view counter
Share |

Anketa o módě a stylu: Jan Strmiska aka Jan Poope

foto archiv umělce

Jan Strmiska zvaný Jan Poope má až do neděle 24.1. svou první výstavu v bývalém ČKD. Pokusil se najít krásu ve vyhřezlém konečníku. V sobotu doražte na zavírací večírek. Vstupné je vyfotit si asselfie, tedy vlastní zadek na připravený polaroid. Vše na: www.prolapseoflove.com
 
Jaká je tvoje definice módy a stylu?
Líbí se mi když nad sebou člověk přemýšlí a stvoří ze sebe umělecké dílo. Ale stejně tak se mi líbí, když nad sebou člověk přemýšlí a na vzhled kašle. No a mezi těmito dvěma extrémy je někde ten styl.
Je to o tom, snažit se aby vaše umělecké dílo nesklouzlo do kolotočářského kýče a aby přírodní bytost moc nesmrděla, neodpuzovala ostatní a dokázala ukázat krásu naší živočišné podstaty. Protože móda je jen prodloužení a vylepšení našeho těla tak, aby se to líbilo našemu mozku. A ten se chce rozmnožovat a být zářivější, štíhlejší, prsatější, ale i nenápadnější.
Takže zhubněte, naučte se chodit, získejte sebevědomí a pak je tam taky ta móda.
Stylem se dá zachránit hodně. Ale když se neberete s nadhledem, je z vás karikatura.
Móda je velice nestabilní pojem. V drtivé většině je to tupé kopírování podle návodů módních časopisů a přehlídek. To máme tu gausovu křivku - stejnou jako u IQ. A když se to potká s nudným obdobím nestylu jako je právě teď, je to nuda nuda ŠEĎ. 
Navíc hadry korespondují s duchem doby. Jestli teď máme generaci mladých, která se chová jako jejich rodiče se kterými si rozumí, a jestli jim jde jen o to založit nejaký dobře znějící startup, být vidět na FB a žrát zdravě, pak ani ta móda nebude překypovat invencí. Pak je to jen oblékací byznys.
 
Co máš nejraději na své práci?
Je otázka, co je vlastně moje práce. 12 let jsem dělal Fashion Directora v Maximu a na týhle práci jsme miloval tu svobudu (díky Pavle Vondráčku a Martine Shenare). To, že každý den je jiný, že potkávám nové lidi, že neustále musím vymýšlet nové věci a že když jsem o něčem přesvědčený, že je to dobré - mám prostor to zrealizovat i kdyby to byla zdánlivě sebedivnější věc. Samozřejmě že mě usměrňovali, že jsme o věcech debatovali a brainstormovali, že mi říkali, že používám klávesnici jako kulomet a dodneška dlužím vydavateli asi půl milionu za to, že jsme díky mé drzosti přišli o klienty. Ale konečný rozhodnutí a zodpovědnost za to, co jsem dělal bylo na mě. A to je neskutečně uspokojující. Tím jsem se realizoval a uspokojoval.
Na to navazuje fáze II., kdy jsem odešel z Maxima a udělal jsem si úplně výstřední výstavu Prolapse of Love. Vytrénovaný roky dřiny v časáku s jasnými hranicemi jsem se vrhnul do tématu, které žádné hranice nemá. Ale myslím, že právě díky tomu se mi ho povedlo uchopit. Není to jen bezbřehé plácání blbostí a okecávání kravin, tak jak to dneska v umění bývá (a já proto už ani na výstavy nechodím), ale vytvořil jsem jasně danný koncept s určitou choreografiií a smyslem hledaným v nesmyslu.
A tím se dostáváme k fázi III., tedy práci, kterou si budu teď muset najít abych splatil ty obrovské dluhy co jsem si udělal. Snad mě to bude bavit i kdybych se měl někde prostituovat.
 
Jak si dobíjíš baterky?
Teplo, krásný holky, pořádný rozsekaný vlny oceánu když mám to štěstí a můžu jet surfovat, thajský jídlo, ale i dobrý filmy a knížky. A muzika. Tam jsem ale hodně vybíravej. Nejlépe několikadenní fesťák jako Sziget, kdy pak přijedu jak vyměněnej z jiný planety. To nadšení lidí, ta atmosféra a totální vypnutí je ohromě nabíjející. Jo a taky chodim hulit vodní šíšu do Darumy a u toho kecám s místními čajovnicemi :-) 
 
Co tě zaručeně potěší?
Když je lidem se mnou dobře. A když věci který dělám, lidi vzrušuje a nabíjí energií a jsou z toho nadšení a cítím jak ožívají a rozšiřujou se jim zorničky. A taky když inspiruju. Když mi někdo řekne, že díky mě se prostě teď už fakt odhodlá taky něco udělat protože ví, že může dokázat úplně cokoli na světě.
 
Co děláš proti šedi?
Dělám všechno na krev.
 
 
web: www.prolapseoflove.com
Událost na FB: https://www.facebook.com/events/947225352036584/


jádu
view counter