Říjen - měsíc boje s rakovinou prsu. Proč nečekat jásání pacientů.

Už přes 20 let je říjen měsícem boje proti rakovině prsu. Nejvíc je to vidět asi v USA, ale jde o celosvětovou akci. Má mnoho plusů, ale v rámci snahy o pomoc dobré věci se také každoročně vylije pár vaniček s dětmi. Pacientky (nejen) v Americe začínají postupně vrčet. 
 
Není třeba projekt zavrhovat, ale je na místě použít kritický úsudek, protože:

- Nejsme stádo. Každý pacient je jiný a rozjásané pochody a kýčovité růžové věci, jejichž prodejem se prý získají nejaké peníze na boj s rakovinou, nemusejí sedět všem. (Notabene když je pro řadu firem celá ta růžová legrace způsobem, jak si udělat reklamu a neplatit za ni...) 
- Díky "pink octoberu" se o nemoci více mluví. Jenže mluvení o rakovině - jak tak koukám - znamená bohužel i více žvanění nesmyslů a více šíření předsudků. A více tlaku na pacienty, kteří musejí potisící vysvětlovat, proč ignorují rady typu "jedna pani povídala". Myslíce si v skrytu duše, že vaše růžová věcička je poněkud dětinským příkladem magického myšlení (Když si ji koupíte, tak rakovinu nedostanete? LOL. Více na wiki).

Jsem jurodivá z toho, kolik lidí mi bez ptaní hustí své nesmyslné představy o mé nemoci, jejím původu a tom, že je super držet hladovku nebo jíst hrášek a nejíst plísňové sýry. A to se léčím teprv pár měsíců. Lidé, kteří tuhle diagnózu mají léta, mluví o tom, že mají chuť začít na radily vřeštět (na mém oblíbeném pletacím serveru ravelry.com je skupinka neortodoxních pacientek, které se snaží vysvětlit okolí, že jim nemá hustit mýty a polopravdy, a když čtu jejich historky, moje pletací jehlice se naostřují a jako by se chtěly do někoho zabodnout.).

Nedělejte to pacientům těžší. Necpěte jim babské rady. Každý, kdo se dostane do onkologické péče, dostane i řadu informací. Další poznatky od ODBORNÍKŮ jsou dostupné online nebo telefonicky (například mammahelp.cz přináší i rady stran životosprávy). Alternativní "léčba", do které jsme tak často a tak agresivně tlačeni okolím, nás může zabít. Rakovinu nezaženete džusem. "Někteří pacienti dodržují tzv. Breussovu dietu, kdy pijí jen šťávy a pak přicházejí v takovém stavu, který již znemožňuje jejich další léčbu," říká na webu mammahelp MUDr. Milana Šachlová, CSc. et Ph.D. Tohle pro nás nechcete, ne? 

- Mašličky, pochody a růžové věcičky se někomu třeba líbí.  Většině pacientů se líbí zájem a péče. (Chcete pomoci? Najděte svého nejbližšího pacienta a věnujte mu pár hodin svého času - to funguje.) - Myslím zájem o pacienta, ne o zdravá prsa na zfotošopované fotce. A pro nemocné je někdy poněkud těžké vidět souvislost mezi tím, že se orůžovené celebritky zubí na fotkách, a jakýmkoli benefitem pro sebe. Tak to prostě je. Jo, osvětové organizace asi dostanou nějakou korunu a pak udělají třeba... leták s radami, jak cvičit. Fakt to může k něčemu být. Ale když ta růžová masírka vypadá tak děsně, nuceně, křečovitě. Není divu, že samostatně myslící bytosti jsou již poněkud znechuceny. 

NO BIG DEAL?!

Dalším aspektem, který tahle juchuchu image přidává, je, že "rakovina prsu" začíná asociovat veselé děvčice, které se vyfotí v upnutém tričku, aby byly vidět ty kozy, a nějaká doktorka k tomu řekne, že se má chodit na prohlídky. A nazdar. Američanky si stěžují, že rakovina začíná vypadat jako "no big deal," a já zcela souhlasím. Juchání zastírá, že to je přes všechnu snahu choroba z velké části smrtelná (třetina nás na ni umře, tak to prostě je). Dodnes nikdo na světě neví, co ji způsobuje, neexistuje ŽÁDNÁ prevence. Prohlídky, na které se chodí, nemoci nepředcházejí, pouze ji umějí najít v optimističtějším stadiu. Tahle nemoc je nejčastější příčinou úmrtí českých žen - když z toho budeme dělat estrádu, možná to k něčemu bude, ale nečekejte nadšení u všech pacientů.

Realita téhle nemoci nejsou slečny, které v genetické loterii vyhrály hezký ksicht. Spíš starší, méně dekorativní dámy, co prohrály splašené buňky. Realita jsou hodiny v čekárnách špitálů, co vypadají jako skanzeny. Realita jsou neurvalé sestry (naštěstí i ty milé). Realita jsou staré paní a jejich jizvy. Realita je pořádně se nevyspat celé týdny. Realita je zjišťování, že každá věc, která vám pomůže v léčení nebo diagnóze, má své mínusy, a léčba je kompromisem mezi různě velkými škodami. Neléčit se znamená umřít, léčit se znamená nechat se zmrzačit. Léčím se pár měsíců a mám několik jizev, rozhozenou páteř a pravou ruku poškozenou tak, že budu mít asi doživotně problémy dělat spoustu samozřejmých věcí, něco v ní nosit, nebo teba jen mít tašku na pravém rameni. Chemoterapie (toxická pro srdce, dík) bude teprv následovat. A to jsem jinak byla zdravá - kdo měl další nemoci, snáší vše přiměřeně hůře... A čeká se, že ještě budeme rádi. "No tak ti to našli brzo, takže je to léčitelný," univerzální reakce na jakékoli hudrání. Je společensky nežádoucí reptat, že nás léčba navždy poškodila, protože je to přece pro naše dobro. Stížnosti na to, jaká je to pruda, jsou zametány do kouta - je pohodlnější koupit si mašličku, co?

Tohle je realita. Nic z toho není vesele "pink." Mašlička je kus hadru. A teď se po nás celý říjen bude chtít, abysme se účastnili růžového trojčení s vytlemenýma celebritama. A hráli si s PR odděleními firem cílících na ženy na to, že když se budem křečovitě usmívat a bojovat (jak já tenhle svazácký přístup nesnášim!), tak bude všecko veselé; a společně přelakujeme tenhle svět na růžovo. Nasr...!