Share |

Rozhovor s Janou Frank: O projektu Napište eKnihu

Jana Frank
foto: Hoai Le Thi

„Líbí se nám myšlenka eKnih. Kromě toho, že je to dnes trend budoucnosti a jsou ekologické, necháte papír v klidu a když se nějaké knize nezadaří, tak jen zasmutníte nad tím vynaloženým úsilím, ale neleží vám plný sklad zbytečně potištěného papíru.„

Před několika lety jsi založila občanské sdružení SeeMedia, známé spíše jako Mediální centrum. Můžeš nám říct, co tato nezisková organizace představuje a co tě vedlo k jejímu založení?
Když jsem studovala televizní publicistiku, točili jsme různé školní práce, a mezi nimi také dokumenty. Mne to nadchlo a začala jsem točit víc – nad rámec školních úkolů. Jenže jsem občas narazila na to, že jako osoba nemám žádnou takzvanou právní subjektivitu. Dalším problémem bylo to, že i když jsme točili školní věci, musela jsem shánět materiál a natáčecí techniku a tím pádem jsem začala pociťovat nedostatek financí. Na rozdíl například od FAMU, kde mají studenti možnost získat alespoň nějaký příspěvek z vnitřního grantu školy a mají k dispozici kvalitní techniku, na naší škole (Vyšší odborná škola publicistiky v Praze), byla technika na velmi nízké úrovni. Tehdejší ekonomka školy mi radila, ať to vezmu na sebe jako fyzickou osobu. No, to jsem tedy nechtěla. A protože jsem nebyla jediná, kdo měl tento problém, přemýšlela jsem, jak to řešit.  Rozhodla jsem se tedy založit s dalšími spolužáky občanské sdružení, které mělo vizi podporovat mladé talenty – mladé lidi, kteří chtějí tvořit (audiovizuálně i jinak) – původně tedy nás (smích) – (dnes je to jinak – naopak podporujeme ostatní, ale zpočátku jsme měli úmysly opravdu čistě sobecké J).

S jakými projekty jste začínali?
Rozhodla jsem se činnost sdružení odstartovat Dny filmu. Jsem z Chebu, tak jsme udělali tuhle akci tam. Moji spolužáci i někteří pedagogové, včetně tehdejšího vedení školy, tam tehdy přijeli a pouštěli jsme tam naše filmy, dělali jsme besedy s místními novináři a politiky o tom, zda se dá dělat v regionu investigativní žurnalistika a také o tom, jak se vůbec dělají noviny. Hostem byl spisovatel Vladimír Páral a povídal nám o tom, jak „udělat“ příběh. A byl hodně nakloněný tomu, abychom udělali nějakou reality show – nejlépe se zvířaty a dětmi, protože ty vždycky táhnou (smích).  A režisér Vítek Karas nám tam zase přednášel, jak se „dělá“ film. Byl tenkrát krátce po škole (režie FAMU) a tak to byla skvělá výměna zkušeností (tedy spíš Vítek nám ty zkušenosti naservíroval a my bedlivě poslouchali a říkali si, že takhle bychom také jednou chtěli točit J). No a to vlastně odstartovalo vše ostatní. Pak jsme začali dělat další projekty. Absurdní na celé věci bylo třeba to, že jsem organizaci založila proto, abych vymyslela a zlepšila financování našich filmů nebo pak i různých akcí, ale vlastně to dopadlo tak, že se nám až na nějaké výjimky nedařilo sehnat sponzory a v prvních (většinou dvou) letech vás i vylučují z žádostí o granty, musíte se trošku jako organizace etablovat. Což nekritizuji, je to dobré, protože jinak by hned každý dělal neziskovku, aby dostal peníze.

