Share |

Clasp´pin. 2 šikovné ruce a x krásných batohů

Jiří Salač se rozhodl opustit jistotu měsíčního příjmu a založil značku Clasp´pin. V malebném prostředí Brdských lesů sám ručně vyrábí stylové batohy a opasky s důrazem na opravdovost, originalitu, kvalitu, která potěší hipsterské vousáče i holobrádky a vlastně všechny, kteří milují nadčasový design. Rozhovor o lásce k řemeslu, čistému designu i těžkých začátcích.
 
Odjakživa jste se věnoval grafickému designu. Jak jste se dostal k výrobě batohů a opasků?
Výrobu batohů odstartovala reklamace produktu nejmenovaného výrobce, jehož “kožené” řemení nebylo z kůže, ale byl to slisovaný plastový fake. Přemýšlel jsem, jakou náhradu si pořídit. Za batohy, které se mi líbily, jsem však nebyl ochoten dát 6 tisíc. Už jako skautík jsem odnosil slušnou řádku batohů a z kůže jsem vyráběl pouzdra na nože a další drobnosti, takže jsem měl celkem jasnou představu, jak by „můj” batoh měl vypadat. Chtěl jsem v maximální možné míře zachovat dojem z přírodních materiálů, jako je kůže a bavlněné plátno. Zároveň jsem chtěl mít stylový batoh do města, který by byl dostatečně odolný i pro menší výlety za město a rozhodně by nebyl sportovního charakteru, takže měl být vhodný i jako módní doplněk. Tak vznikla značka Clasp´pin.
 
