Jak se testuje kosmetika? Ptali jsme se a zjistili to

Sešli jsme se s doktorkou Dagmar Jírovou, šéfkou Národního referenčního centra pro kosmetiku, které je součástí Státního zdravotního ústavu a zeptali jsme se, jak se vlastně dnes testuje kosmetika a kosmetické suroviny. A dostalo se i na vaše otázky z Facebooku a e-mailů, i když na mnoho z nich už bude odpovězeno během našeho rozhovoru.

Paní doktorko, jak je to tedy s testováním kosmetických přípravků? Testuje se kosmetika na zvířatech?

Hotové kosmetické prostředky se v ČR na zvířatech netestují více jak 40 let. V jiných evropských zemích se na zvířatech již desítky let také netestuje, přestože závaznou legislativou je v EU zákaz testů na zvířatech uložen až od roku 2003. Kromě toho i z vědeckého hlediska výsledek testů na zvířeti má velmi omezenou vypovídací hodnotu pro člověka. Navíc, pokud známe toxikologické údaje o jednotlivých ingrediencích, které jsou ve výrobku obsaženy, tak dovedeme spolehlivě předpokládat, jestli konečný výrobek bude nebo nebude mít nějaké negativní vlastnosti. Pokud z toxikologických údajů lze vyvodit, že jednotlivé suroviny jsou bezproblémové, můžeme výrobek rovnou testovat expozicí u člověka. Testy na zvířatech u výrobků, které jsou určeny pro člověka, nemají praktický význam.

Dobře tedy, kosmetické výrobky testovány nejsou a jak je to u surovin pro kosmetickou výrobu?

Suroviny pro kosmetické výrobky mají status chemických látek a jako takové se nepoužívají pouze do kosmetických výrobků. Většina z nich se používá i jako součást chemických přípravků jako jsou například prášky na praní, bytová chemie, čisticí prostředky, ale najdeme je i v léčivech, čili u těchto jednotlivých ingrediencí je potřeba znát jejích tzv. toxikologický profil.

Jak se dnes vlastně kosmetické suroviny testují, když ne na zvířatech?

V současné době se pro zkoušení místní snášenlivosti u finálního výrobku, ale i u chemických látek pro kůži a pro oko, využívají takzvané alternativní metody in vitro tzn. ve zkumavce. Alternativní se nazývají proto, že představují alternativu k pokusům na zvířatech. Jsou to metody, které mají stejnou vypovídací hodnotu jako kdysi pokusy na zvířatech a navíc vesměs využívají buněčné linie odvozené od buněk lidského původu. Jsou plně úředně validovány, což znamená, že je ověřena jejich vypovídací schopnost a jsou součástí právního řádu v Evropské unii. Využívají se např. takzvané trojrozměrné modely rekonstruované lidské epidermis, tedy pokožky anebo kůže v plné tloušťce.Snášenlivost pro lidskou kůži se na nich dá zkoušet pro různé výrobky, nejen pro kosmetiku, ale i textilní výrobky, hračky, výrobky určené pro děti a podobně. Velkou výhodou je to, že modely obsahují buňky lidského původu, tedy dá se říci, že vlastně testujeme na lidech. Tento test je významný především pro situace, když testujeme látky, o kterých vůbec nic nevíme a mohou mít leptavé vlastnosti. Nemusíme tedy testovat na zvířeti nebo na člověku a riskovat nevratné poškození zdraví , ale nejprve si můžeme ověřit snášenlivost pro kůži na tomto trojrozměrném modelu kůže. Pokud test dopadne dobře, tak můžeme látku aplikovat přímo na člověka.

Kde se dá sehnat trojrozměrná kůže?

Tyto modely jsou komerčně dostupné a vyrábí je řada firem. Nejznámější a plně validované jsou dva modely. První vyrábějící firma je byla ze Spojených států, druhá z Francie. V současné době ale vyrábí a nabízí kožní modely také firma na Slovensku. Výhoda je, že model získaný ze Slovenska je levnější, protože se neplatí také za transport. Je tedy cenově výhodnější.