Mediální centrum se zaobírá mnoha projekty. Současnou novinkou je projekt Napište eKnihu! … Můžeš jej představit?
Myslím, že tento projekt také hodně navazuje právě na to moje snažení se o financování projektů. Kolikrát jsem si všimla, že je mnoho talentovaných autorů, ale z nějakého důvodu se neprosadí, jejich knihy nevychází nebo se neprodávají. Zatímco jiných autorů, kteří jsou průměrní a někdy i podprůměrní, letí - jdou na odbyt. Kromě vkusu čtenářů si myslím, že za to hlavně může způsob propagace a distribuce. Na to se právě chceme zaměřit především. Hlavní mise projektu je jasná: Najít nebo se nechat najít začínajícími autory a pomoci jim jejich knihy vydat. V únoru jsme odstartovali projekt s první knihou Jeden okamžik od autorky Heleny Velenické, nyní jsme vydali průvodce Židovské památky a hřbitovy a chystáme sbírky básní, pohádky, beletrii, také populárně naučné knihy o esoterice, ale také o tom, jak zbohatnout nebo se stát finančně nezávislým. Autoři by měli být lidé, kteří dlouho pracují ve svém oboru a mají řadu zkušeností, vědí, co funguje a co ne. Mohou to být lidé z neziskové sféry, návrháři, umělci, léčitelé, ale také třeba někdo, kdo dobře plete, vaří, háčkuje. Nebo někdo, kdo je blázen do komiksu či se obléká ve stylu postav ze Star treku či hledá celý život ufo. Jde nám o to i trošku vyhecovat lidi, aby si vlastně uvědomili, že mají druhým co nabídnout a mohou se podělit o své zkušenosti. K tomu jsme také připravili i kurzy tvůrčího psaní. Zajímá nás kniha od člověka, který se dlouho pohybuje v nějaké sféře a může zužitkovat své osobní zkušenosti. Může to být protkané i jeho příběhem.

Teď trochu k finanční stránce..plyne z vydání knihy pro autory také nějaký peněžní profit, nebo jen umělecká prestiž?
Autorům nabízíme podíl na prodeji jejich knih, který je více než 35 procent ze zisku, což jsme i chtěli, aby byl takto vysoký. Potřebujeme knihy prodávat, aby se náklady zaplatily, ale nechceme nutit autory k finanční spoluúčasti, jak bývá zvykem u menších nakladatelství, navíc jsme neziskovka a děláme to všichni spíše z nadšení a osobní motivace. Dále chceme ukázat lidem, že z takovýchto knih si mohou udělat pasivní příjem, takže finanční stránka je prostě důležitá, nehledě na to, že raději nespoléháme na granty či dotace, kterých je teď v kultuře jako šafránu. I když i tak je skvělé, že jsou alespoň nějaké. Takže jsme to udělali tak, že nasazujeme nízké ceny od 25 korun do 99. Nechceme jít přes stovku. Chceme si vychovat férové čtenáře. Raději dáme nižší cenu s tím, že když někdo o svou eknihu nějak přijde, tak mu ji znovu zdarma pošleme (knihy máme v pdf, ePub a Mobi formátu). Jsem možná naivní, ale raději upřednostním politiku nízké ceny a vyššího počtu stažení než dávat do knihy DRM ochranu, která se navíc dá stejně prolomit.Vím, že českým specifikem je spíš si o každém myslet automaticky, že je zloděj a teprve až prokáže, že není, tak teprve si o něm možná myslet, že je slušný. Já mám ale raději anglosaský model, kdy si automaticky o každém myslíte, že je slušný člověk a teprve až kdy se prokáže, že ne, tak teprve ho začít z něčeho podezírat. Literatura je věc myšlenek, vnitřního světa, náklonnosti nebo zlobě k autorovi. Sázíme na důvěru mezi autorem a čtenářem. Nebudu mezi ně klást překážky, i když mě kolegové varují, že jsem příliš naivní. Možná jsem, ale kdybych nebyla, tak bych před osmi lety ani nezaložila sdružení a nedělala to, co dělám. V téhle době můžete přežít jedině, když se zatvrdíte ve své naději a důvěře v lepší časy a dobrý výsledek projektů. Nesmíte si nechat zkazit náladu špatnou společenskou, politickou a hospodářskou situací nebo dílčími neúspěchy. Když máte mizernou náladu, nechce se vám nic dělat, jen nadáváte na vše kolem a místo abyste se otevřeli kreativnímu myšlení, tak se uzavřete plni zloby a nenávisti. A z toho ještě nikdy nic dobrého nevzešlo. Leda knihy typu Mein Kampf. Ale o ty snad nikdo z nás nestojí nebo ne….?! 

Vše se o Mediálním centru na: http://medialnicentrum.cz/
nebo na FB https://www.facebook.com/pages/Napi%C5%A1te-eKnihu/93444272050?fref=ts

TEXT: BY KAROLÍNA BABÍČKOVÁ

jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.