Share |

Tip na výstavu: Vášeň, sen a ideál / Česká secesní plastika

Vášeň, sen a ideál
foto: pořadatel akce

Vášeň, sen a ideál / Česká secesní plastika
3. 4. – 3. 11. 2013, Zámek Troja
Kurátorka: Sandra Baborovská

Nová expozice v Zámku Troja provází návštěvníky příběhem secesní plastiky počínajícím neoklasicistními díly Josefa Václava Myslbeka (1848–1922) přes práce jeho nejvýznamnějších žáků, jakými byli Josef Mařatka (1874–1937), Quido Kocian (1874–1928), Bohumil Kafka (1878–1942) a Jan Štursa (1880–1925). Výstava zahrnuje také jeho neprávem zapomenuté žáky, které se snaží uvést zpět do kontextu doby. Patří k nim předčasně zemřelý talentovaný sochař František Hošek (1871–1895), který studoval u Myslbeka ještě na Uměleckoprůmyslové škole, a zejména pak absolventi sochařského ateliéru Akademie výtvarných umění v Praze Vladimír Astl (1876–1960), Josef Kalvoda (1874–1925), český Němec Alois Rieber (1876–1944), Ladislav Kofránek (1880–1954) a Jaroslav Krepčík (1880–1959). Každý z nich se vydal jinou cestou, ale plastiky, které vznikaly v průběhu studií a krátce po nich, se žánrově i stylově potkávaly. Výstava nabízí průřez tvorbou osobností české plastiky přelomu století od radičního sochařského pojetí Myslbekova, přes dobové naturalistické tendence, které působily na české umění paralelně s impresionistickým pojetím tvaru. Není opomenuta ani secesní tvorba Stanislava Suchardy (1866–1916) a Ladislava Šalouna (1870–1946). V překvapivém kontextu se objevuje i symbolistický sochař František Bílek (1872–1941).

Benátské hutně tvarované a české řezané sklo ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze (16.–19. století)
3. 4. – 3. 11. 2013, Zámek Troja
Kurátor: Jan Schöttner

Výstava skla z Uměleckoprůmyslového musea v Praze na Zámku Troja se zaměřuje na dva významné fenomény evropského sklářství – benátské, hutně tvarované sklo 16.–18. století a české řezané sklo z období konce 17. – první poloviny 19. věku. První zprávy o sklářích v Benátkách se objevují již v 10. století, ovšem největší slávy zdejší sklo dosáhlo až v období 16. a 17. století. Tehdy byly produkovány artefakty zhotovené typickou renesanční technikou zv. millefiori a tzv. nitkováním (vetro a filigrana). Období největšího rozmachu produkce barokního řezaného skla v českých zemích spadá do období 1710–1750, kdy dekorace řezbou dominovala nad jinými technikami. Podobně tomu bylo i v době první poloviny 19. století (zejm. v období biedermeieru), to je v době nástupu středního stavu – měšťanstva, který byl též hlavním odběratelem kvalitního skla.


jádu
view counter