Recenze: Red Hot Chili Peppers, O2 Arena

Kalifornští Red Hot Chili Peppers mají obrovský počet hitů. Navíc letos vydali po pěti letech desku a vyjeli na turné. Nebylo divu, že naši největší halu s přehledem vyprodali. Pražská O2 Aréna byla zaplněná po strop a návštěvník jen mohl litovat, že koncert se nekonal venku, jako před čtyřmi lety, kdy Papričky hráli ve fotbalovém Edenu.
 
Tam by ale asi nevyzněla jejich současná světelná show, která byla dominantou celého koncertu. Nad pódiem a přední částí jeviště byly nainstalovány desítky (a možná že i stovky) světelných kuželů, které měnily barvu, vyjížděly různě nahoru a dolů a rozsvěcovaly se, jak dramaturgie žádala. I díky nim byl koncert pro sedící publikum těsně pod střechou velkého stadionu zážitkem. 
 
Hudebně Redhoti zase tolik nepřekvapili. Nejvíce položek na setlistu patřilo novému albu The Getaway. Po třech písničkách byla zastoupena dvě nejoblíbenější a nejlepší alba skupiny Blood Sugar Sex Magik a Californication. Ze skupinou zatracované desky One Hot Minute nezaznělo tradičně nic. Na předchozích koncertech The Getaway World Tour skupina poměrně často sahala do repertoáru The Beatles. V Praze zazněly kousky dvou jiných coververzí, a to What Is Soul od skupiny George Clintona Funkadelic a This Is Where I Belong od The Kinks. Tu vystřihl kytarista Josh Klinghoffer jako předehru k megahitu Under The Bridge.
Právě balada Under The Bridge, ale i závěrečná energická smršť Give It Away patřily k vrcholům téměř dvouhodinového koncertu. Lidé si ale užili i skladby Can't Stop, Scar Tissue, Californication nebo By the Way. Mezi řadou hitů se neztratil ani nejnovější singl Dark Necessities s výbornou basovou linkou Fley. Jeho basa dominovala celému pražskému koncertu. Stačilo vždy jen pár sekund jeho slapování a i slepý by poznal, že je na koncertě Red Hot Chili Peppers. Flea se v Praze proměnil i v jakéhosi mluvčího kapely. Byl jediný, kdo k publiku několikrát krátce promluvil.
Vždy, když se mluví o živém vystupování Red Hot Chili Peppers, nezapomene se zmínit špatný pěvecký výkon Anthonyho Kiedise. To v Praze neplatilo. Zpěvák působil sebejistě a naprostou většinu koncertu zněl velmi podobně jako na studiových nahrávkách. Mohl snad být jen víc komunikativní.
Nejvíc dojatý vřelou odezvou publika byl bubeník Chad Smith. Snad proto, že se jako první vrátil ze šatny na přídavky a viděl prales světýlek z baterek mobilních telefonů, který Pražané jako své díky vytvořili. Také když kapela zmizela nenávratně v útrobách O2 Arény, Chad stál před diváky a ještě se zdravil s fanoušky.
 
Je více než pravděpodobné, že Red Hot Chili Peppers už tak dobrý materiál jako Blood Sugar Sex Magik nenatočí, každopádně byla by škoda, kdyby už živě nevystupovali. Jejich včerejší koncert byl o třídu lepší než ten před čtyřmi lety. Až přijedou příště, mohli by přestat být tolik zásadoví a zahrát i něco z One Hot Minute, třeba My Friends nebo Aeroplane. To zní jako výzva.