Špačkové z ostrova Hjertøya zpívají Kurta Schwitterse

Výrazný umělec a hudebník Wolfgang Müller představí v pražském Goethe-Institutu výstavu, na které se ornitologie střetne s dadaismem. Stane se tak v rámci oslav 100. výročí vzniku dadaismu, jehož čelným zástupcem byl německý malíř, básník, grafik a milovník všeho opeřeného Kurt Schwitters (1887-1948). 
 
Psal se rok 1921, když Kurt Schwitters zavítal do Prahy a inspirován zvukovou poezií svého zdejšího kolegy Raoula Hausmanna začal skládat svou Prasonátu (Ursonate), patrně nejslavnější dadaistickou zvukovou báseň vůbec. 
O více než 70 let později odjel berlínský konceptuální umělec Wolfgang Müller, milovník ptáků a obdivovatel Kurta Schwitterse, na norský ostrov Hjertøya. Původně tam chtěl jen fotografovat chatu, ve které Schwitters od roku 1932 trávíval léto. Během dokumentování pozůstatků Schwittersových uměleckých objektů však objevil jednu velkou kuriozitu. Zjistil, že špačkové na ostrově Hjertøya si jen tak jednoduše neštěbetají, nýbrž že ve svém zpěvu imitují Schwittersovu Prasonátu. O Kurtu Schwittersovi je známo, že na ostrově Hjertøya komponoval „za dohledu“ tamních opeřenců, kterým se dadaistické zvuky zjevně vryly do paměti natolik, že je po generace předávali svým potomkům, kteří je reprodukují až do dnešní doby.
Müllerovy nahrávky špaččího zpěvu společně s fotografiemi Schwittersova hjørtoyského uměleckého objektu Merzbau byly už v roce 2000 představeny na berlínské výstavě v galerii Katze 5. Následoval však absurdní zvrat: nakladatelství Gustav Kiepenheuer Bühnenvertriebs GmbH, které spravuje Schwittersovu pozůstalost, reagovalo žalobou, neboť spatřovalo v ptačím zpěvu porušování autorských práv. Špačci přece nesmí bez licenčních poplatků reprodukovat slavnou Prasonátu! Müllerovo poukázání na to, že bylo obtížné přesvědčit dotyčné špačky, aby s recitací autorsky chráněného zvukového materiálu přestali, vedlo nakonec k pozoruhodnému rozsudku. Institut Maxe Plancka pro duševní vlastnictví rozhodl, že dotyčné nahrávky špaččího zpěvu jsou dílem volné přírody, a proto se nemůže jednat o porušování autorských práv. Z právního hlediska tedy výstavě ani dalšímu volnému recitování Prasonáty následujícími generacemi špačků na ostrově Hjertøya už nic nebrání. 
Co? Výstava Špačkové z ostrova Hjertøya zpívají Prasonátu Kurta Schwitterse
Kdy? 14. října až 30. listopadu 2016. Vernisáž 14. října, 18:00 hod.
Kde? Goethe-Institut Česká republika, Masarykovo nábřeží 32, Praha 1
Otevřeno pondělí až pátek 09:00-18:00 hod. Vstup volný.
 
 
 
Kdo je Wolfgang Müller?
Německý výtvarník, hudebník a spisovatel narozený 24. října 1957 ve Wolfsburgu žije střídavě v Berlíně a v Reykjavíku. V roce 1980 založil společně s Nikolausem Utermöhlenem západoberlínskou uměleckou a hudební skupinu Die Tödliche Doris (Smrtelná Doris). O dva roky později vydal v nakladatelství Merve dnes již legendární knihu Geniale Dilettanten (Geniální diletanti). Müllerovi „Diletanti“, obsahující příspěvky řady prominentů tehdejší berlínského undergroundu, se stali manifestem mladé výtvarné a hudební scény v Západním Berlíně. 
Od roku 1990 se Wolfgang Müller zabývá Islandem a jeho kulturou. V roce 1998 založil po uzavření oficiálního Goethe-Institutu v Reykjavíku první „soukromý Goethe-Institut“ na světě v tamním Living Art Museu. Tento svůj umělecký projekt musel však v roce 2002 na základě námitky z právního oddělení Goethe-Institutu přejmenovat. Vytvořil tedy Nadaci Walthera von Goetheho (Walther von Goethe Foundation), jíž provokativně pojmenoval po kontroverzním vnukovi J.W. von Goetha.
Pražskou výstavu v Goethe-Institutu tak lze vnímat nejen jako umělecko-přírodovědný příspěvek ke 100. výročí vzniku dadaismu, ale také jako smíření mezi oficiálním Goethe-Institutem a nespoutaným uměním kontroverze Wolfganga Müllera.
www.goethe.de/praha