Fringe blog: False Friends

False friends je gramatický pojem, v němž dvě zdánlivě podobná nebo podobně znějící slova mají v překladu rozdílný význam. Affect – afekt. Bilingvní česko-anglické představení False Friends je právě na těchto slovních hříčkách – false friends – postaveno. 

Jazykový kontrast je však jen jedním z mnoha, mezi kterým False Friends oscilují. Černá se bije s bílou, aby nakonec zůstala šedou. Hraje se pingpongový zápas protikladů. Mrtví se odráží od živých. Čeština střídá angličtinu. Vážnost je přehrávána fádností, vtip občas vyhrává – občas prohrává s trapností. 

Originalita je zabíjena prvoplánovostí, předvídatelnost je na druhou stranu rozbíjena originálností. Rytmus střídá vleklost, celková rozpačitost se během chvíle dokáže změnit v úžas. O chvíli později vede zas skepse. Propracovaný text podléhá jednoduchému režijnímu zpracování.

Tento neustálý vnitřní boj inscenace brání sám sobě vyhrávat. Zahrává se na síť, kde zůstává v nerozhodné pozici. Od loňského Déjá Vu jsou však False Friends výrazným zlepšením. Text funguje výtečně, jeho situační zaplétání je svěží a bizarní. Děj ale uvadá při svém rozplétání, které je vleklé a jakoby zatuchlé pathosem, se kterým končí ruku v ruce. Humor ústí v laskavý úsměv.

Přes výsledný rozporuplný dojem, který je spíš prohrou než remízou, ve mě vyhrává vtip, bizarnost a živost False Friends. 

Vnímám tak ale jen půl inscenace, zatímco druhou odsouvám.

Text by Petr Dlouhý