Opustil jste jistotu měsíčního příjmu a vrhnul se do relativně neznámé oblasti s nejistou budoucností. Jak těžké bylo udělat tento krok?
Mojí výhodou v nevýhodě byla jistá nespokojenost v tehdejší práci. Na batohu jsem pracoval paralelně při tehdejším zaměstnání zhruba půl roku a dodnes si pamatuji výrazy některých kolegů, když jsem na dotaz ke dni volna odpovídal: „Jedu si pro šicí stroj. / Jedu pro kůže do koželužny.“ Z mého původního zaměstnání jsem byl odejit a nastala ta těžší fáze, kdy je mimo finance důležitá ta morální část. Přesvědčení a víra v to, o co se snažíte. Velké díky za trpělivost a podporu patří mé přítelkyni!
Co bylo na začátku vašeho podnikání nejtěžší?
Už od dětství jsem se vždy v něčem vrtal, což se mi daří i nadále. Po koupi staršího šicího stroje, s jehož pomocí tvořím své výrobky, jsem ale narazil. Šití mi nešlo a bál jsem se, že si velkou rychlostí prošiju tak akorát svůj prst. Vše jsem se musel pomalu učit a osvojit si jisté servisní dovednosti, tzv. „hook timing” jsem vykoukal z youtube. Velkou trpělivost se mnou měli i v Garudanu v Boskovicích, kam jsem volal i dvakrát týdně s prosbou o radu.
Druhá, asi nejtěžší fáze, je rozjezd e-shopu. Jedna věc je navrhnout a vytvořit produkt, druhá věc je výrobek také prodat, obzvláště pokud máte téměř nulový budget na propagaci značky, kterou nikdo nezná. 
Jak vnímáte českou designovou scénu?
Baví mě věci, které jsou neokoukané a stojí mimo mainstream. Mám rád čistá a jednoduchá řešení, která nejsou tendenční.  Obecně design vnímám spíše v rovině běžného uživatele a pozorovatele v každodenním provozu. Pro je mě stále obrovský rozdíl, pokud vyrazíte do Evropy a rozhlédnete se. Na parádní designové kousky narazíte skoro všude a především je to vidět na lidech. Několik let jsem podzim trávil v Jižním Tyrolsku, to jakým způsobem se design prolíná i do těch zapadlejších koutů tamějších Alp, je pro mě stále fascinující. Myslím, že v tomto směru máme co dohánět – v přirozeném propojení designu s prostředím a lidmi.
Ručně šité batohy a opasky vyrábíte ve vlastní malé dílně na pomezí Brdských lesů. Všechny produkty tvoříte od počátku až do konce pouze vy sám?
Ano. Jediná osoba, která mi někdy pomáhá, je má přítelkyně, která vládně nůžkami, případně se specializuje na barvení hran kožených komponentů. Vše ostatní, od šití kůže i textilních materiálů, je pak již na mně. Musím však určitě zmínit pana Hnátka ze sedlářského-brašnářského ateliéru na Vinohradech, který mi poskytl k používání svůj výsekový lis a kosičku kůže. 
Jak jste si osvojil technologické postupy výroby a odkud pocházejí materiály?
Zpětně se ukazuje, že to byl boj, ale v zápalu nadšení pro věc to ani tak nebolelo, naopak. Nejprve jsem uvažoval o vytvoření vlastního střihu a následném zadání k vyvzorování do brašnářské dílny, ale firma, kterou jsem oslovil, mě de fakto vyhodila z dílny jako drzouna, který by chtěl vyrábět něco vlastního, ačkoliv měli být samozřejmě zaplaceni. Od začátku jsem pokukoval, za kolik se dá pořídit starší průmyslový šicí stroj a tak se i stalo. Další brašnářskou dílnu jsem zkrátka neoslovil a první šicí stroj zaparkoval doma v ložnici. Začal jsem postupně nakupovat materiály a potřebné nářadí a tak proběhly i první experimenty. První kůže i plátno samozřejmě přišly vniveč, ale postupně jsem se zlepšoval. Spoustu věcí jsem vykoukal z youtube, ale myslím si,  že to nejdůležitější, je spíše použít “selský rozum” a mít jasnou představu o konečném produktu a nenechat se odradit prvními nezdary. Pokud se člověk poučí z chyb, vždy nalezne jednodušší nebo efektivnější postup. Důležité je, mít se z čeho odrazit. Tu zkušenost neuděláte jinak, než že začnete řezat, šít, kazit, ničit a zkoušet to znovu, dokud nebudete spokojeni s funkčním produktem. Materiály pocházejí od částečně českých dodavatelů-prodejců. První kůži jsem si jel vyzvednout do Jablůnky, do jedné z mála přeživších koželužen v Čechách, zaměřené na výrobu třísločiněných kůží. V současné chvíli se dolaďuje barva dle mého požadavku. Některé barvy kůže pak pocházejí z italských koželužen. 
Co vás na kreativní práci s materiálem baví? 
Pro mě to byla od začátku kombinace plátna a kůže. Myslím, že je to dáno právě tím, že jsou to přírodní materiály, které jsou v jistém smyslu jen těžko nahraditelné něčím „omyvatelným”. Kůže má skvělé vlastnosti a charakteristiku. Každá návštěva u dodavatele kůže je pro mě tak trochu trýznění. Nejraději bych si všechno osahal a vždy, když si přivezu čerstvou várku kůže, tak bych se nejraději pár dní jen kochal. Pak ale musíte vzít nůž a začít tvořit. Je neuvěřitelné, co s hranou koženého řemínku udělají dva řezy, trocha vody a dřevěné nebo kostěné hladítko. Skutečná podstata tkví v postupu, je to stavebnice a proces, kdy postupně skládáte jednotlivé dílky, které si člověk sám navrhl a vlastnoručně vyrobil. Pokaždé když dokončuji batoh, tak to ve mně rezonuje. Doposud byl pro mne asi největší satisfakcí l děkovný feedback od zákazníka z Houstonu v Texasu. Také mne potěšil úžas vyučeného brašnáře-sedláře pana Hnátka, který se řemeslu věnuje více než 15 let. 
Jaká je filozofie značky Clasp´pin a jak vypadá její typický zákazník?
Filozofie je celkem jednoduchá a naším zákazníkem může být doslova kdokoliv, kdo nenosí všude, kde se dá civilní nebo sportovní batohy vyrobené primárně pro sportovní aktivity. Náš batoh je koncipován a navržen tak, abyste mohli být za šviháka i v ležérním nebo serióznějším saku, pokud zrovna míříte na pracovní schůzku. Na druhou stranu je batoh Bandit dostatečně universální a unisexový, aby nezklamal i mimo město. Nehraje roli, zda nosíte sako, jste hipster, holobrádek nebo zapadáte do jiné subkultury. Důležitý je nadčasový design batohu a styl, který oslovuje širší spektrum “vyhraněných” uživatelů. Máme pozitivní ohlasy v rozmezí věkové kategorie 18–60 let. Věřím, že je velká skupina lidí, kteří rádi ocení smysl pro detail a ruční práci, která nestojí na produkci z Asie.
Právě probíhá kampaň na crowdfundingovém portálu Hithit. Proč jste se rozhodl jít cestou crowdfundingu a na co budou následné finance využity?
O crowdfundingu jsem měl povědomí už delší dobu díky Kickstarteru. Velký zlom nastal začátkem roku, kdy bylo jasné, že pokud to myslí člověk s výrobou jenom trochu vážně, nelze se paralelně věnovat jiné práci. Od počátku je Clasp´pin mou srdeční záležitostí, a proto si chci řešit vše od A do Z já sám, nechtěl jsem a stále nechci pociťovat zásah druhé osoby, investora, proto jsem se rozhodl jít cestou crowdfundingu. Dalším důvodem je přesvědčení, že vyrábíme produkt, který dává smysl a zapadá do konceptu crowdfundingu. Pokud by se nám podařilo projekt úspěšně dokončit na Hithitu, byla by to dobrá zkušenost a otestování zájmu. Bylo by škoda případnou zkušenost nevyužít a nezkusit třeba i Kickstarter samotný. V případě úspěšného dokončení projetu, půjde část prostředků na dovybavení dílny, část na nákup modernějšího šicího stroje a zbývající finance budou investovány do nákupu nových materiálů, jako je voskované plátno, které v Čechách neseženete. 
Můžeme vidět vaše výrobky na nějaké akci naživo?
Určitě! Nejen batohy Clasp´pin budou k vidění na letním Dyzajnmarketu, který proběhne 28. –29. 5. na Piazzetě u Národního divadla. Dva dny od rána do večera, přijďte, budeme vás potřebovat! Pokud jste se ještě nerozhodli podpořit náš projekt na Hithitu, můžete si oba batohy Bandit i Bandit field version vyzkoušet, osahat naživo, případně rovnou zakoupit.
 
