Share |

Deník Náplavy, 2. díl: Změny

Deník náplavy vznikl na základě událostí, které se staly po lednu 2015. Tedy po přistěhování se autorky (Deerkerol) do hlavního města. Reflektuje osobní zážitky a události , představuje skutečné postavy. Některé mají smyšlená jména, pro zachování anonymity. Může sloužit jako průvodce pro pražskou, čerstvou náplavu!
foto: DEERKEROL

Začalo být krásně, Kulaťák už se nezelená, Kulaťák kvete!
 
Jedno sobotní dopoledne mě čekala cesta na bloggerskej market do Chemistry Gallery. Složila jsem ikeáckej štendřík a sbalila cca 214 000 kg oblečení a šupky dupky na Vltavskou. Cestou jsem se stavila na rohu v Albertovi pro žvejky a prodavač mi říká: „Jste se s přítelem rozešli a stěhujete se?!“... Ha, co všechno můžou tašky plný oblečení evokovat. Market byl fajn, co do vydělaných peněz, horší už to bylo se zábavou a s lidmi, se kterými se člověk potkal. Pramálo lidí se v tomhle "dokonalým" bloggerským světě najde, se kterýma si máte co říct...
 
Zvuky Vítěžňáku pomalu zapomínám a začínám si zvykat na rušnější část Prahy, která je oproti Dejvicím mnohem víc anonymní. Mému životu se dostává nebývalých změn.  Je totiž polovina dubna a já se stěhuju blíž do centra, do Lannovy ulice, u Dlouhý. Chybí mi Michal, kterej bydlel jen o tři minuty ode mně (stačilo projít kolem Hurvínka a bylo to!). Dřív jsem to jezdila tramvají na Hradčanskou, no chápete to?! Když jsme přišla na to, že je to blbost (samozřejmě Michal mi poradil cestu) začala jsem si připadat jako zkušenější „Pražačka“. Zase omyl.

Lannova - skvělý  místo! Sem tam se tady vykrade (samo) nějaký auto, bezdomovci spěj úhledně schovaní v křoví  a paní ze čtvrtýho patra se mě pořád ptá, jestli se budu vdávat za mýho spolubydlícího. Žádný tramvaje ani autobusy, všude  jednosměrky.  Zkrátka klidnej život na jedničce... Když teda nepočítám ty lidi, který mě občas (ve dne nebo v noci) sledovali domů a toho týpka, kterej šel za mnou v sedm ráno, když jsem venčila Coryho (můj pes)... kterýho pak zatkla o pět minut pozdějc URNA. Rozumějte toho chlápka, ne mýho psa. No a taky mě dost mátl vrtulník, kterej vždycky kroužil nad centrem, když byl fotbal.

Výhodou života v centru byl/je  fakt, že všechny kluby a párty jsou blízko! No, když se nad tím teď tak zamýšlím, možná je to spíš nevýhoda. Přispívá to k nedisciplinovanosti a k silný únavě! Dostala jsem se do fáze, kdy jsem podle zavlažovacího systému před domem poznala, jak moc pozdě jdu domů...
 
Aby toho nebylo málo, v mém životě se kromě spousty nových lidí objevila taky malá, hodná kočička Mína (nevěřím dneska, že píšu hodná!)  a dostalo se mi příležitosti jít na pracovní pohovor a ucházet se o místo v protisedi.cz s obávanou Janou Kománkovou.

Bála jsem se, strašně! Všichni říkali, že je Koko (Jana Kománková) přísná a jen tak někdo se jí nelíbí. Doufala jsem, že si nepamatuje můj email z r. 2013 o externí spolupráci (Budějce – Praha)! Nakonec se ukázalo, že nekouše (vzkaz pro mladší kolegy - současné i budoucí). Můj život najednou nabíral úplně jiný směr. Dostala jsem se na akce a místa, o kterých jsem neměla zdání jak probíhají. Potkala jsem komparzistu z novýho Bonda, Liběnu Rochovou na WC (ocitla jsem se totiž na VIP párty filmu Dior Et Moi) a nakoukla pod sukni noční Praze! O tom zas příště... 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.