Tip na knihu: Proč jdou chlapi do války

Jen tak to nezmizí… Hannah Arendtová psala v souvislosti s nacistickými zvěrstvy za druhé světové války o „banalitě zla“, Christopher R. Browning zas ve své slavné analýze předestřel, že Židy zabíjeli „obyčejní muži“ v německých uniformách. Radan Haluzík v knize PROČ JDOU CHLAPI DO VÁLKY nyní ukazuje, že tento typ lidí a jejich přesazení do „bojových pozic“ nebyl rozhodně jen záležitostí druhé světové války.
 
Kniha PROČ JDOU CHLAPI DO VÁLKY se zabývá především novou situací v Evropě po rozpadu sovětského bloku, kdy se znovu utvářely národní státy a hledaly vlastní identitu – včetně historie, jazyka, kultury… To mělo za následek nárůst „pravěkého“ nacionalismu, který se následně projevil ve všech těch neblaze proslulých válečných konfliktech, kdy bývalí sousedé najednou zabíjeli lidi „od vedle“ jen proto, že to byli třeba Chorvaté, či naopak Srbové.
 
Jedná se o etnické konflikty či občanské války, v nichž se stírá rozdíl mezi válčením a organizovaným zločinem a v nichž jsou neustále porušována lidská práva. A to se netýkalo jenom postjugoslávských či kavkazských států, ale nedávno i Ukrajiny či mnoha dalších zemí v Africe, Jižní Americe a Asii. Velké války vystřídala řada lokálních konfliktů.
 
Radan Haluzík ve své knize prokazuje velkou obeznámenost především s historií posledních třiceti let. Na mnoha místech válečných konfliktů byl osobně, a tak může nabídnout řadu vyslechnutých příběhů. Ty jsou doplněny nejen citáty z literatury beletristické či odborné, ale nedílnou součást knihy tvoří práce dobových karikaturistů, kteří glosují současné dění a často vypovídají o náladách společnosti s břitkým vtipem a ironií. Jde o úžasný vhled do nesmyslnosti válčení, ale stejně tak o skvělou analýzu moderního – především pak toho postsovětského – světa jako celku, a tedy o mimořádně pozoruhodný a potřebný knižní počin, který vydává nakladatelství DOKOŘÁN.
 
Radan Haluzík v úvodu své knihy naznačuje, že všechen ten zájem o historii 20. století v časech totalitních režimů – všechna snaha uchopit toto období bez ideologického zabarvení a vypořádat se s ním – překryl do značné míry to, co se dělo po pádu sovětského bloku. A tak se z naší „skvěle načaté“ současnosti nenápadně, ale jistě stala neměnná minulost:
 
„Ten čas extáze, sklonek osmdesátých a celá devadesátá leta, je pryč. Už ani ti, co stáli v centru jeho dění, organizátoři demonstrací, aktivisté národních hnutí nebo váleční dobrovolníci, si pomalu nevzpomínají, jaké to bylo. Je to jako pokoušet se vzpomenout si, proč že byl vlastně člověk kdysi zamilovaný. A onen moment, zdá se, proklouzl jako voda mezi prsty i sociálním vědcům a historikům.“
 
Vedle erudice a odborného přehledu má Radan Haluzík výhodu, že píše o tom, s čím má dlouhodobou osobní zkušenost, že není vědcem, který vynáší soudy, aniž by opustil svou pracovnu: „Viděl jsem statisíce válečných uprchlíků, obtížených dětmi a všude stejnými plastovými taškami, hledající útočiště v imigrační politice Západu. Viděl jsem mezinárodní humanitární pomoc hnanou nově triumfujícím globálním soucitem i mezinárodní mírové síly hnané nově zrozenou globální odpovědností. Viděl jsem globální války, v nichž s dosud nebývalou intenzitou obíhají po světě zdaleka nejen zbraně, ale na nových elektronických médiích také ideje, lokální historie, mýty a stereotypy (včetně těch o lokální ,tradici‘ a ,kultuře‘). Viděl jsem války, během kterých stejně tak putuje kořist globalizovaného válečného zločinu, jako jsou suroviny, drogy, rozkradená zahraniční pomoc, lidští otroci i dětští vojáci, jakož i plné tašky bankovek, které vytiskly národní banky globálních mocností na druhém konci světa. Viděl jsem války, během nichž jsou auta plná divokých lokálních rebelů z kosmu tiše sledovaná globálními satelity rozvědek globálních velmocí, které (ne)mohou zasáhnout, protože k tomu ne/mají globální souhlas OSN. A nakonec jsem viděl také vrcholně patriotické války zdánlivě paradoxně usilující o globální uznání svých lokálních států, autonomii, práv a identit.“
 
Knihu PROČ JDOU CHLAPI DO VÁLKY je dobré si přečíst nejen proto, abychom si připomněli dobu před třiceti lety, ale především proto, abychom si uvědomili, že svět se pořád řítí dál a lidstvo opakuje stále stejné chyby, neboť je nepoučitelné. A pokud bychom si mysleli, že se nás to netýká nebo týkat nemůže, že je to věc všech těch divokých „Balkánců“ a „Rusáků“, potom snad stačí připomenout, že i my tu máme mnoho „správných chlapů“, kteří touží po nějakém tom opravdovém dobrodružství, a také řadu „dobrých vlastenců“. Skutečně: ti, co střílí ve válkách, mohou být titíž lidé, kteří bydlí třeba hned vedle vás.
 
Radan Haluzík: PROČ JDOU CHLAPI DO VÁLKY (anotace)
Do zabíjení se v postmoderních válkách nepouštějí lidé jako ostřílení všehoschopní zabijáci, ale jako „obyčejní muži“, o nichž by vás to nikdy nenapadlo. Co je k tomu žene? Sociální antropolog a válečný reportér Radan Haluzík se zaměřil na etnické konflikty v bývalé Jugoslávii a na Kavkaze a mezi těmito lidmi strávil dohromady více než dva roky. Mluvil s nimi, bydlel s nimi a poznal jejich přátele, rodiny i mnohé vůdce. V této knize zachycuje bouřlivou atmosféru na samém počátku konfliktů. Při snaze pochopit jednání těchto bojovníků si všímá jejich spontaneity, prožívané euforie i vyznávané válečné estetiky. Citlivě mapuje napětí před konfliktem i velké drama v ulicích, které to vše synkreticky propojí a eskaluje. Pochopit a vysvětlit, jak říká historik holokaustu Christopher Browning, však ještě neznamená omluvit...
 
Odpovědný redaktor Marek Pečenka
456 stran, 32 stran barevné přílohy, MOC 499 Kč
Vydalo nakladatelství DOKOŘÁN roku 2018
www.dokoran.cz