Musův svět temnejch pláten a abstraktní kůže

S jeho tetováním chodí po světě hodně lidí. Na rozdíl od kotev, srdcí a jinejch katalogovejch prefabrikátů, mají ty jeho 'čmáranice a klikyháky' duši i naprosto rozpoznatelnou charakteristiku. Máš-li Musu na kůži, máš ho už navěky i pod kůží. Navíc každej, kdo trochu sleduje tattoo trendy, pozná, kdo to dělal, což je u tetování dost vzácná věc. Jeho obrazy jsou velký a temný, ale zatím je zná jenom málokdo. Projekt Hithit.cz to může změnit. Lukáš Musil alias Musa chystá totiž výstavu a vy mu s ní můžete výrazně pomoct. Jak? I to se dozvíte v rozhovoru. Tohle je Musa!

 
Lukáši, ty jsi znám hlavně pod pseudonymem Musa a alternativní veřejnost tě má v povědomí především díky tetování, kterýmu ses věnoval dost dlouho a intenzivně. Jak je to teď? Tetuješ?
Už jen zřídka. Jednou, dvakrát týdně, ale v budoucnu to bude určitě ještě mnohem míň.
 
Kromě tetování jsi samozřejmě i výtvarník a maluješ obrazy. Považuješ lidskou kůži za relevantní malířskou plochu, nebo jak vnímáš rozdíl mezi malováním na plátno a tetováním?
Ty brďo, to jsou dvě úplně jiný disciplíny... Na vzniku tetování se podílíte většinou dva. Člověka, kterej si přijde pro kérku, beru spíš jako parťáka (než jako "klienta"), kterej se podílí na vzniku výslednýho tetování, ať už aktivně nebo pasivně. V podstatě už jen jeho přítomnost a energie mi vede ruku. Jeden čas jsem zkoušel, jak já tomu říkám, "autmatické tetování". Takový automatický tetování je možný opravdu asi jen s pár jedincema. Bez přípravy. Bez předkresu. Bez konzultace. V podstatě bez předem daných hranic. Nevíš, jak to dopadne.
U takových věci si lidí musí být naprosto jistí, být srovnaní, vědět, proč to má pro ně smysl. Ale to je kapitola sama pro sebe. Jinak obecně je tetování umělecké řemeslo. Je potřeba si uvědomit, že hlavní cíl tatéra by měl být spokojený člověk. Tatér by měl naopak potlačit osobní ambice. Největší výhra je člověk, který nemá problém sžít se s tetováním. To, že dělám jiným způsobem, má za důvod, že mi přišlo, že se mi to takhle povede líp. Upřímněji a osobněji. Naproti tomu v malování jde opravdu o osobni výpověď (pozor, ne o sebevyjádření - to je rozdíl) bez zásahu jiné přítomné osoby, jsem na to sám. Se svejma myšlenkama, pocitama a cílema, kterejch chci danou malbou dokázat a vyvolat. Základní otázka v podstatě je, co malovat, aby to mělo smysl. Aby to nebylo jen jako moje autoterapie. Mezi čmáráním jen tak a hlubokou kontrolovanou, leč vášnivou a impulsivní malbou je strašně tenká hranice. V podstatě si myslím, že někteří ji možná nedovedou ani postřehnout, pokud nevěnují dostatek času zkoumání a nedají obrazu šanci nechat ho na sebe dostatečně působit. Tohle jsou témata, o kterých můžu mluvit hodiny, takhle se to asi nedá úplně shrnout.
 
Co je hlavním zdrojem inspirace u obojího a jak se do toho u tetování implementuje zákazníkův pohled na věc?
Toho už jsme se dotkli v předešlý otázce. V tetování je to člověk a jeho život, pocity, vnímání, cíle, přání atd. Zákazník, jak tomu říkáš, může zasahovat opravdu aktivně do průběhu, ale i pasivně. Každý je jiný a každý vyžaduje jiný přístup. Každopádně kromě zmíněného "automatického tetování" je pro mně důležitá zpětná vazba a komunikace. U malby mi přijde, že mám jasně danej dlouhodobej cíl (ne ambice) někde uvnitř sebe, a že na něm musím pracovat, a že už ta cesta je součástí cíle. Netvořím z náhlý inspirace, ale z neustálýho vnitřního napětí. To, co vytvářím na plátně, je výsledek zavrhnutí spousty jinejch výtvarnejch cest, mnohdy líbivějších, barevnějších, možná pro někoho krásnějších a zajímavějších, ale pro mne prázdnějších. Nechci dělat dekor. Svojí cestě věřím. Mimochodem, podle mě největší průser tetování je, že se moc kouká na krásu. Takovou tu prvoplánovou. Myslím, že by mohlo a mělo jít o víc než jen o krásnej "šperk".
 
