Share |

Lesní škůdci a jiná hudební havěť

Zlámané vinyly a prožrané hudební nástroje: i to bylo k slyšení ve Švandově divadle
Xylobiont osobně_z obalu stejnomené desky Johna Eckhardta

Xylobiont je organismus žijící ve dřevě. Xylobiont je také název hudební performance kontrabasisty švédsko – německého původu Johna Eckhardta, kterou mělo pražské publikum příležitost shlédnout v úterý 18.1. ve Švandově divadle, v rámci série koncertů Krása dneška, kterou pořádá Pražská komorní filharmonie.

John Eckhardt je otřelý hráč, který studoval v Německu, v USA, účinkoval s renomovanými ansámbly soudobé hudby. Interpretuje či nahrává kompozice  skladatelů 20. stol. Alvina Luciera, Giacinta Scelsiho či Iannise Xenakise.

SÓLO I GRAMOFONY

Samotný koncert byl rozdělen do dvou částí. V první půli vystoupil Eckhardt sólo.   Ve druhé půli se k němu přidalo duo pražských turntablistů Birds Build Nests Underground.

Od prvních okamžiků Eckhardtova setu bylo jasné, že z kontrabasu se nebudou linout jasně konturované a srozumitelné melodie, ale že spíš půjde o jakési mikroskopické pátrání po zvukových možnostech (jednotlivých částí) největšího ze smyčcových nástrojů. Sónická putování tohoto typu kladou na posluchače jisté nároky - myslím, že je dobré mít určité kvantum podobné muziky proposloucháno. Anebo prostě být podobným experimentům otevřený (a nebát se dobrodružství).

NAHÉ NÁSTROJE JSOU KŘEHKÉ

Potěšilo mě, že veškerých zvuků bylo dosahováno pouze akustickým způsobem. Elektronika určitě při podobných akcích mnohé hráčům usnadní. „Nahatý“ nástroj je přece mnohem víc zranitelnější, křehčí. Některé techniky pro mě byly nové (sám jsem aktivní kontrabasista), s některými jsem se již během své mnohaleté praxe setkal, o některých jsem tak nějak tušil, že existují. Eckhardt soustředěné publikum prováděl zákoutími své ambientní stavby cca 40 minut.

Po přestávce se zjevili již zmiňovaní BBNU s (tentokrát nazvučeným) Eckhardtem, podporováni projekcí. Tato část koncertu se mi zdála poněkud temnější, méně připravená, ve finále jsem postrádal pointu. Zmínění „DJové“ přistupují ke gramofonům podobně jako kdysi Knížák – desky různě pořežou, nechají je ošoupat (ne)milosrdným časem, aby je následně slepili a „nalezli“. Vzniká koláž, útržky zvuků se kříží se známými gramolupanci, nejde tu o taneční beat.

 Krásu dneška jsem navštívil již podruhé, doporučuji náročnějším posluchačům. Letos jsou ještě v tomto programu připraveny 3 koncerty (22.2., 15.3., 19.4., vše ve Švandově divadle). Více na www.pkf.cz

jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.