Share |

Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Miike Snow - Happy To You

MIIKE SNOW
HAPPY TO YOU

Mám rád Pastu (Onera). Baví mě, co dělá, jak to dělá, mám rád i jeho trochu dogmatickej smysl pro humor. Kdyby ještě měl kníra, byla by ta německá preciznost téměř dokonalá. A baví mě, jak vždycky po nominacích na tipy Redwaye (kde je taktéž art direktorem) v sekci pop vzkazuje, ať jdeme s těma "skandinávskejma umělcema" do někam, že k tomu nejde najít ani obal.
Má recht. Ale až mu na vernisáži zase bude hrát nějakej akademickej DJ, pojme to trochu víc skandinávsky a náhodou pustí Miike Snow (nejlíp v nějakým remixu), bude si překvapenej Pasta možná chrochtat, jak mu to k těm plátýnkům pěkně štymuje, hehe.
Ale beze srandy, mým roboticko-folkovým hrdinou Severu, kterýho jsem si poctivě seškrabal ze zamrzlýho zrcadla, byl dlouhou dobu Tiger Lou. Is My Head Still On? je dodnes masterpiece, kdykoliv to slyším, dojme mě ta kombinace křehkosti, chladu, patosu a mistrovskýho citu pro popovou dějovou linku. Jo, a Firefox AK je jeho ženuška. Úžasnej pár, bajdvej.
Začal jsem zeširoka, teď je třeba udělat dramatickej trychtýř a slejt všechno pěkně dohromady, aby to nebyla odstátá voda se šťávou ze včerejška, že jo. Paralela mezi severskými Tiger Lou a Miike Snow je celkem důvodná, ale na rozdíl od Lou mě Miike Snow moc nebavěj. Tedy přesněji, vůbec mě nebavil jejich debut. Nejsem ani úplně odvařenej z jejich remixérských a producentských skills a jejich hybrid čistýho popu a alternativní elektroniky se severskou odtažitostí mě taky nijak extra nerajcuje. Prostě nic pro mě. Když jsem viděl poprvé video k Paddling Out, zařekl jsem se, že mi Miike Snow nesměj do domu. A vida, už se tu rochní, jeleníma parohama rozhrnuli záclony a drze se rozpínají po celým bytě, smradi!
Asi by pro ně bylo víc než snadný udělat  kopírákovej klon svý jedničky, ale místo toho se producentský duo Bloodshy & Avant a kolaborant Marka Ronsona Andrew Wyatt rozhodli udělat desku jako opravdická kapela. Trochu krok zpátky, ale funguje jako deset kroků vpřed, mnohem víc než naoko vychytaný kroucení čudlíkama. Vzadu se furt něco děje, nějakej beat a budíkový legrácky, ale na ksichtě se tetelí křehounkej popík a vychytaná nakažlivá melancholie, která skoro v každým tracku funguje přesně tak, že máte chuť si s tím cirkusem zpívat, a ještě navíc to nutí vracet se zpátky.
Takže u mě překvapivě dobrý, žádná jízlivost se nekoná, a fakt ne kvůli tomu, že teď nemám moc času se s nima párat. Není to teda úplně "míň než tři" na první dobrou, jak vtipně říká můj inspirační zdroj symbolu pro srdce (<3), ale hodně v klidu deska s ambicí neprošustit ušima, aniž by zanechala dojem. A ten dojem je příjemnej, hebkej a přítulnej, což je pro rozjíždějící se jaro dost slušnej bonus. 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.