Prozatím jsou vaše produkty k dostání na e-shopu. Plánujete do budoucna i kamenný obchod a rozšíření vašeho sortimentu?
Kamenný obchod je prozatím zcela mimo hru. Od začátku jsem měl jasnou představu své produkty prodávat přímo zákazníkům na e-shopu. Pokud vyrábíte z materiálu jako kůže a plátno v České republice ve vlastní dílně sám, nezbývá moc prostotu pro marže dalších obchodníků. Pokud to jenom trochu půjde, rád bych časem rozšířil dílnu i výrobu, vše závisí primárně na prodeji.  Po Dyzajmarketu bych se chtěl určitě věnovat vyvzorování vyloženě dámského batohu, který je momentálně na papíře a částečně v mé mysli. V plánu jsou pak další dva modely – jeden roll-top a druhý objemově vetší batoh, který bude zaměřen více na výlety a uživatele, kteří preferují civilní a stylový design batohu.  Dále jsou to pak drobnější kožené doplňky zaměřené více na pány. V plánu jsou ale i dámské tašky ve více velikostech.
Pokud zrovna nepracujete v dílně, co rád děláte ve volném čase?
Miluji cyklistiku. Jsem vášnivý MTB i silniční hobby jezdec a rád vyrážím do přírody a na toulky nejenom českou krajinou. Miluji jízdu do kopce i z kopce a rád čtu v krajině. Destinací, která snad nikdy neomrzí, jsou Alpy, italské Dolomity a Itálie obecně. Když by mi někdo před 1,5 rokem řekl, že mě budou bavit šicí stroje, asi bych si klepal na hlavu. Momentálně nejvíce relaxuji prohledáváním inzertních webů, zda se někdo nezbavuje brašnářského vybavení a nepotřebných strojů. Naučil jsem se tyto stroje částečně repasovat – nejdříve z nutnosti, posléze se však ukázalo, že mě tyto mechanické aparáty velmi baví a baví mě tzv. „přijít věcem na kloub”. Někdy je to boj, každopádně zábava a radost, pokud se Vám podaří vše poskládat dohromady v jeden fungující celek. Nedávno jsme si domů přivezli starý Adler 4-4, šlapací stroj na těžké materiály, tzv. špagátovku z roku 1931, který skutečně šije spíše špagátem než nití. 
 

clasppingoods.com


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.