view counter
Share |

Garcy: „Věřit v to, co si o sobě myslí člověk sám“

Garcy
archiv Garcy

Garcy je grafik a výtvarník, momentálně studující na umprumce grafický design a vizuální komunikaci. Ve své tvorbě se snaží odvolávat k základním principům a tvarosloví přírody, tlačí na sociální kontakt s divákem a skrze vlastní myšlenky jej ovlivňuje, což vede i k jeho celkové snaze prozkoumat šíře grafického designu a změnit zažité konvence jeho chápání. Na jednu stranu fanoušek technologií, na druhou však preferující ruční a analogovou tvorbu. S grafikou začal před dlouhými roky při retuši fotky psa. V září 2010 vyhrál stříbrnou American Design Award za svůj tehdy nekonvenční web.

Dokončil jsi velký projekt, na kterém jsi pracoval rok a půl. Co bys nám o něm řekl?

Na začátek asi to, že to bylo hodně času a hlavně hodně vývoje. Před rokem a půl jsem rozhodně nevěděl, co se z původní myšlenky vyvine, počítal jsem, že půjde o projekt na dva až tři měsíce. Na začátku stála myšlenka výstavy a doprovodného katalogu, který se vlastně stal tím hlavním hybatelem ke konečnému výsledku. 7.zmen.se je projekt, který spojuje knihu, web a výstavu. Ne však jako doprovodné věci, ale jako koncept tvořící jeden celek, kdy nemůže jedno médium existovat bez druhého. Dle původní myšlenky stojí na sedmi obrazech, kdy každý metaforicky formou stylizace počasí popisuje sedm různých fází, se kterými se můžeme setkat v procesu tvorby prakticky čehokoliv. V každém jsou pak skrytá slova, která si divák může různě skládat za sebe a vytvářet tak věty a různé způsoby interpretace. Svůj příběh může začít např. u knihy, která má nakonec kolem 150 stran a obsahuje stěžejní myšlenky a grafiku projektu. Nalézt se v ní dá jeden ze sedmi plakátů prostřednictvím hry se stránkami. V rozích stránek se často nalézají odkazy na mnoho zdrojů – hudbu, obrazovou i myšlenkovou inspiraci, písně, které se k dané stránce musí pustit apod. Druhá na řadě pak může být výstava, kde najdeme pět unikátních plakátů, které doplňují myšlenku knihy, zejména svým ručním provedením, kdy i po samotném tisku dochází k modifikaci média, stejně jako u vytištěné knihy projektu. Třetím prvkem je web, kde po zadání různých indicií z knihy a výstavy získáme přístup k finálnímu, sedmému obrazu. Je vlastně jedno, kde divák začne. Snažil jsem se do projektu dostat vše, co je pro mě důležité. Proto je možná až moc osobní, i kvůli vůli, která mě nutila věc dokončit, a to zejména kvůli sobě samému a pro sebe samého.

Zvolil sis komplexní multimediální formu propojující tři části - knihu, web a výstavu, kdy jedna část nemůže fungovat bez druhé. Proč tohle pojetí?

Věřím, že je dnes spousta lidí znuděná, uspěchaná, s nechutí se vzdělávat, jsou v takové latentní fázi. Chtěl jsem ukázat, co vše jde propojit dohromady – věc, kterou budeme mít stále při sobě doma, na knihovně (kniha), věc, která visí v určitém prostoru, není má a musím se za ní někam vypravit (výstava) a věc, která neexistuje v hmotné podobě a je jen spletí nul a jedniček (web). Jsou to nakonec tři rozdílné faktory, skrze které bych chtěl diváka bavit, inspirovat, či nechat reagovat i negativně. Hlavně, pokud reakci vzbudí.

Je v tom taky apel na potenciálního diváka/čtenáře, aby nebyl jenom pasivním příjemcem? Respektive myslíš, že je všeobecná tendence k tomuto„pasivnímu konzumování“ inklinovat?

Přesně tak, jak jsem řekl před chvílí - lidé jsou hodně pasivní, protože jim chybí nějaké vytržení. Současný vývoj podle mého k pasivnímu konzumování určitě vede – každý říká, že nemá čas, že nestíhá dělat svoje věci. Nenachází ale spíš vůli, aby ten čas měl - třeba pro obdivování nějakého díla.

Dneska je hodně oblíbená hláška „nemám čas“, ale věřím, že ten čas skutečně nemá tak 10% z těch, co tohle vysloví.

Projekt je na webu uveden pod názvem 7.zmen.se, zahrnuje sedm částí. Sedmička je číslo s rozmanitou a rozsáhlou symbolikou v mnoha kulturách. Co znamená pro tebe? Nebo byla volba čistě náhodná?

Abych pravdu řekl, mám pocit, že se na mě sedmička nějak „nalepila“. Už mnoho let se s ní setkávám v nečekaných situacích, sedmého mám i svátek. Začal jsem ji tak nějak uctívat a nechávat se jí ovlivňovat, a když jsem přemýšlel, kolik vymyslím fází do projektu, také jsem skončil u sedmičky – je to takový můj průvodce. Na čísla jsem asi hodně ujetej, na ruce jich mám vykérovaných opravdu hodně.