Nechávají ti lidi maximální prostor, nebo děláš i věci na přání?
Myslím, že dostávám spoustu prostoru, ale zase je to člověk od člověka. A můj cíl není maximální prostor, ale spokojenost odcházejícího. Věci na přání? Jako nikdo za mnou nechodí s obrázkem staženým z netu a udělej mi to...
 
Kromě freestyle tvorby abstraktních pláten jsi dělal třeba i artwork na obal desky A Banquet, jejich merchandise atd. Jak moc jsi obrazně 'ke koupi' a jaký jsou kritéria při rozhodování, jestli oslovení akceptuješ?
Kluci z A Banquet se mi ozvali těsně před vydáním alba, že už mají obal hotovej, ale že je baví věci, co dělám. A že by se jim líbilo něco ode mne. Že to cítí k duchu desky. A o tom o je. Když jsem viděl, jak na tom makají a dávají do toho všechno, s chutí jsem se do toho pustil. Takže mi hodně záleží na lidech. Jestli to dělají poctivě, jsou přesvědčení o svojí vlastní práci a o tom, že se se mnou chtějí spojit a věří mi.
 
Jakej máš vztah k hudbě, co posloucháš?
Samozřejmě kladnej, nedovedu si představit malovat nebo tetovat bez hrající hudby. Je strašně zajímavý, jak tě muzika i u tvoření ovlivňuje. U tetování si dávám velkej pozor, co pouštím. Už i proto, aby se tetovaný cítil dobře a já se mohl soustředit. Na druhou stranu, když vím, že potřebujeme třeba kontrolu dát stranou, přepneme z Brunno Sanflippo na Tragedy napřiklad. Hudba mně hodně inspiruje v tom, jak dokáže předávat emoce. Dřív jsem chodil častějc na koncerty než teď, ale možná je to jen období. Moje zásadní kapely byly třeba Balaclava, Lakme, Thema 11, Lvmen. Teď v aťasu poslouchám spíš vážnější hudbu. Carmina Burana od Orffa, Bolero od Ravela, mám rád Morriconeho... Mám v hlavě nějaký spojení hudby a malování, uvidíme, co to ještě třeba přinese.
 
Jsi jeden z kolektorů peněz na vlastní velkou autorskou výstavu obrazů prostřednictvím projektu Hithit.cz. Crowdfunding se docela osvědčil v hudbě, protože obchází chladnej marketing nadnárodních firem, který kašlou na všechno, co jde mimo mainstream. Myslíš si, že lidí budou slyšet i na podporu v oblasti výtvarnýho umění?
No, věřím, že jo (smích). Neberu malbu jako nudnou záležitost, která není v módě. Podle mě to je holt náročný v dnešní rychlý době plný videí, fotek, počítačů, filmů, najít si ten čas jít za obrazem a nechat ho působit. Věřím, že výsledek může stát za to! Prostě musím bejt tak dobrej, aby to lidi přitáhlo a přitahovalo dál.
 
Co si myslíš obecně o projektu Hithit.cz?
Že je to skvělá cesta a šance pro spoustu zajímavejch lidí, jak se posunout na svý buď kariérní, nebo životní cestě. V podstatě jsi to už řekl sám v minulé otázce. Skvělý je, že lidí opravdu dostávají neuvěřitelnou šanci osobně se zapojit, a být v podstatě součástí projektu, který je jim blízký. Podle mě výbornej nápad!
 
Jak a kde sám sebe vidíš co se týká tvorby za řekněme deset let? Myslíš, že temná a lehce depresivní abstrakce je pro tebe téma na celej uměleckej život, nebo tě lákají i jiný věci?
To se asi nedá takhle říct. Já ty věci ani nevnímám jako abstrakce. Pro mně to jsou naprosto jasným směrem položeny otázky a vím, jakejm tématům, lidským problémům, hodnotám a emocím se chci věnovat. Hlavně mi jde o naléhavost. Doufám, že za deset let budu pořád tvořit upřímně a je jedno jestli budu malovat, kreslit, nebo třeba něco stavět, nebo co já vím. Jde o to, jaké vyjádření bude nejvhodnější. Ale je fakt, že upřímná malba je fakt vznešená (smích).