Share |

NE hromadění odpadu

text a foto Jan Hanzlík

Známe to všichni. Nový výrobek se těsně po uplynutí záruční lhůty záhadně porouchá. Ve značkovém servisu nad ním mudrují a nakonec vám nabídnou opravu dosahující přibližně ceny nového výrobku – a vzápětí i nový výrobek sám. Pak máte dvě možnosti. Zavřít všechno do špajzu, koupit si nový a čekat, kdy se celý koloběh znovu rozjede, nebo kontaktovat Opravárnu. A zjistit, že všechno jde opravit. 

 

Ten nápad vznikl v roce 2009 v Amsterdamu pod názvem RepairCafé, jeho varianta funguje v Londýně jako Ifixit a pánové Charvát a Latoň se teď rozhodli přenést ho i do Prahy. A upravit ho na míru českým poměrům i tradicím.
 
Idea je jednoduchá. Jakýkoliv rozbitý výrobek, který vám značkový servis opraví draho nebo vůbec, donesete do dílny plné kutilů, šikulů a takzvaných hobbíků, kteří dokážou takřka nemožné a poruchu nejen odstraní, ale udělají to i levně. K životu se tak vrátí zdánlivě mrtvé stroje a současně se tím snižuje i objem odpadu, který navíc v tomto případě často obsahuje materiály, jejichž výroba je nákladná a energeticky náročná a které by za jiných okolností prolétly komínem spalovny. Přitom si často stačí, jak říká klasik, pohrát s kombinačkama a letlampou.
 
„První impulz byl rozbitý displej na mém mobilu,“ vzpomíná první otec zakladatel Opravárny, Honza Charvát. „Zkoušel jsem normální servis a tam mi řekli, že oprava bude stát asi dva a půl tisíce, a hned mi nabídli nový za tři tisíce. Tak jsem si na internetu našel displej za pět stovek a sám jsem to malýma šroubováčkama opravil.“
 
Honzovi došlo, že lidí s podobným problémem musí být mnohem víc, stejně jako to, že pod nánosem konzumu posledních pětadvaceti let dřímají jako Šípková Růženka „zlaté české ručičky“. Těm se spolu s Pavlem Latoněm rozhodli dát onen kouzelný polibek, který by je probral zpátky k životu.
 
„Vycházeli jsme z toho, že jsme národ kutilů, každý má doma dílničku a spoustu nářadí a to není v zahraničí úplně běžné. Tam všichni využívají značkové servisy, ale tady se na každé vesnici, v každé hospodě najde deset lidí, kteří umí všechno opravit,“ říká Pavel.
 
Takže stačilo rozhodit sítě a začít nabírat opraváře, kteří by byli ochotni se na projektu Opravárny podílet a díky ní si i přivydělat. Na konci roku tak v databázi obou pánů fungovalo přes 250 opravářů a stejný počet zákazníků. Ti dostali první možnost otestovat si funkčnost projektu loni v listopadu, kdy se představil v pražských Vršovicích v Altajské ulici v místní komunitní dílně Zdrojovna.
 
Dostavilo se na dvě stě lidí s nejrůznějším polámaným zbožím, od remosky po auta na dálkové ovládání. Úspěšnost oprav byla kolem sedmdesáti procent a asi nepřekvapí, že čím starší výrobek, tím snáz šel opravit. Hlavně u zmíněných remosek stačilo mnohdy připájet uvolněný drát nebo instalovat nový a remotrouba se opět rozjela naplno, tak jako v kuchyních našich babiček a maminek.
 
Celý článek najdete na webu GALERIE NE
 

jádu
view counter