Dokázal bys shrnout „kdo je Garcy“ v sedmi bodech?

Tohle bude asi těžké… Pokusím se. Snaží se být minimalista a přemýšlet nad věcmi z jiného pohledu, miluje přírodu a její původní tvary, často bývá asi hodně uzavřený a nedostupný, zbožňuje tvorbu vlastníma rukama, je určitě taky velký egoista s chutí získat co nejvíce rozličných zkušeností... Je věčným pozorovatelem světa okolo. A teď už nevím, kolik je to bodů...

Sedm věcí, které považuješ pro sebe a svoji tvorbu za nejdůležitější?

Mít vlastní vnitřní svět, jen pro sebe / neustále vědět o cíli, za kterým jdu / učit se nové věci a myšlenky, které mě posouvají / přemýšlet nad konceptem věcí, které dělám / nekopírovat a snažit se o nový přístup, ač člověk často zjistí, že je až druhý / uspokojit se věcmi, které vytvořím / víra.

U „Části B“ své knihy jsi použil přirovnání k „modrému období“, takže odkaz na Picassa je nasnadě. Jeho tvorba v tomto období byla dost ponurá, ovlivněná jakousi těžší životní zkušeností. Ty sám na webu otevřeně přiznáváš, že tato část je silně ovlivněna životními událostmi v době vzniku knihy. Bylo by příliš troufalé zeptat se tě, co tě tak silně ovlivnilo?

O tomhle jsem s nikým moc nemluvil, bylo to období podzimu minulého roku. Asi ve třetině tvorby, kdy se mi zásadně otočil názor na některé věci a zjistil jsem víc než kdy předtím, že nálada skutečně hrozně moc ovlivňuje, co člověk vytvoří. Nejen jak mluví a vystupuje. Taková ta prázdnota ze ztráty se dala poměrně snadno plnit tím, že se člověk něčím zaměstnal. Je to ale stejné, jako u spousty jiných věcí – ta zkušenost byla negativní, ale podle mě je to nejdůležitější věc, která formuje člověka. Všechno špatné je pro něco dobré, a i když to zní možná blbě, já jsem moc rád za ty špatné věci, které se mi někdy dějí, protože člověka naučí. Má pak už tu zkušenost.

Co pro tebe grafika představuje?

Grafika je pro mě způsob nějakého vyjádření. Dávno to není jen koníček kvůli penězům, i když mě samozřejmě živí. Za ty roky se pro mě grafika stala základním pilířem toho, co v životě dělám, díky čemu můžu dostat ven svoje myšlenky. Je to často taková studna a způsob, jak nezešílet z věcí, které se dějí v hlavě, jak je vylít ven a sám sebe tvorbou uspokojovat – i když se tahle věc často stává prokletím a když se věci nedaří, bývám nesnesitelný. Pevně věřím tomu, že grafika může být také formou umění, nejen určité služby.

Při našem setkání jsi zmiňoval, že konec tvůrčího procesu u tvých věcí není v počítači, ale ve tvých rukou, což se mi zdá u grafika celkem ojedinělé. Proč právě takový postup?

Možná bych úplně nesouhlasil, že je to ojedinělé. Vždyť jak jinak se dělala grafika, než přišly počítače? Mě samotného jen mrzí, že se na ty nádherné tradice nenavazuje. Například na tradici československého filmového plakátu. Dnes každý sedne ke „kompu“, naplácá tam nějaké vektory a hotovo. Zaprvé se podle mě připravuje o jiný rozměr práce, zadruhé se z něho stává dement, co má problém se rukou i podepsat, nedej bože zatlouct hřebík. Já samozřejmě také masivně tvořím na počítači. U svých věcí se ale snažím, aby byl jen jedním z prvků tvorby – můžu začít ručně. Věci dělané analogově jsou prostě nádherné a žádný efekt v počítači je nenahradí. Pak třeba skenuju, dělám úpravy té věci na monitoru, nechám vytisknout a pak třeba ještě dodělávám rukama už v reálném světě. Ruka hlavně nikdy neudělá dvě věci identické, tvoří unikáty a možná proto mě to tak baví.

V současné době je vnímání umění hodně rozmanité. Co je pro tebe uměním a co už jen samoúčelnou demonstrací?

