view counter
Share |

Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Public Image Limited - This is PiL

PUBLIC IMAGE LIMITED

This Is PiL

Eh, tak tohle je hodně ‘taf’. Chčije nám ta opelichaná šestapadesátiletá krysa John Lydon na hlavu, nebo se snaží fakt reinventovat sám sebe i sound, kterej bezpochyby ovlivnil celou post punkovou plejádu? Jeden z nejvtipnějších momentů celý všivý hudební historie přišel s reunionem Sex Pistols. Všichni věděli, že to bude průser. A byl. Jenže s sebou přinesl i fenomén odkrývání skutečnejch pohnutek všech podobnejch kříšení polosežranejch, tlejících, odporně páchnoucích torz. Do tý doby všichni titáni svorně tvrdili, že se dávaj dohromady, protože jim chybí pódium, maj pocit, že hudba se řítí do řiti a je třeba ji spasit návratem na výsluní, a tunu jinejch, víc či míň trapnejch blábolů. John Lydon přišel a řekl, že Sex Pistols jsou mrdka a jedinej důvod k ostentativnímu klopýtání po pódiu jsou prachy a jenom prachy. To je fér, ne? Od tý doby je sem tam kůl říkat to samý, ale už je to víc marketingovej tah postavenej na negativní reklamě než to pankáčský anarchistický chcaní na hlavu, proti všemu, proti všem a za každou cenu. Ve světle toho je návrat P.I.L. docela překvapení v tom dobrým slova smyslu. Trojice jejich ranejch desek First Issue, Metal Box a The Flowers of Romance je něco jako svatá trojice rouhačskýho post punku, přičemž Metal Box je Bůh. Tahle deska, uvězněná v plechový krabici s kultovním logem P.I.L. na víku, způsobila téměř revoluci, a dodnes je její hieroglyf nerozklíčovanej. Magie bílýho pseudo-dubu, deklamovanýho spratkovskýho nezpěvu Johnyho Lydona, neuchopitelnejch heslovitejch textů, kakofonie, repetitivního bordelu a podivností, co vás chytěj pod krkem a za uši vtáhnou do nepochopitelně pokroucenýho světa, je dodnes nepřekonaná a nenapodobitelná. A pak ta kovová krabička! Měl jsem ji stěhováním už lehce orezlou, ale její černočernej content jsem opatroval jako vzácnou a nebezpečnou relikvii k vykonávání toho nejujetějšího woodoo. Ve stínu Metal Boxu je This Is PiL jen skoro neškodnej dejchavičnej parchant, co sice nápřah na to chycení pod krkem furt má, ale sevření už není zdaleka tak pevný a rezolutní. I tak je to ale dost dobrá deska s pár otravnejma místama, stojící nějak záhadně pevně na pilíři, kterým je téměř desetiminutová závěrečná mantra Out Of The Woods, zapuštěná hluboko v historii NY špinavýho funku à la ESG a neomylně odkazující právě k Metal Boxu. I kdyby to byl jenom tenhle překvapivej a příjemnej moment, bude to asi stačit. Alespoň někomu jako já, kdo na podobnejch věcech skoro vyrostl. Naštěstí těch míst je na celý desce víc, ať už je to úvodní plivanec do ksichtu s typickým teatrálním úšklebkem This Is PiL, předrzlá Human nebo One Drop s takřka statementovým sloganem “You cannot change us”. Nihilismus, dekadence, rubbish výsměch a revolučně-inovativní postupy, posouvající post punk někam, kde by ho nikdo nečekal? Jasně, v roce 2012 je to holá utopie, ale jako relativně aktuální a poměrně důstojná připomínka něčeho, co kdysi tak dobře fungovalo, je tahle deska vlastně super důvodem nejenom ji doposlouchat, ale vrátit se k P.I.L. starejm věcem i k nahrávkám všech, kdo jejich odkaz vkusně posouvali dál napříč dobou až dodnes. I tohle se počítá. 


jádu
view counter