Je tedy vůbec možné vyrobit kosmetiku, o které by se dalo říct, že vůbec nebyla testována na zvířatech?

Takových výrobků z oblasti přírodní kosmetiky je hodně. Existují výrobky, které využívají přírodní suroviny, např. rostlinné oleje, které jsou používány ke kosmetickým i jiným účelům desítky let. Není třeba zkoušet například toxikologické vlastnosti olivového nebo mandlového oleje, když se používá v potravinářství i kosmetice tisíce let. Je tedy možné vyrobit kosmetický výrobek, o kterém se dá říci, že jeho složky nebyly nikdy testovány na zvířatech. A pokud takový je, tak teprve potom smí hrdě hlásit na obale, že nebyl testován na zvířatech.  V rámci závazné legislativy EU pro kosmetické prostředky je povoleno uvádět na obalech, že výrobek nebyl testován na zvířatech pouze tehdy, když nejen výrobek, ale ani žádná z jeho složek NIKDY nebyla testována na zvířatech, a to ani nikdy v minulosti. A výrobce je povinen si ověřit údaje o určité surovině u dodavatele surovin, případně hledáním v literatuře atd.

A jak je to tedy s certifikáty, které zaručují, že výrobek nebyl testován na zvířatech?

Tyto certifikáty vesměs vydávají různé nevládní organizace podle svých vlastních pravidel. Většinou nemohou vydat ověřené potvrzení, že výrobek splňuje požadavky závazné legislativy pro tvrzení, že nebyl testován na zvířatech, neboť nemají k dispozici dostatek odborných dokladů. Certifikátu proto neříkají ,,prohlášení, že výrobek nebyl testován na zvířatech“, ale nazývají jej "Humane cosmetics standard", který vyjadřuje spíše postoj výrobní firmy ke zkouškám na zvířatech. De facto tímto podněcují firmy, aby se přihlásily ke  strategii, že budou používat jen ingredience, které nebyly testovány na zvířatech. Součástí strategie je i písemná smlouva o finanční podpoře na činnosti těchto organizací, kterým Humane cosmetics standard udělí.

Když tedy někdo má certifikát, že surovina nebyla testována na zvířatech, opravdu to tedy znamená, že NIKDY testována nebyla?

Společnosti, které tyto certifikace vydávají, mají různá kritéria pro jeho udělení. Certifikáty nemají nic společného se závaznou legislativou pro kosmetické výrobky. Jde plně o oblast dobrovolné certifikace. Pokud chce mít firma certifikát od takové organizace, tak musí naplnit zcela privátní kritéria, která mohou být jakákoliv. Povinností bývá zaplatit za certifikaci určité poplatky a naplnit zcela privátní požadavky nebo podat prohlášení , že výrobek nebyl testován na zvířatech - ALE POZOR, ne nikdy, ale většinou až od určitého roku. Zákazník je většinou laik a není informován, že v EU se vůbec nesmí již od roku 2003 kosmetika testovat na zvířatech. Laik nerozliší podmínky, že výrobek ani jeho suroviny nesměly být NIKDY testovány nebo nesměly být testovány až po určitém roce.

Když si firma umístí na obal nápis netestováno na zvířatech, kdo kontroluje, zda-li je to pravda?

Kontroluje to orgán dozoru pro kosmetické prostředky, což je u nás hygienická služba. Ta když uvidí na výrobku toto tvrzení, tak v rámci svého dozorů nad bezpečností a deklaracemi dojde do firmy, nechá si předložit dokumentaci o původu výrobku, kde se vysvětluje původ surovin a jak se údaje dohledávaly. Ale upozorňuji, že pokud má firma certifikaci od nevládních organizací, tak to opravdu neznamená, že tyto podmínky splňuje.

Kolik firem v Čechách toto označení používá?

