Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Fidlar - Fidlar

Udělejte bordel. Udělejte pořádnej bordel! Zmaštěný hiphopový vejrostci v značkovejch hadrech pofiderní urban značky a zmalovaný šestnáctky zvedaj hajlující pazourek nad hlavu a máváj jako mamince z vlaku cestou na tábor,  když jim bylo osm. Tohle mě vždycky dostane, zlomím se smíchy a říkam si, že i ten náš malichernej svět, stranou od všech veledůležitejch starostí vlád, prezidentů a vychcanejch státníků, je tak trochu padlej z jahody naznak.
 
Není bordel jako bordel. A není punk jako punk. Teď nemám na mysli ty ideologie nihilsmu a odmítání všeho a všech, nebo v horším případě český lahváčový pankáče s čírama, NVÚ, nádražky a hnusný, smradlavý, špinavý holky v polokomatu. To, čemu se říká surf punk, je v českejch poměrech asi tak nesmyslnej terminus technicus, jako kdyby se někdo snažil tvrdit, že Jihoafrická republika má nejlepší kapely, co jedou v severským black metalu. Už jste někdy videli někoho surfovat na Letný? Já ne. Jasně, hipsterskej kodex velí adorovat Black Lips a jejich hybridní špinavej sound, ze kterýho si nejvíc dělaj legraci oni sami (no, dneska už asi ne, když řešej, jestli nevyhodit zvukaře, protože byl v Meet Factory mizernej zvuk). Ale Fidlar? Sorry, tohle je fakt trochu jinde. A není to jenom proto, že dva z těch poflakovačů s kytarama jsou čirou náhodou synové klávesáka legendárních T.S.O.L.
 
Dovolím si bejt zase trochu osobní. Když jsem poprvé slyšel Fidlar a jejich Cheap Beer, okamžitě mě dohonily útržky vzpomínek na LA. Na koncerty v týdnu, kdy člověk, vysušenej celodenním vedrem, jde večer po Melrose, z chodníku se ještě furt odpařuje odér asfaltu a zahrádky načančanejch restaurací praskaj ve švech. Asijský komanda víkendovejch shopoholiků, co přiletěli z Tokia na otočku, vláčej napěchovaný tašky značkovejch nesmyslů z dvou hlavních thrift shopů – Crossroads a Wasteland. A v malým krámě s deskama hned za Starbucks, kam se vejde na krev tak osmdesát kids, hraje nějaká legenda, nebo lokální potěr, a všem je to fuk, protože pogo je vždycky stejný a potěr kolikrát lepší než legendy. Můžete tam potkat lidi z kapel, na který chodíte, souseda, holku ze strip baru na Sunset, i kolegu z kanclu.
Fidlar jsou kapela mladejch smradů, ale s jejím soundem můžete klidně zestárnout a furt to nebude trapný. Nadčasová deska, esenciální a neskutečně sebevědomě frackovitá zároveň. Chlastám laciný pivo, a co?! Žádný třídní frustrace a politika (jak občerstvující v dnešní povolební hysterii, co?), jenom skate, surf, zevlování, chlast, holky, hlavně vyzkoušet všechny možný drogy, zvracet není ostuda... a rokenrol. Kdo z nás to nedělá? Kdo z nás to nedělal?! To není pojebanej sentiment, to je láska, životní cesta. Korporátní čubky ‘nine to five’ maj svoje skupinový bowlingy, prozac a skupinový terapie, my máme tohle. Ten, kdo jako ostříž jede trendy, by měl možná vytáhnout kazeťák, aby se dostal na tu pořádnou spodní lo-fi hranu, na jednu stranu kazety ať si nahraje The Death Set a na druhou vyhulený Wavves. Ten, kdo věří mně, ať kouká vytáhnout starý desky Gun Club, Germs, Black Flag, Descendents a vůbec celej SST back katalog, sjede se slanou vodou a udělá si hezký odpoledne a zábavnej večer. A hipsteři z Letný ať si koupěj místo dvacátý kytary (to je fór, haha), která je jim stejně na nic, radši letenku do LA. Stejně jako Odd Future don’t give a fuck o celý nafuněný hip hop scéně, tak Fidlar don’t give a fuck o všem ostatním. Protože: there’s nothing wrong with living like this, all my friends are pieces of shit... a navíc… it kinda sucks to be 22.  A ke všemu  je to furt námrd a co song, to hit! 
 
www.facebook.com/fidlarLA
fidlar.tumblr.com