Share |

Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: The Locust - Molecular Genetics

THE LOCUST
MOLECULAR GENETICS FROM THE GOLD STANDARD LABS
 
Bzzzzzzz! Agrrrrr, bzum, prásk! Galaktická bouračka dvou nákladních kosmickejch korábů, z nichž jeden má na palubě geneticky modifikovaný červy, přerostlý hovada o velikosti selátek blahý paměti, akorát s nutriční hodnotou proteinovejch bomb. Živý, podotýkám. Ten druhej rozhašenej ship zase veze zmutovaný amfetaminový delikventy ze sektoru AZ7 na převýchovu. Biologickej materiál jak sviň. Tyhle dvě archaický herky hyper sci-fi věku se do sebe zakously jako titanový žraloci, posádka na mrdku a červi s amfetkama se začali pářit, to je jasný, že jo. Neopopulační katastrofa jako z partesu, ty pyčo! The Locust nejsou z týhle planety. Jenom předstíraj, že se tu narodili, kdovíjakým fixlem na sebe vzali lidskou podobu a mátli pozemšťany nejdřív hipsterskou image (načančaný buzna hipsteři dneška by se měli za svou vykroucenou manžestrákovou imidž stydět, jak je trapná!), načež trochu ubrali ze svý kamufláže a s pokorou přijali aspoň trochu relevantní maskování kopulujících lučních kobylek.

Dneska to bude zase krapet osobní, a nemůžete se mi divit. Už jsem psal Justinovi (Justin Pearson, člen The Locust), že se omlouvám za kvantovou ignoraci, a pod vlivem několikadenního poslechu Molecular Genetics From The Gold Standard Labs si jdu kurva nechat vykérovat jejich logo kobylky s jedním utrženým křídlem. Fakt to hodlám udělat, protože těch důvodů je hned několik, a jestli jste to nepochopili na první dobrou, moje procitnutí je tak masivní, že prostě asi potřebuje podobnej skin statement. Aby bylo úplně jasno - The Locust jsem vždycky vnímal jako fenomén, kterej zasáhnul a určitě i ovlivnil velkej segment společnosti, jenž tvoří podstatnou součást mýho social networku. Mý kámoši jsou jejich dobrý kámoši, my jsme kámoši (rozuměj známe se a máme to, čemu se říká mutual respect), několikrát jsme hráli na společnejch koncertech v Americe i Evropě, udržujeme kontakt, i když naše cesty se občas potkávaj, ale častějc rozcházej. Jejich sound jsem vlastně vždycky považoval spíš za organizovanej bordel, noiseovou anarchii, co nemá žádnej řád, jenom se dobře tváří a umí se setsakra dobře prodávat. Už proto, že koexistuje někde na okraji punk/hardcore scény s celkem vyhraněnejma názorama na elementární věci, jako je vegetariánství, straight edge, komerci, pravičácký zhovadilosti, fašismus, rasismus, homofobii, xenofobii, holkofobii a jiný fobie i nefobie, ale přitom je tak šik a rafinovanej, že vlastně přitahuje všechny, sympatizanty i odpůrce.
Molecular Genetics From The Gold Standard Labs je kompilací 44 shotů, který vyšly na GSL, pěkně remasterovaných a kompilovaných do týhle chemický kapsle. To je další vtipnej moment, protože GSL jsou a navždy budou domovem i pro Sunshine. Sonny Kay (šéf GSL) nás objevil na společným turné se svou kapelou The VSS a vydával naše desky docela dost dlouhou dobu na to, abysme se stali víc než jen sériovým číslem v indie katalogu jeho kurevsky dobře profilovanýho labelu. Gold Standard Laboratories byli vždycky taky loajální dock pro ujetý The Locust, a tak není divu, že tenhle release nese GSL inprint i v názvu. Všechno dává smysl, i když je to megašílený. A proč o tom píšu? Ze sentimentu? Ale no tak, snad si fakt nemyslíte, že jsem tak patetickej a ztratil jsem poslední zbytky ostří a sarkasmu! Molecular Genetics From The Gold Standard Labs je geniální reminder pro ty, kdo na to nějak záhadně zapomněli, a zároveň fragment doby pro ty, kdo se nebojí ničeho. The Locust jsou jako hodně ujetej tag od lunatickýho writera, kterej na vlastní oči viděl mimozemskou flotilu operující na matičce Zemi. To se na vás podepíše, to je jasný. Vážná muzika pro chorý mozky, divnodivný počítání a hlukový útoky okupantů neprobádanejch koutů lidskýho mozku. Nezkoušejte to dekódovat. Nepokoušejte se rozklíčovat poselství a kryptogramy. The Locust pod kůži, The Locust do kůže. That’s it.


jádu
view counter