Pokud jsem správně informována, tak u nás nikdo, protože většina českých firem používá konzervační látky a to jsou látky, které mají určité toxikologické vlastnosti, např. potenciál akutní toxicity, toxicity po opakované dávce, senzibilizace, které dosud nelze ověřovat alternativními metodami bez pokusů na zvířatech. V řadě případů , protože tyto látky se používají i v jiných výrobcích, např. v čistících prostředcích pro domácnost, v léčivech nebo zdravotnických prostředcích po řadu let, se zkoušky na zvířatech provedly třeba před mnoha desítkami let . Ale přestože určitá látka byla tehdy přes X lety testována pro jiný účel, např. pro léčiva, tak podle platné závazné legislativy EU uvedená kosmetická firma nemůže na obal napsat ,,netestováno na zvířatech“.

Proč tedy existují společnosti vydávající certifikace, když prohlášení, že firma netestuje na zvířatech je v legislativě?

Domnívám se, že většina těchto společností vznikla ještě v době, kdy tento problém ještě zákon neřešil.

Otázky čtenářů:

Netestovaná kosmetika je jen pod znakem králíčka?
Některé společnosti o sobě tvrdí, že jejich kosmetika testovaná není, ale certifikát si dovolit nemůžou. Např. jsem psala do Ryor, zda je jejich kosmetika testovaná, odepsali velmi dlouhý mail, čehož si vážím, kde tvrdili, že kosmetika testovaná není, ale přiznali, že látky k výrobě kupují od laboratoří, které látky testují – což znamená, že testování vlastně přímo podporují. Je to nutné? Nemůžou si vybrat z dostupných látek, již v minulosti testovaných? Jaký je důvod, jedná se o cenu… Popravdě jsem nepochopila, proč nějaká firma může nakupovat netestované látky a proč jiná tvrdí, že se bez toho neobejdou a že ,,je to normální“… Normální to asi nebude, když jsou po celém světě firmy, které se tomuto vyhýbají.. díky za odpověď.

Firma Ryor určitě nekupuje látky od laboratoří, které by testovaly na zvířatech, ale od dodavatelů, kteří si kdysi dávno, před mnoha lety, museli nechat tyto látky otestovat.  V té době ještě ani neexistovaly žádné alternativní metody zkoušení. Zkoušelo se proto, aby se vůbec mohly prodávat. Ale to obecně platí pro všechny výrobce kosmetiky, ne jen pro Ryor. A naopak firma Ryor alespoň přiznala, že tyto látky mohly být kdysi testovány, ale řada firem tvrdí, že používají látky, které testovány na zvířatech nebyly, tak je otázka, zda-li hovoří pravdu, protože v minulosti VŠECHNY LÁTKY, až na ty potravinářské přírodní oleje jako olivový, slunečnicový, byly testovány na zvířatech. A je dost možné, že i tyto oleje byly někdy testovány např. kvůli bezpečnosti práce při výrobě, tedy např. co se stane, když si látku vstříknu do oka.
Symbol králíčka je vlastnictvím nevládní organizace FRAME ve Velké Británii. Je to logo společnosti FRAME, které by neměl používat nikdo jiný než tato společnost. Pokud ho někdo používá, tak ho používá protiprávně, svévolně.

Jakými kritérii musí projít firma, která si chce dát králíčka na své výrobky? A je potom opakovaně kontrolována, jestli s testováním nezačala?

Pokud chce používat symbol králíčka, musí požádat vlastníka značky (FRAME, GB), zda-li ho může použít. Ale jak jsem již řekla, není to v rámci legislativy. Pokud si chce ale opravdu na výrobek napsat netestováno na zvířatech, musí splnit kritéria zákona ČR č.258/2000Sb., o ochraně veřejného zdraví, který harmonizuje Směrnici 76/768/EHS o kosmetice, kde je tomuto tématu věnován odstavec.

Lze certifikát BDIH považovat za záruku produktu netestovaného na zvířatech a zároveň neobsahující složky dříve na zvířatech testované?

