view counter
Share |

Genetický kód vědomí se zjeví v originální performanci

Prague Music Performance / LiveArt present
Genetic Code of Consciousness in Empty Space 

 
 
Genetický kód vědomí v prázdném prostoru je dalším projektem z cyklu Prague Music Performance / LiveArt. Tentokrát se v něm spojili sochař Aleš Hnízdil, choreografka a tanečnice Hana Polanská Turečková a klavírista Jan Bartoš. 18. října v 19.00 na Novoměstské radnici.

Naše schopnost identifikace s prostorem tady na zemi i s prostorem ve vesmíru je dána naší schopností zjitřeného vědomí a se schopností soucítění bez limitu času. Tak vzniká rozšířené vědomí, které nás bytostně obohacuje. Genetický kód vědomí v prostoru existuje nezávisle na naší fyzické přítomnosti jedinců i celého lidstva. Je přítomen v prostoru nezávisle na existenci naší země nebo naší sluneční soustavy. Je součástí procesů vzniku a zániku všech kosmických planet, těles i součástí zrození nového života kdekoli v prostoru. Neustálý proces proměny vědomí nás přenáší z minulosti do budoucnosti bez limitů vlastní přítomné existence. I bez vymezení konkrétním prostorem a ohraničení vnímání lineárnosti času. Jsme součástí nikdy nezačínajícího a nikdy nekončícího cyklického procesu přítomnosti trvání genetického kódu hmoty, prázdna a vědomí v prostoru.

Tvorba Aleše Hnízdila je založena na meditativním vnímání prostoru. Tento aspekt se prolíná celou jeho tvorbou. Lze ho vnímat již v 80. letech, kdy prostorové linie nesly z části znaky lidských postav ve vyprázdněných siluetách, konfrontovaných s hmotou a prostorem. Hledání vnitřních poloh, vnímání existence člověka v rovinách pocitů a myšlenkových proudů vedlo Hnízdila k používání stále jednodušších forem. Linie v prostoru se mu stala záznamem lidské energie, pamětí existence lidí, kteří již nežijí, jejichž energie se v nehmotné formě přenáší z člověka na člověka a ve své podstatě se nikdy neztrácí. Cyklická energie, stejně jako naše vědomí je paralelou cykličnosti času. Je neuchopitelná a trvá v paralelních křivkách prostorových linií, prostupujících hmotu, vše živé, neživé i prázdno v prostoru. Je součástí našeho vědomí, komunikujícího napříč prostorem i časem. Všichni sdílíme tuto cyklickou energii a jsme její, vědomím zjitřenou, mikrosoučástí. V roce 1979 absolvoval v sochařském ateliéru AVU v Praze. V současnosti vedle svoji výtvarné práce pusobí také jako docent na Katedře zahradní a krajinné architektury na ČZU. Více nawww.aleshnizdil.cz

Hana Polanská Turečková působila v Národním divadle Brno, následně se stala sólistkou v Národním divadle v Praze. Od roku 2010 působí jako nezávislý tanečník, performer, choreograf a pedagog. Své projekty zaměřuje na spolupráci s renomovanými českými i zahraničními vizuálními umělci. Autorská choreografická díla vytvořila převážně pro soubor PKB, jehož uměleckou vedoucí byla v sezóně 2013/14. Za interpretační i choreografickou činnost získala řadu ocenění a její tvorba je uváděna na jevištích doma i v zahraničí, na festivalech současného tance a také v kontextu mezinárodní umělecké scény. Interakce umění a tance zkoumá i v teoretické rovině. Hana vystudovala taneční konzervatoř v Praze, dějiny umění na Katolické teologické fakultě v Praze a choreografii na HAMU v Praze.

Jan Bartoš patří k nejvýraznějším představitelům mladé generace klavíristů. Letos Supraphon vydal jeho nahrávku Mozartových Klavírních koncertů s Jiřím Bělohlávkem, Českou filharmonií a Doležalovým kvartetem. Jeho debutová deska pro vydavatelství New Port Line z roku 2016 získala uznání domácí i zahraniční kritiky. Je vítězem mnoha zahraničních soutěží, mj. tří soutěží v New Yorku – Mieczyslaw Munz Competition, Zaslavsky-Koch Competition a Peter S. Reed Award, dále Rotary Musikförderpreis v německém Norimberku a Concertino Praga v České republice. Dále je držitelem prestižních ocenění a stipendií Ministerstva kultury ČR, Rucorva Trust Award v Holandsku a Schimmel Prize v Německu. Koncertoval v mnoha evropských zemích, stejně jako v Asii a USA. Jan Bartoš je absolventem HAMU a Manhattan School of Music v New Yorku. V České republice studoval pod vedením Ivana Moravce, Martina Ballýho a Miroslava Langera, v zahraničí ve třídách Zenona Fishbeina a Jamese Tocca. Absolvoval také soukromá studia u Alfreda Brendela a Leona Fleishera.
www.pmpif.org


jádu
view counter