Share |

Anatomie stylu, díl 34. - Grunge

Kompilace od Mother Love Bone - obal

KDY:  druhá pol. 80. let až první pol. 90 let
KDE: Seattle
HLAVNÍ VIZUÁLNÍ ZNAKY: kostkované flanelky, obnošené džíny, pracovní oděvy (značka OshKosh B’Gosh), široké kraťasy a pod nimi „jégrovky“, mikiny s kapucí, obnošené outfity ze sekáčů (thrift stores) a Armády spásy, martensky, conversky, mikáda a delší vlasy, bradky, u holek krátké široké sukně, punčocháče s dírami, odrostlé odbarvené vlasy, martensky
HUDBA: grunge, hard rock, punk
TOP 5 PLAYLIST: Nirvana – About a Girl, Mudhoney – Good Enough, Screaming Trees – Nearly Lost You, Alice In Chains – Would?, Mother Love Bone – Stardog Champion
Grungová scéna je přímo exemplárním případem, jak se vyloženě alternativní a cíleně módní antistyl může během pár let proměnit v celosvětovou popkulturní hysterii.
 

Co dokáže marketing a jak se z nenápadné scény během měsíců stane masová záležitost, to už se ukázalo na příkladech diska, punku či hip-hopu. Přerod „špinavého“ grunge na popkulturní fenomén však svou rázovitostí jasně překonal i všechny předešlé subkultury. S trochou nadsázky platilo zhruba toto: jeden měsíc se nabroušená rocková kapela ze Seattlu v obnošených věcech objevila na MTV, za další měsíc se nový look sestávající z flanelových košil a rozličných darů seattleských „sekáčů“ už propíral v lesklých módních časopisech. Vzápětí se ozval Hollywood – generační film Singles, 1992 se společně s Nirvanou zásadním způsobem podepsal na rozmachu grungové scény mezi teenagery po celém světě – a ohební módní návrháři styl grunge povýšili bezmála na haute couture…  

Sub Pop a jeho lidé
V roce 1988 vydal malý label ze Seattlu s názvem Sub Pop svou druhou kompilaci. Dostala název Sub Pop 200 a objevila se na ní hromada později hvězdných skupin jako Nirvana, Soundgarden či Mudhoney. Součástí desky byl také dvacetistránkový booklet s fotografiemi kapel od Charlese Petersona. Dvorní fotograf malého labelu na momentkách vlasatých upocených rockerů v kostkovaných flanelkách a sepraných leviskách výtečně zachytil pocity mladické frustrace, deziluze, ale i celkové apatie a nahromaděného cynicmu. Sub Pop byl sice malým nezávislým labelem, ale jeho majitelé přemýšleli pokrokově a nebáli se velkých cílů. Domnívali se, že cesta k úspěchu vede skrz důslednou sebepropagaci. Za tímto účelem přišli s marketingovým poselstvím: Seattle je možná provinčním městem, ale existuje tu silná hudební scéna, kterou mu velká města mohou jen závidět. Rozeslali novinářům promomateriál, v němž definovali punkmetalový zvuk kapel ze Seattlu jako grunge. Název se uchytil a s nástupem Nirvany se stal nositelem nejvýraznějšího vizuálního stylu devadesátých let.

Zpátky ke kořenům
Estetika second handů, odrbaných kalhot, děravých t-shirtů a obnošených sak byla průvodním znakem indie mládeže druhé poloviny osmdesátých let v Británii. Mnoho nových britských kapel vydávajících na malých nezávislých labelech oslovila nejen ostrovní studentstvo, ale nalezla si své posluchače po celé Evropě a rovněž v USA.

Mládežníci z univerzit na americkém severozápadě se pocitově vezli na podobné vlně, kreativní a estetická výslednice byla však docela odlišná. V grunge se mísily dřevní americké tradice s punkem, hippie stylem, navíc řada původních přívrženců jezdila na skateboardech. Americký punk se však vizuálně vyjadřoval daleko méně excentricky než v Británii. Žádné divoké barvy, číra, ani fetiš – zámořská punková estetika se spíše spojuje s oblečením z druhé ruky, jehož výběr v tamějších thrift storech je (či aspoň v devadesátých letech býval) velikánský. S trochou nadsázky lze říci, že přesně vystihuje původní význam slůvka punk (vágus, či chuligán). 

