Share |

Dojmy a fotky z Metronome Festivalu 2017

Young Fathers / foto Magdaléna Lindaurová

/GALERIE/
MÁME PRO VÁS DOJMY TŘÍ NAŠICH LIDÍ A HROMADU FOTEK K TOMU!
 
Jiří Janda:
Když si v rámci domácí přípravy na koncert večer předem na jen nedávno zprovozněném gramofonu po létech dáte téměř zapomenutou a již notně otřískanou vinylovou desku největších hitů své kdysi oblíbené kapely, a o den později velkou část z nich uslyšíte v živém balení, navíc na open air koncertě a s kvalitním zvukem, nemůžete být nespokojeni. Obzvlášť když to hlavní hvězdě hraje a zpívá jako před léty. Takže výtky zde dneska rozhodně nečekejte.
 
Na druhém ročníku festivalu Metronome se potvrdilo, že účast je pro mnoho lidí tak trošku povinná snobárna, ovšem na naladění publika se to v záporném smyslu nijak nepodepsalo. Takže atleticky vypracovaný Sting, u kterého byste asi netipovali, že by i u nás už měl nárok na důchod, vyhecoval lidi ke zpívání už od prvních chvil. Po čtvrthodině při hitu Englishman in New York aspoň zlehka tancovalo, co mělo nohy. Barevnější zvuk kapele dával akordeon – chlapíka, který si s ním vyhrál, odměňoval potlesk skoro tak velký jako ten pro hvězdu večera.
 
Sting držel tempo celý set, jenom po Message in a Bottle si na chvilku odskočil do zákulisí. Začátek následující cover verze Ashes to Ashes od Davida Bowieho proto odzpíval jeho syn, než se opět přidal i otec se zbytkem kapely. 
 
Někdy v té době zamračenou oblohou (ze které naštěstí nesprchlo) prokoukly první hvězdy – doprovodily další hit Walking on the Moon. V následující So Lonely se Sting s publikem dlouho navzájem přezpívávali, kdo je víc osamělý, a večer zvolna směřoval ke konci – asi největšímu hitu Roxanne a Desert Rose, po nichž následovaly dva přídavky. Závěrečná křehká Fragille ještě na chviličku zastavila četné netrpělivce, kteří vystartovali rychle na metro.
 
Byl to přesně ten koncert, kdy nemáte čas koukat se na hodinky a nakonec s překvapením zjišťujete, že uplynulo víc než půldruhé hodiny. Naštěstí večer ještě nekončil. 
 
V hale ležící hned naproti hlavní scéně v okamžiku, kdy Sting opouštěl scénu, právě začínali November 2nd. Jak sami řekli, hráli těm, kterým se stýská po devadesátkách. A jako hosta si s sebou pozvali osobu povolanou – amerického kytaristu a zpěváka Bradleyho Strattona, který zrovna tohle období v Praze strávil. Spolu s ním si proto připomněli i pár písniček z repertoáru jeho tehdejší kapely Circus Praha. 
 
Její reinkarnace alespoň přinejmenším na jeden večer nastane v srpnu v Malostranské Besedě, takže kdo si je bude chtít připomenout, má šanci. Ostatně i Sting při odchodu z pódia naznačil cosi ve smyslu, že tady nebyl naposledy. 
A má cenu jít Metronome příště? Stoprocentně. Spojení kouzla venkovních festivalových koncertů s pohodlím domova stojí za to. Někdy stojí za to odpočinout si od dobrodružství.
 

Karolína Deerkerol Jedličková:
Pátek
V pátek jsem viděla "jenom" The Veils a Stinga. The Veils začali s poměrně velkým zpožděním, který odradilo dost lidí (ne a ne se nazvučit). Označení, že jdou ve stopách Davida Bowieho a Nicka Cavea, je hodně odvážný. Inspirace oběma (hlavně Cavem) je víc než patrná, "konkurence" mu však zdaleka nehrozí.
Kdybych chtěla srovnávat Stinga a Iggyho Popa (který byl headlinerem vloni), Iggy byl tajfun a Sting klid před bouří. Sting je naprostý profík a rozhodně mu patří velkej obdiv. Nejsem cílovka, takže se mnou teď davy lidí samozřejmě nesouhlasí, což je v pořádku a jsem ráda, že si to užili na maximum. Já jsem od poloviny koukala na hodinky, že kdy už bude konec nebo kdy už přijde větší "odvaz"... tak jsem si po Desert Rose zavolala taxík a jela čerpat síly na další festivalovej den.

Sobota
Lenny byla energická a skvělá (i když bych se na jejím místě pokusila ubrat na podkresu). Totéž se bohužel nedá říct o rozpačitém výkonu "bio matky" Kláry Vytiskové, při jejímž vystoupení se obecenstvo těšilo asi víc než na song samotnej na jeho "entrée s příběhem"... a většina lidí jen nevěřícně zírala. David Koller standardně nezklamal. Přivedl si na pódium bezkonkurenčního Kata a "Majku z Gurunu" Katarziu.
Bezkonkurečně nejlepším, co jsem viděla, byli Young Fathers. Tenhle trojhlasnej mix neměl jedinou chybičku. Uhrančivý trio, který se nechává unášet na vlnách hip hopu, soulu, popu a techna a je tak "odjinud", až vám buší srdce a přechází zrak. Ohromný plus maj za outfity alá boyband from early 80's a za odchod z podia bez přídavku, kdy zanechali diváky ve skvělý tenzi! A energický Kasabian nakonec. Super, super, mě nezklamali.

Díky pořadatelům za další perfektně zvládnutej ročník. Žádný zmatky, všecko probíhalo hladce, skvělý jídlo a pití a bylo to i víc eko-friendly než leckterej festival s mnohaletou tradicí.

Magdaléna Lindaurová:
Ester Rada byla úžasná, Sting byl super!
Z českých zástupců byli moc dobří Wild Tides, Klára Vytisková moc ne (možná je to mým vkusem?)... Zato u Pretty Things mi přes běhal mráz po zádech, i když u pódia (ČT Park stage) bylo jak v sauně.
Jsem moc ráda, že jsem Young Fathers viděla loni v Meetfactory. Tentokrát se mi koncert moc nelíbil. Ani Kasabian mě příliš nenadchli.
 
Na festivalu byli i další lidi a čekáme na jejich dojmy!

Metronome Festival Prague
23.-24-6.2017


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.