view counter
Share |

Lollapalooza Berlin 2017: Dobré hledání

Berlínská Lollapalooza má za sebou třetí ročník, a i když letos sázela více na německé interprety, hlásila vyprodáno na oba dva dny již před začátkem festivalu. Třetí ročník a třetí lokace. Tentokrát čtyři velké a jedna menší stage pro rodiny s dětmi vyrostly na hipodromu v oblasti Hoppegarten.
 
Ve srovnání s bývalým letištěm Tempelhof nebo Treptower parkem neměla placatá dostihová dráha takovou atmosféru. Naštěstí hipodrom byl uprostřed parku a punc výjimečnosti mu dodávaly i nasvícené tribuny, kde byl prostor pro VIP. 
 
Hoppegarten  je ze všech tří lokací nejdále od centra.  S-Bahnem to na Alexander Platz trvá zhruba 45 minut. Každý návštěvník při zážitcích z festivalu asi nezapomene zmínit svůj odchod v sobotu v noci, kdy se před vlakovou zastávkou tvořily davy lidí. Cesta do centra tak trvala skoro stejně jako cesta z Prahy do Berlína. Každopádně bylo zajímavé sledovat Němce v této situaci. Paradoxně i na přeplněném nádraží panovala dobrá festivalová nálada, nikdo nenadával a všichni poslušně postupovali dle pokynů policie. Měl jsem pocit, že Němci „zipují“ snad i při chůzi. Obavy, že druhý den, kdy hrají ještě větší hvězdy, situace bude ještě horší, se nenaplnily. Německá preciznost se konečně projevila a v neděli v noci jsme plynule šli až do vlaku a hned prvním jsme odjeli směrem k hotelu.
 
Největším headlinerem prvního ročníku byli Muse, loni Radiohead a letos Foo Fighters. Foos byli dobrou volbou. I když hrají víceméně prvoplánově, odvádějí kvalitní rockovou show. Mezi kapelami, které hodně pracují s elektronikou a samply, taková tradiční rocková kapela působí jako živá voda. Během dvouhodinové show zazněly hity jako Learn To Fly, Best of You nebo Everlong, novinka The Sky is a Neighborhood s hostující Taylor Greenwood nebo coververze Mountain Song se zpěvákem kapely Jane’s Addiction. Než Grohl k mikrofonu pozval Perryho Farrella, zavzpomínal na rok 1991, kdy byl s Nirvanou na své první Lollapalooze v Los Angeles.
 
V protikladu k živelnému vystoupení Foo Fighters byly ambientnější koncerty London Grammar před Foos a The XX po nich.  Oba britské projekty k Německu projevily velké sympatie. Dominik Dot Major z London Grammar tím, že mezi písněmi několikrát promlouval k publiku lámanou němčinou, a Oliver Sim z the XX se zase přiznal ke speciálnímu vztahu k našemu západnímu sousedovi a z toho pramenící obrovské nervozity.
Dalším velkým jménem letošního ročníku berlínské Lollapaloozy byli folkoví Mumford & Sons, kteří tři skladby odehráli se senegalským zpěvákem a kytaristou Baabou Maalem. Cenami ověnčení Britové odehráli vyrovnaný počet skladeb ze všech svých tří desek. To převážně své aktuální desce Love & Hate se věnoval (další Brit) Michael Kiwanuka. Stejně jako na Colours v Ostravě otevřel svůj koncert skladbou Cold Little Heart, kterou hodně lidí poznalo díky seriálu Sedmilhářky, a ukončil titulní Love & Hate. Mezi tím se ale svou hudbou dotkl duší několika tisíc posluchačů.
Na Lollapalooze lze cítit, že se stále hledá, přesto i se slabším programem dokáže do dvou dnů vecpat tolik zajímavých jmen, co většina tuzemských festivalů nabídnout nedokáže.
 
Lollapalooza
Hoppegarten, Berlin,
9. - 10. září 2017


jádu
view counter