Share |

Fotograf Dylan Don: V pohybu, pořád

© Dylan Don

„V poslední době lítám za kšeftem každý týden tak dvakrát,“ říká fotograf Dylan Don.
Syn česko-německého filmového producenta fotil mimojiné s Lindsay Lohan pro Philipa Pleina, pro časopis Vogue L´uomo nebo Mr. Porter. Na skok se zastavil v Praze.
 
Narodil ses v Německu, žil jsi v Anglii, v LA, v Praze. Kde je tvoje místo?
Mezi Evropou a Amerikou, neustále teď pendluju mezi Londýnem a LA. Studoval jsem v Cambridge fotografii, film a média a po dokončení jsem založil v Praze produkční a reklamní agenturu.
Na to jsem se ale záhy vykašlal, protože jsem chtěl fotit nebo dělat k filmu. Odjel jsem na pět let do Londýna a když se mi začalo dařit, odjel jsem do LA. Ve chvíli, kdy jsem odjel, se začalo v Evropě dařit ještě víc, tak cestuju pořád přes oceán.
 
FOTÍM BLÁZNY I ELEGÁNY
 
Jakou fotku děláš?
Dělám módní fotku a reklamy, z toho žiju. Mám i vlastní web dylansbackstage.com, kde fotím vlastní lifestylový fotky, který dokumentují můj život. Je to hodně barevný, hodně o pohybu a o lidech, které potkávám při cestování a kteří mají zajímavý styl. Někde mezi módou, portrétem a lifestylem, to mě vždycky bavilo nejvíc. Ty fotky mají humor, jsou ironické, charakterizují mě. Baví mě fotit zajímavé lidi, ať už blázny nebo hyperelegány. Doufám, že tohle bude jednou moje obživa.
 
Cestování, potažmo pohyb zní jako tvoje životní téma.
V podstatě jo, seznamuju se během cestování s hrozně zajímavými lidmi. Obecně si s lidmi rozumím a daří se mi z nich dostat jejich osobnost na fotku. Je to náhoda, spousta fotografů vůbec necestuje. Já jsem rád v pohybu.
Mám pocit, že zásadní okamžik pro mě bylo přestěhování se do Londýna. Odtud mám dodnes nejlepší kontakty, které ovlivňují moji práci. Moji známí třeba šijí v Londýně pánskou módu, tak se moje fotky poslední dobou stáčí k trochu větší eleganci.
 
BOTY DĚLAJ ČLOVĚKA
Kde můžeme vidět tvoje fotky?
Předělávám zrovna web, který bude hotový tak do dvou týdnů (http://www.dylandon.com/, pozn. red.). Pak mám ještě jeden projekt, který se jmenuje In der Schuh. Chci vydat knihu s fotkami bot, které fotím ve společnosti, na mých známých, na lidech okolo. Vtip je v tom, že nikdy nevidíš obličej dotyčného. Líbí se mi ukazovat, že podle bot můžeš poznat člověka.
Já miluju boty a posuzuju někdy lidi podle toho, co si obouvají. Baví mě podle boty poznat, co její majitel dělal a vidět prostředí okolo, třeba jestli šlápl do louže, stojí na tlustém koberci. Zpětně se můžeš dívat na fotky, kde vidíš, co Madonna nosila před deseti lety v Praze. Těchhle fotek se chytil jeden pařížský galerista a udělal výstavu. Neprodávali jsme je moc draze a během dvou dní byly všechny pryč. Druhou výstavu jsem uspořádal v Moskvě v Národním institutu pro módu jako otvíračku Fashion Week, teď máme další v LA, následovat bude výstava v hotelech Kempinski po Evropě a pak přijde ta kniha.
 
Tvůj táta je česko-německý filmový producent Karel Dirka. Fotka a film jsou si hodně blízké, co ty a film?
Táta nejdřív fotil, než začal dělat film, takže jsem v tom vyrůstal. Hodně fotil i mě, když jsem byl dítě, což se mi tenkrát nelíbilo, ale zůstalo mi to v hlavě. Dal mi první foťák, takže jsem začal taky fotit, vyvolávat fotky a mezi kámoši jsem byl vždycky ten, kdo fotí.
 
KAREL RODEN JE V TOP 10
 
Lákal tě někdy film, kromě toho, že sis zahrál v Habermannově mlýně?
To byla náhoda, zeptali se mě, jestli si v tom chci zahrát, že to bude sranda. Tak jsem řekl, že jo a první scénu jsem točil s Karlem Rodenem, který patří mezi deset mých nejoblíbenějších herců.
 
Dneska může být fotografem díky technice skoro každý. Co musí fotograf mít, aby uspěl?
Vytrvalost. Musíš tomu věřit, nesmíš poslouchat cizí lidi. Musíš mít oko, protože nikdo ti neřekne, co je a není dobrý. To musíš sám posoudit a dělat podle sebe. Mně taky ze začátku říkali, jestli si nechci najít nějakou normální práci a já seděl v bytě v Londýně za 1700 liber měsíčně a nevěděl jsem, jak mám zaplatit nájem. Přemýšlel jsem, že si najdu normální práci a budu fotit vedle, ale nechtělo se mi; a nakonec jsem měl fakt štěstí a otočilo se to. Věřím tomu, že když člověk opravdu chce, může dělat skoro všechno, když se tomu věnuje a věří tomu.
 
Co říkáš na módní blogy?
Jo, baví mě, přijde mi super, že můžeš dneska takhle rychle hledat a tahat inspiraci a informace. Často chodím na blogy, akorát dneska nikdy nevíš, jestli fotky člověk udělal sám, nebo je někde ukradl. Na některých blozích jsem viděl svoje černobílý fotky, ačkoliv původně jsou barevný. Někdo si je prostě vezme, přebarví je a ani tam nedá kredit, tak to je trochu divný.
 
Dneska se těžko se hledá unikát a originalita.
Jasně, proto je důležitý dělat věci jinak, protože aspoň v tom můžeš být originální.

Weby DD: http://www.dylandon.com a http://dylansbackstage.tumblr.com/


jádu
view counter