Holky „rrriotky“
Třebaže ve svém vrcholném období v první polovině devadesátých let se grunge proměnil ve vlastní karikaturu (navzdory rozčarování původních exponentů – kam až to vedlo, ukazuje koneckonců i smutně proslulý konec Kurta Cobaina), část hnutí pořád bojovala na udergroundovém bojišti a odmítla se podílet na rostoucí komercionalizaci. Příkladem za všechny je vznik postfeministického hnutí Rrrriot Girls, které s grungem spojovala nejen hudba, ale i personální propojení.

Příznivkyně hnutí, obvykle oblečené v „roztomilých“ holčičích šatech, martenskách a doplňcích z druhé ruky během první poloviny devadesátých let vytvořily silnou celosvětovou komunitu zamýšlející se nejen nad ženskou rovnoprávností, ale i nad dalšími žhavými společenskými otázkami. Koneckonců, soudí se, že „rrriotky“ jsou první čistě ženskou subkulturou v západní hemisféře. 

Grunge podle Marka Jacobse
Rovnice nejlepší hudba a nejpříšernější oblečení z pohledu arbitrů elegance vzala za své v září roku 1992 na tradičním New York Fashion Weeku. Návrhář Marc Jacobs pracující tehdy pro značku Perry Ellis ukázal svou jarní kolekci pro následující rok. Dnes bájná řada oblečení byla silně inspirována grungem. Ošuntělý, leč vyloženě praktický look ze Seattlu Jacobs „mírně“ poupravil pro potřeby módních snobů. Oblekům ponechal volnost, modelům uvázal kolem pasu kostkované košile, modelky nazul do vysokých bot ve stylu martensek – potud se od grunge příliš nelišil. Jen však s tím rozdílem, že původní flanel nahradilo drahé hedvábí a polyester průsvitný šifon. Luxusní oblečení, které se tvářilo vyrobené jako z laciných polyesterových vláken, „zkrášlovaly“ trojciferné visačky v dolarech. Šokující kolekce podle Marka Jacobse inspirovala Annu Sui a další přední návrháře. Během několika týdnů se do luxusních butiků po celé Americe přihrnul grungový luxus.

Nebozí hudebníci ze Seattlu a přilehlého okolí jen s otevřenými ústy zírali, jak se obyčejné jégrovky (které sami nosili kvůli mrazivému počasí) prodávají v exkluzivních nákupních galeriích za stovky dolarů. To bylo příliš i na jejich cynismus…
Třebaže Jacobs za svou kolekci obdržel ocenění designéra roku, příliš se neprodávala. Ukázalo se, že snobů, kteří by si pořídili kostkovanou košili od Jacobse za stovky dolarů, namísto aby ji zakoupili v běžném obchoďáku za pár dolarů, zas tolik nebylo. V tomto kontextu je však důležité zmínit, že dnes kolekce platí za naprostou klasiku a veškeré Jacobsovy vzory dodnes působí sice jako svižné retro, ale zároveň neskutečně moderně. 

V roce 1994 spáchal sebevraždu jeden z otců grunge – zpěvák Nirvany Kurt Cobain. Do Ameriky se vrátila prosperita a oblečení ze second handů postupně vyšlo z módy. Majitelé hudební společnosti Sub Pop prodali devětačtyřicent procent své společnosti gigantovi Warner Music. Svět bouřlivých stylů a hnutí byl připraven na novou intenzivní dávku zbrusu nové subkulturní scény. 
Píše se rok 2013 a styl grunge se právě vrací na módní mola…
Grunge v Československu
Polistopadové Československo rozebralo železnou oponu. Konečně k nám mohly plynout světové trendy. Vyloženou výhrou pro utváření scén mládeže měl příjezd tisíců mladých Američanů a dalších cizinců, kteří zatoužili z Prahy vytvořit ekvivalent bohémské Paříže dvacátých let. Praha v té době pro světovou kontrakulturu skutečně platila za místo, kam se musí vyrazit a kde se musí být. Styl grunge se zchudlou zemí vyloženě splynul. Vizuálně se ani příliš nelišil od původcovského Seattlu. Kostkované košile (jež jejich nositelé často podědili po tatíncích) doplňovalo množství svršků a doplňků, které šly pořídit v čerstvě otevřených second handech. V první polovině devadesátých let grunge u československé mládeže vizuálně jasně dominoval. Jen však do chvíle, než jej definitivně pohltila nastupující taneční scéna… 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.