Share |

Rozhovor se zakladatelkou spolku Malaika, který pomáhá v Africe

7. 6. pořádá ve Stromovce charitativní koncert na podporu sirotčince v Nairobi.
foto: pořadatel akce

V sobotu 7. 6. 2014 se v pražské Stromovce, konkrétně v Tiskárně na Vzduchu, uskuteční charitativní koncert na podporu sirotčince v Nairobi pod záštitou nevládní neziskové organizace Malaika. Na akci, která nese název “Jdeme naproti”, vystoupí například Orion, Notes from Prague, ale k vidění bude i menší fotografická výstava. K přečtení pak bude několik příběhů z místního slumu a v neposlední řadě ochutnávka tradičních afrických pokrmů. Jak vlastně vznikl nápad tento koncert uspořádat, co projekt Malaika podporuje a jaké byly první měsíce v Africe? Na to jsme se zeptali zakladatelky Gabriely Truncové, která sama minulý rok pracovala jako dobrovolnice v sirotčinci v Nairobi...
 
Pracovala jsi několik měsíců jako sociální pracovnice, dobrovolník v sirotčinci v Nairobi. Jak vypadal tvůj den ve slumu?
Ráno jsem dorazila do místního sirotčince, kde jsme zkontrolovali místní děti – jejich zdravotní stav, děti jsme nakrmili – pokud bylo zrovna čím, nejmenší přebalili (na místě samozřejmě nebyly k dispozici jednorázové pleny jak jsme zvyklí, používaly se tedy ručníky a nejrůznější textilie, které se následně praly pro cca 15 dětí v lavoru. Pro vodu jsme chodili až 3 km daleko. Většinu dne jsem trávila v sirotčinci, některé dny jsem pak chodila vypomáhat do školy, kam chodily některé z dětí. Byly zde 4 třídy o 60ti dětech, na které připadala pouze jedna učitelka. Já jsem pak později přebrala dvě třídy, které jsem vyučovala angličtinu a matematiku.
 
Říkáš, že mnohdy nebylo děti čím nakrmit. Jak jste takovou situaci řešili a co bylo běžně k jídlu k dispozici?
K snídani byl většinou čaj a chléb nebo krupice dělaná z vody (většinou bez cukru, ten je dost drahý). K večeři jsme pak připravovali ugali, což je typický pokrm pro Keňu, který se vaří pouze z vody a mouky. Pokud jsme neměli pro děti dostatek jídla, což bylo typické zvlášť pro obědy, prosili jsme například v místní pekárně o chleba.
 
Kde vznikl tvůj nápad založit Malaiku?
První impuls  jsem dostala asi po dvou týdnech, co jsem v sirotčinci pracovala. Ten den jsem našla Gifta (2,5 roční chlapec) ležícího a brečícího na sedačce. Vzhledem k naprostému finančnímu nedostatku sirotčince jsem vzala Gifta na své vlastní náklady do místní nemocnice, kde se zjistilo, že má zlomenou stehenní kost. Tehdy jsem si uvědomila, že je nutné sehnat více finančních prostředků pro základní potřeby sirotčince, aby bylo vůbec možné dostát základních úkolů mé práce. Nakrmit děti – mít čim je nakrmit. Už v tu chvíli jsem věděla, že moje krátká několikaměsíční výpomoc na místě byla pouze momentální a nebude mít smysl, pokud odjedu a zapomenu.. Vzhledem k tomu, že pro mne nebylo možné v Nairobi zůstat déle díky neprodloužení víz, musela jsem odjet zpět do ČR, kde jsem hledala způsoby, jak pomoci sirotčinci na dálku. Zapomenout totiž nejde.
 
Jak tedy pokračovala tvá pomoc po tvém příjezdu zpět do České republiky?
Po mém přijezdu zpět jsem se zkontaktovala s další bývalou dobrovolnicí Lindou ze Švédska, s kterou jsme společně sepsaly projekt na dlouhodobou pomoc pro zmíněné děti ze slumu a začaly jsme společně hledat způsoby, jak sehnat dostatečné finanční prostředky.
 
Co je tedy cílem Vašeho společného projektu a kam poputují vybrané finance?
Chtěli bychom koupit zemědělskou půdu, na které bychom pěstovali místní zeleninu a chovali menší zvířata, čímž bychom dětěm zajistili trvalý  přísun potravin a tím se lidé mohli stát soběstační a nezávislí. Zároveň bychom část úrody prodávali na trzích v okolí a tím vydělali další finance, které bychom použili na zaplacení školného pro místní děti, pokryli náklady na základní zdravotníckou péči apod. Tím samozřejmě naše plány zdaleka nekončí, rádi bychom například na tomto pozemku v budoucnu postavili budovu, kam by bylo možné přestěhovat dívky ze stávajícího sirotčince ve slumu do vhodnějšího a bezpečnějšího prostředí, zároveň je také učit zemedělství... Plánů je opravdu mnoho, to by bylo na delší povídání.
 
Jak mohou lidé Váš projekt podpořit?
V první řadě budeme rádi za účast na sobotním koncertě “Jdeme naproti”, kdy vstupným ve výši stokoruny přispějí  plnou částkou na tento projekt. Další možností je přímá finanční podpora na náš transparentní účet organizace Malaika.  Aktuálně také hledám dobrovolníky, kteří by rádi promohli s realizací projektu. Ke spolupráci hledáme agronomy, ale třeba i účetní, právníky, projektanty a mnoho dalších lidí. Každé pomoci využijeme. Ještě bych ráda poděkovala všem hudebníkům a umělcům, kteří vystoupí a podílejí se na akci “Jdeme naproti” a kteří na koncertě vystoupí bez nároku na honorář a tím značně podpoří náš projekt!


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.