné energie, nadšení a entuziasmu které postupně gradovalo v divokých rytmech klezmerových tanců, aby se vzápětí uklidnilo v tiché kráse liturgických písní. Kapela si během svého vystoupení dokonale podmanila publikum a to si na závěr vytleskalo ještě dva přídavky. I sami muzikanti po vystoupení přiznali, že se jim hrálo skvěle (dojem byl ještě umocněn prostředím synagogy)  a koncert byl tak jedním z nejsilnějších zážitků celého boskovického festivalu.

Večerní program pokračoval ve Skleníku, kde byla scéna Blues Alive Boskovice. Souvislost se šumperským festivalem stejného jména přitom nebyla nikterak náhodná, jelikož všechny čtyři kapely, které se boskovickému publiku ten večer představily,byly vybrány na mezinárodní hudební soutěži Blues Aperitiv, která je součástí šumperského festivalu.

Hned první kapela, trio kolem neskutečně agilního maďarského harmonikáře Jacka Cannona, nasadila laťku proklatě vysoko a přesvědčila publikum, že blues není jen melancholická nálada plná tísně o tom, že vás opustila žena, nebo jste ve vězení, ale i pořádně rozjetý vlak.

Dalšími vystupujícími bylo stále populárnější duo Beňa & Ptaszek. Slovenského virtuózního hráče na rezofonickou kytaru (dobro)  doplňoval hráč na foukací harmoniku Matěj Ptaszek. Z rozjetého vlaku bluesového mága na foukací harmoniku jste tak rovnou vystoupili na břehy široké řeky Mississippi, kde se život odvíjí tak nějak líněji a pomalu navzdory uspěchanému světu venku. K tomu napomáhala i specifická jižanská angličtina, kterou oba bluesmani zvládli jakoby z Mississippi pocházeli. Tento dojem byl ještě víc umocněn, když si vzal Ľuboš Beňa cankytaru vlastnoručně vyrobenou z kanystru a násady od koštěte.

Alternativní bluesové seskupení kolem zpěváka a kytaristy Petra Karase hrálo blues spíše klasické blues naplněné hudebními i textovými náladami, které k bluesu patří. Zpěv Petra Karase byl místy až skoro recitací a spolu s doprovodnou kapelou vytvořil příjemně melancholickou atmosféru.

To nejlepší přišlo nakonec v podání slovenské kapely Bluesweiser. Podmanivý a lehce nakřáplý hluboký hlas zpěváka a kytaristy Juraje Turteva si posluchače už od prvních tónů získal, stejně tak i doprovodná kapela, které dominoval zejména kytarista Ivan Tomovič. Oba pánové patří k nejlepším bluesmanům na Slovensku , a získali i titul Bluesman roku. Hudba kterou Bluesweiser, kterou hraje, označuje jako dravé elektrické blues s prvky funkie, shuffle a boogie a staví na silných autorských textech. Jedinou pihou na nočním blues bylo, že začínali hrát až někdy kolem jedné hodiny v noci, kdy už většina návštěvníků festivalu spokojeně spala.

Text a foto: Barbora Fabiánová

http://www.barkafabianova.net

jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.