Share |

Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: AlunaGeorge - Body Music & Phuture Doom - Nightfall

Baví mě polarity. Vyhrocenost, kontrasty, zdánlivý neslučitelnosti. Tohle léto jich nabízí v různejch kontextech hafo. Tedy spousty. Jakkoliv se to zdá přitažený. V dubnu lidi na Facebooku postovali fotky zasněžených podhůří s cynickejma komentářema, že celý léto letos bylo dva dni v náznacích a jiný víc či míň vtipný věci. Teď, když nás konečně hitlo to pravý léto, postujou lidi zase fotky běžkařů s interpelacema, jak je možný, že je najednou takový vedro a kdy to skončí. Klasickej uskuhranej čecháček. Nic a nikdy mu neni dobrý. Whatever.
 
Paradoxně nejčestnější je v tomhle společenským marasmu bulvár. Tak je to na férovku a fascinuje mě naivita hráčů, co píčujou na etickou obranu, ale přitom v tom aktivně jedou jakože na tajňačku. Jsme nemocný. Všichni. Je to společenskej důsledek vlivu médií a naše neukojená touha po cizím neštěsti v přimým přenosu. Je to sick, ale tohle je náš motor. Všichni bez vyjímky jsme otagovaný a je uplně fuk, co k těm dehonestujícím tagům napíšeme. 
 
Takže tu máme proti sobě černou a bílou (ne Bílou, proboha!), jejichž spektrální spojení má ve výsledku stejně převážně kladnou hodnotu. Jakkoliv to možná nedává smysl, myslím, že modří vědí. Obvzláště pozitivní věci budí u vnímavějších racionální podezření a ty bubu věci zase rozesmívají. Sečteno podtrženo, najít rovnováhu mezi oběma světy znamená najít rovnováhu i sám v sobě. To platí samosebou i o muzice, protože i když ji hodně lidí podceňuje, je spolutvůrcem našich nálad a celkovýho rozpoložení.
 
Proto dnešní ‘bílej’ typ jsou AlunaGeorge/Body Music. Teda v duchu zmiňovaný barevný alegorie to není tak uplně jednoznačný, ale pozitivní rezonance asi převládají. Těšil jsem se na tohle album, protože za a) miluju jejich featuring v tracku White Noise na pro mě geniální desce Disclosure (Settle) a za b) jejich track Attracting Flies v Baauerově remixu je pro mě letos jeden z top songů, originál povýšenej o deset levelů s vědomím, že to nejsou jenom výjimečný remixérský skills, ale že původní verze je sama o sobě tak inspirativní ve svojí jednoduchosti, že je vlastně velkej kumšt jí vzdát hold něčím, co originál ještě víc upliftuje.
 
Celá deska je letní, delikátní a neobyčejná ve svojí zdánlivý triviálnosti na první poslech lehce robotickýho R’n’B. Jenže bacha… tohle by bylo nespravedlivě povrchní. Kromě nepřeslechnutelný rezonance zmíněnýho je tu zjevnej clash mezi tou andělskou, až gospelovou prezentací a skoro spratkovským sex-appealem nabušenýho pnutí, který se dožaduje pozornosti s každým dalším trackem. Totální závislost vyvolávající deska, bez zjevnejch opodstatnění a definic. Mrzelo mě, že jsem propásnul letošní televizní reprízu Šeptej, protože ten film, kontexty a muziku považuju za částečně generační výpověď, ale Body Music mi to alespoň v audio rovině vynahradila, byť je to uplně jiná story. Po Disclosure a jejich Settle jeden z vrcholů letošní sklizně, kterej budeme ješté dlouho opěvovat.
 
Černou dneska pomyslně reprezentuje poměrně nenápadný EP na Skrillexově labelu OWSLA. Pavučinou mystifikací opředená parta s poměrně děsuplným názvem Phuture Doom. Dneska, resp. včera vyšlo jejich netrpělivě očekávaný EP s názvem Nightfall. Zosobňuje na ploše pouhejch čtyř tracků všechno, co mě na muzice baví.
Tajuplnost, markýrovanou mystiku, agresivitu, symboly, vychytanou grafiku, nekompromisní sound. Reverzní vokály zněj jako nějaký zaříkávání nasranejch islámskejch radikálů (vzpoměl jsem si na název hardcoreový kapely Jihad, haha), ale přitom se šušká, že Phuture Doom je někdo z francouzskejch Birdy Nam Nam. La Grande Messe Noire, konec celýho EP, je jako outro soundracku The Da Vinci Code, kdyby ten film natočil někdo jinej a za něco by stál. Hodně sugestivní a povedený. Zbytek? Dokážete si představit komický figurky Cradle Of Filth v digitalizovaný verzi? Samý nuly a jedničky, black/goth metalový ikony, přeprogramovaný do kostičkovanejch postav zlosynů a pitoreskních zombies. Fun, fun, fun. Tak co, je černá černá a bílá bílá? Ne. Léto, jak má bejt!


jádu
view counter