To je hodně složitá otázka. Dnes je ta situace hrozně pokřivená a grafika je toho asi dobrým příkladem. Obor, který vždy býval uměním, je dnes označován za pouhou službu – na místo toho někdo udělá tečku do prostřed plátna a je označen za umělce. Já rozhodně o nějakou nálepku umělce nestojím, to ať soudí jiní. Moc rád u grafiky používám přirovnání, že když má malíř nějakou vnitřní vizi a z ní namaluje obraz, pak tvoří umění. Zato grafik z vnitřní vize a nálady vytvoří sám pro sebe plakát. Pak přece nekoná službu. Já osobně jsem hodně háklivý na otázku konceptu, něčeho, co stojí na pozadí díla. Pokud nemá žádný smysl a myšlenku, mám s tím problém. Stejně tak s určitými „trendy“ věcmi, kdy se většinou názoru radši zdržím, nebo použiju moji oblíbenou hlášku „pseuďáci“ (rozuměj čím víc barev na sobě, tím víc jsem „cool“ apod.). Je pak ale dilema vidět dvě identické tečky uprostřed plátna a vědět, že za jednou je složitý koncept a druhá je jen samoúčelnou tečkou – inklinuju pak k tomu, že za umění označím tu s konceptem, ač jsou obě identické, za což bych si asi dal někdy facku a někdy se pochválil. Umění je pak asi to, co někdo za umění označí.

Jak se stavíš ke své tvorbě? Máš třeba hranice, které bys nepřekročil?

Načal jsem to před chvílí a je to určitě ten koncept. Nedokážu tvořit bez předem dané myšlenky, či konceptu. Na druhou stranu jsem hlavně při tvorbě 7.zmen.se zjistil, že už nejsem nohama pevně na zemi. Koncept je pro mě hrozně důležitý, často se ale začal stávat naprosto samoúčelným, kdy jsem si víc vážil věcí, kdy je postup tvorby a konceptu rozepsán na deset A4 a o samotný výstup díla už prakticky nešlo. Tam si člověk musí říct STOP. Rád lítám někde v oblacích, ale musím mít pořád kontakt se zemí. Ta naivita je na místě - já jsem určitě i teď ve spoustě věcí hrozně naivní, ale rád se toho tím procesem zbavuju a vyvíjím.

Co je tvým vysněným cílem?

Cílů mám vždycky hodně. Bez cíle bych nějak nemohl fungovat. Nevědět, že za něčím jdu, to pak nemá nic smysl. A vysněný cíl - změnit svou tvorbou svět? Ne, rád bych i do budoucna dělal to, v čem jsem začal a určitě to chtěl rozvíjet někam dál. Nezůstat jen u grafiky, ale kombinovat ji s dalšími médii, třeba venkovní instalace, cokoliv. Je vlastně úžasný nějak utvářet dobu a chuť mít na ni vliv. Rád bych se do ní nějak zapsal, bez porušení svých zásad – může to jít, nebo taky nemusí.

Kdo/co tě inspiruje?

Asi jako každého na prvním místě svět všude okolo a zejména pak přírodní věci. Zejména ty tvary jsou prostě úžasné a hrozně inspirativní. Baví mě i móda. Dost často mě inspiruje nálada, do které se dostávám hlavně díky hudbě, bez které bych nemohl fungovat, a která má silný vliv na to, co dělám – u tvorby ujíždím hlavně na instrumentálních věcech - od postrocku, po chillout, klasiku, i dnb. Hrozně mě baví pozorovat kvalitní architekturu, tvary, materiály... Hodně mě inspiruje i filosofie, z tvůrců jsem si pak oblíbil Maleviče a Ludwiga Mies van der Rohe. Ze současných českých věcí mě baví Mjolk architekti, spousta názorů Adama Gebriana nebo David Černý.

Jaké máš plány do budoucna? Chystáš něco nového?

Chtěl bych vymyslet takový projekt, kdy by se grafika stala skutečně viditelnou a skutečně propojujícím prvkem několika médií. Dostat ji ven, do ulic, kombinovat ji s architekturou, hudbou... Na tom teď začínám dělat nejvíc – propojení hudby a obrazu, jako jednoho celku. Ne, že je hudba jen doprovodem, ale rovnocennou součástí.

Jaká kniha, film nebo hudební dílo tě v životě nejvíc ovlivnilo? Máš něco, k čemu se stále vracíš?

Když to vezmu popořadě, absolutní srdcová záležitost je pro mě kniha Ayn Rand – Zdroj (v originále The Fountainhead) – kniha napsaná ve 40. Letech - stejně ale platí i dnes a je podle mě základním kamenem mnoha tvůrců. To kdyby si přečetl každý... Filmů mám oblíbených hrozně moc, ty hodně hltám a je otázkou, který mě zasáhl nejvíce – dost možná The Fountain od Aranofskeho, pokud nemluvíme o Pánovi prstenů a Star Wars. Mám rád filmy, ze kterých si můžu něco odnést... Z hudby nedám nikdy dopustit na Dvořáka a současně na Explosions in the Sky.

Co tě žene vpřed?

Víra... Ať už si to každý vyloží jakkoliv, musím věřit. Věřit v cíl, věřit v cestu, která mi je dána. Věřit ve své schopnosti. Věřit, že každý je schopný něco dokázat. Věřit ve vlastní názor. Věřit v to, co si o sobě myslí člověk sám a ne ostatní.
http://www.garcy.net

 

jádu
view counter