Share |

Michael Gira (Swans): Posluchači jsou pro mě hrozně důležití

27.11. přijedou do Prahy Swans.
foto pořadatel akce

Popovídali jsme si s Michaelem Girou o tom, jak se cítí po koncertě, proč nehraje staré hity a jak se uživí v roce 2012.

Rozhovor probíhal natřikrát - technické štěstí nám moc nepřálo a i když byl Gira na Skypu i na mobilu tak, jak měl, neustále padal signál. Cestoval někde v kopcích a vždycky se spojení přerušilo uprostřed věty. Nakonec se ale zadařilo.

 

Koncerty Swans jsou hodně intenzivní. Vnímáš při nich publikum?

Vždycky chci, aby do lidí šlo nějaké světlo, takže na ně můžu koukat, pro mě je to součást zážitku. Cítím se jako jeden z nich, jsem součástí publika. V nejlepších momentech se prostě necítím jako na pódiu.

 

A co potom? Jsi vyčerpaný a potřebuješ trochu klidu, nebo se normálně bavíš s ostatními?

Dělám to tak, že si dám pár minut pauzu, pak jdu ke stánku s merchandisem a bavím se s lidmi, podepisuju desky a tak.

Posluchači jsou pro mě hrozně důležití, jsou to lidské bytosti, kterým se nějakou shodou okolností líbí moje hudba, takže je fajn se s nimi setkat a vnímat, jaký na ně má ta muzika vliv.

 

Prý jsi ty ručně vyráběné obaly na vaše cédéčka dělal všechny sám, včetně číslování.

To je pravda, strávil jsem tím stovky hodin.

 

Slyšíš ještě pořádně, po tolika letech v tak hlasité kapele?

Kupodivu jo, naštěstí. Vždycky se mi ty uši nějak zotaví.

 

Na webu se píše, že na současných koncertech nehrajete staré věci. Proč?

Chceme se posouvat dopředu. Hrát staré písničky pro mě není zajímavé.

 

Děláš kromě Swans nějaké jiné věci?

Mám vlastní record label, koncertuju, produkuju hudbu a píšu písničky. 

 

Na posledním albu vám hostuje Karen O z Yeah Yeah Yeahs, jak se to stalo?

Písničku Song for a Warrior jsem původně nazpíval sám, ale nelíbilo se mi to - kombinace mého hlasu a zbytku mi nějak neseděla. Usoudil jsem, že by v ní měla zpívat ženská. Nás basák se s ní kamarádí, tak jsme to zkusili a vyšlo to skvěle, je to jemné, oduševnělé a všechno si perfektně sedlo.

 

Nejsilnější vzpomínka z nahrávání posledního alba?

Gauč ve stdiu. Na nic jiného než na album jsem nemyslel, přespával jsem na tom gauči a úplně jsem se do toho ponořil.

 

Co na to tvoje žena a děti?

Nic s tím nenadělají, jiný už nebudu.

 

Kupují si lidi ještě vaše desky?

Jo, sice je i kradou, ale přád je dost těch, kteří za ně zaplatí - musím ale udělat něco navíc jako třeba ty ručně vyráběné obaly. Ale moc o tom nepřemýšlím a prostě makám. To, že si lidi stahujou desky zadarmo, se mi moc nelíbí, ale co nadělám.

 

Je těžké, aby Swans fungovali po ekonomické stránce?

Hodně. Ale nějak to jít musí. Tohle je moje práce. Neumím nic jiného, tak musím přijít na to, jak přežít. 

 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.