Ne, to je úplně něco jiného. BDIH je certifikát zabývající se přírodní kosmetikou a přírodní kosmetika vůbec neznamená, že by složky produktu nebyly testovány na zvířatech. BDIH má ve svých podmínkách, že finální produkt nesmí být testován na zvířatech, ale to už v Evropě nesmí být žádný od roku 2003, ať už certifikát má nebo ne.

Jak finančně náročné je pořízení certifikátu HCS? (některé menší kosmetické značky tvrdí, že jejich produkty na zvířatech testovány nejsou, ale nemohou to garantovat prostřednictvím tohoto certifikátu, poněvadž je to finančně nákladné)

S cenou to nemá vůbec nic společného, protože společnost, která uděluje tento certifikát, nemá vůbec přístup k dokumentaci firem, které stejně nesmí testovat na zvířatech a je to o úplně jiných kritériích. Tím, že si certifikát pořídíte, se hlásíte do společnosti firem, která nepodporují testování na zvířatech. U HSC certifikátu se platí asi 3-5 tisíc Kč za audit , takže finančně náročné to není. Ovšem náročné je to na práci a čas člověka, shánění dokumentace, ověřování.

Existuje nějaká výhradně česká kosmetická značka, která splňuje HCS kritéria?

Určitě ano, k nalezení to bude na jejich webových stránkách, nicméně to neznamená, že by společnost, která tento certifikát má, nepoužívala suroviny testované na zvířatech. Pouze splňuje kritérium, že suroviny nebyly testovány na zvířatech od roku XY.

Testují se každé přísady výrobku jednotlivě nebo jen výrobek celkově? Testuje se každá vyrobená šarže daného produktu nebo stačí daný produkt otestovat jen jednou a pak již ne?

Suroviny musí testovat výrobce suroviny a ne kosmetická firma. Kosmetická firma si ověřuje bezpečnost výrobku pro člověka, a to se provádí testy u lidí. Každý výrobek se testuje pouze jednou před uvedením na trh, ovšem nesmí se pak už měnit suroviny ani receptura. Od každé šarže se ale uchovává vzorek produktu v případě, kdyby se objevil nějaký problém a výrobek se musel otestovat znovu.

Kdyby byla šance, aby paní doktorka popsala, co vše předchází tomu, než se výrobek dostane na pulty prodejen, bylo by to určitě také super.

Ve zkratce je to složité. Musí se ověřit vlastnosti jednotlivých ingrediencí podle dokumentace k jednotlivým surovinám a potom ověřit vlastnosti finálního výrobku. Kromě posouzení dokumentace se provádějí ověřovací zkoušky ve smyslu testů kožní tolerance nebo i oční tolerance. Tento proces se nazývá zhodnocení bezpečnosti a může jej provádět jen osoba s předepsanou kvalifikací a se zkušenostmi z oblasti toxikologie. Zpracuje protokol o zhodnocení bezpečnosti, který si firma uloží ve své dokumentaci a potom provede oznámení pouze Ministerstvu zdravotnictví, že výrobek uvádí na trh. Jakmile dojde k tomuto oznámení, tak orgán dozoru, což je hygienická služba, přijde na inspekci. Každá firma podléhá dozoru a většinou jednou za rok je navštívena.

Kde se o této problematice můžeme dozvědět víc?

Pravidelně přednáším pro organizaci Společnost pro zvířata, kde probíhají semináře a měla jsem tam opakovaně přednášku na téma testování kosmetických výrobků bez zkoušek na zvířatech, tak jak se to u nás ve Státním zdravotním ústavu v Národní referenční laboratoři pro kosmetiku provádí. Často tam přicházejí i pracovníci z Ústřední komise na ochranu zvířat, kam spadají i zvířata laboratorní, kde mají rovněž přednášky a seminář na toto téma. V zákoně na ochranu zvířat, zákon 246/1997 je explicitně stanoveno, že zkoušení kosmetických ingrediencí a finálních výrobků je v kosmetice zakázáno. Čili znovu zdůrazňuji, že v České republice , stejně jako v jiných státech EU se kosmetické ingredience ani výrobky od roku 2003 na zvířatech nezkouší.